Ideálním místem ke čtení tohoto víkendového doporučení je vlak na cestě do Vídně. Pokud v něm právě sedíte, uschovejte si jízdenku, neboť se vám bude hodit v Albertině, kam zajisté směřujete na výstavu Marka Chagalla. Na tu jízdenku dostanete dvacetiprocentní slevu na vstupném, o což je možné požádat při placení. Toto praktické sdělení berte jako nezištnou radu, která se vám možná bude hodit i při dalších cestách na vídeňské výstavy, neboť rakouské platy s těmi našimi jen tak srovnatelné nebudou.

Výstava v Albertině je samozřejmě špičková událost, již si mohou dovolit jen hodně bohaté galerie. Je to dar pro diváky, které nemusí a ani nechce nijak poučovat a překvapovat, jde se najisto, protože k Chagallovi jako by ani nebylo co dodat. Je moderní, a přitom naprosto srozumitelný. Divák projde kolem stovky obrazů, od začátků v jeho rodném židovském štetlu, kde tehdy ještě stál biblický čas, přes začátky v Paříži i návrat do rozbouřeného revolučního Ruska a pak zase Paříž, kam se raději zase stáhl, ale už se vzpomínkami na Vitebsk. A pak další útěk, přes oceán do Ameriky, odkud se vrací do Francie, tentokrát na jih, kde spočine jako usměvavý prorok, který spojil středověk s modernou, naivitu dětského snu s hloubkou psychologie. Působivost těch obrazů je jasná od první chvíle, divák se do nich ponoří a pak jimi pluje až k těm monumentálním plátnům, do nichž by už mohl jen vstoupit a s nimi splynout. Nejeden ten divák bez ohledu na gender a rasu má v očích slzy, které mu pak ještě nějakou chvíli na tváři zůstanou.

To dojetí možná, vlastně určitě, ještě plyne z faktu, že Chagall, narozený jako Mojša Chackelevič Šagalov, uchoval na svých obrazech něco, co nenávratně zaniklo: magický svět východního židovstva. Zaniklo ale nikoli samo od sebe, ale přičiněním svých nepřátel. Bylo prostě vyvražděno. Všichni ti vznášející se šumaři, potulní hadráři, divotvorní rabíni, ale i krásné nevěsty a jejich něžné plody byli vyvražděni, skončili v plynových komorách nebo v jámách, kam si museli nazí lehnout a čekat na smrt. Přežily výjimky, jako Marc Chagall, kterého jeho Bůh zachoval, aby ten svět nezanikl úplně. Jinak si to vysvětlit nelze. Vždy usměvavý něžný člověk, který se vznášel s rybami, osly a kravami na hvězdném nebi.

Chagallova výstava ve vídeňské Albertině končí 15. února 2025. A nezapomeňte při placení ukázat jízdenku.