Nebezpečné smíření se zdražováním
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Ekonomové aktuálně servírují dva výklady pokračujícího zdražování. První zní velmi optimisticky. Zdražování se po dvou dvojciferných letech konečně daří brzdit. Ceny už stoupají v porovnání s předchozím rokem jen o 6,9 procenta. To je proti loňským rekordům, kdy inflace šplhala koncem roku k 18 procentům, výborná zpráva. Startovní výstřel k debatám, jestli by centrální banka neměla začít uvažovat o snižování úroků. Ty jsou poprvé po dvou letech vyšší než inflace. Tam, kde by měly být, aby ji vůbec byly schopny restriktivně brzdit.
Ten příběh zapomíná na souvislosti. V Česku se stále zdražuje skoro nejrychleji v celé Evropské unii. Hůř jsou na tom jen Maďaři s 12,2 procenta, Rumuni s 8,8 a Slováci s Poláky s 8,2 procenta. Jen pro představu. Průměrná inflace v Evropské unii nyní dosahuje 4,9 procenta. A v mnoha zemích se už podařilo dosáhnout stabilních cen.
Pak zpravidla padne argument, že zrovna my jsme měli zdražování opravdu velké a návrat cen ke stabilitě nějakou dobu trvá. To ale okamžitě vyvrací příběhy jiných zemí. Rekordmanem v inflaci bývalo ještě loni Estonsko. Před rokem se tam zdražovalo meziročně o více než 22 procent. Nyní tam ceny stoupají jen o 4,2 procenta. Totéž Lotyšsko. Loni se blížilo k 25 procentům. V současné době má inflaci 3,7 procenta.
Při těch pochvalách, jak inflace zmírňuje, se zapomíná na to, že za poslední tři roky se ceny dohromady už zvýšily o 35 procent. Každé další meziroční číslo se připočítává. Právě kvůli té vysoké inflaci jsme zemí, kde se z celé Evropské unie nejvíce propadla životní úroveň.
Prozíravé centrální banky po světě v čele s americkým Fedem bedlivě sledují současnou geopolitickou situaci se dvěma válkami, v Rusku a Izraeli, a obávají se, že by mohly přinést další inflační vlnu. Proto drží sazby pro jistotu výš, aby ji byly schopné hned na začátku chytit. Ve Spojených státech se zdražuje o 3,7 procenta. Ale stále to jistí úroky na 5,5 procenta.
Hodnocení, jestli je zdražování 6,9 procenta za rok v pořádku, je osobní věcí každého. Rozhodně to ale není cenová stabilita a má to k ní hodně daleko. Ta smířlivost bohužel vede k etablování inflační ekonomiky. Na zdražování si zvykneme jako na nový normál a naučíme se s ním žít a počítat. Říká se tomu inflační očekávání. Ta se pak naplňují. A spirála růstu cen nikdy nekončí. Takové země zpravidla neprosperují ani nebohatnou.