Ekonomové aktuálně servírují dva výklady pokračujícího zdražování. První zní velmi optimisticky. Zdražování se po dvou dvojciferných letech konečně daří brzdit. Ceny už stoupají v porovnání s předchozím rokem jen o 6,9 procenta. To je proti loňským rekordům, kdy inflace šplhala koncem roku k 18 procentům, výborná zpráva. Startovní výstřel k debatám, jestli by centrální banka neměla začít uvažovat o snižování úroků. Ty jsou poprvé po dvou letech vyšší než inflace. Tam, kde by měly být, aby ji vůbec byly schopny restriktivně brzdit.

Ten příběh zapomíná na souvislosti. V Česku se stále zdražuje skoro nejrychleji v celé Evropské unii. Hůř jsou na tom jen Maďaři s 12,2 procenta, Rumuni s 8,8 a Slováci s Poláky s 8,2 procenta. Jen pro představu. Průměrná inflace v Evropské unii nyní dosahuje 4,9 procenta. A v mnoha zemích se už podařilo dosáhnout stabilních cen.

Pak zpravidla padne argument, že zrovna my jsme měli zdražování opravdu velké a návrat cen ke stabilitě nějakou dobu trvá. To ale okamžitě vyvrací příběhy jiných zemí. Rekordmanem v inflaci bývalo ještě loni Estonsko. Před rokem se tam zdražovalo meziročně o více než 22 procent. Nyní tam ceny stoupají jen o 4,2 procenta. Totéž Lotyšsko. Loni se blížilo k 25 procentům. V současné době má inflaci 3,7 procenta.

Při těch pochvalách, jak inflace zmírňuje, se zapomíná na to, že za poslední tři roky se ceny dohromady už zvýšily o 35 procent. Každé další meziroční číslo se připočítává. Právě kvůli té vysoké inflaci jsme zemí, kde se z celé Evropské unie nejvíce propadla životní úroveň.

Prozíravé centrální banky po světě v čele s americkým Fedem bedlivě sledují současnou geopolitickou situaci se dvěma válkami, v Rusku a Izraeli, a obávají se, že by mohly přinést další inflační vlnu. Proto drží sazby pro jistotu výš, aby ji byly schopné hned na začátku chytit. Ve Spojených státech se zdražuje o 3,7 procenta. Ale stále to jistí úroky na 5,5 procenta.

Hodnocení, jestli je zdražování 6,9 procenta za rok v pořádku, je osobní věcí každého. Rozhodně to ale není cenová stabilita a má to k ní hodně daleko. Ta smířlivost bohužel vede k etablování inflační ekonomiky. Na zdražování si zvykneme jako na nový normál a naučíme se s ním žít a počítat. Říká se tomu inflační očekávání. Ta se pak naplňují. A spirála růstu cen nikdy nekončí. Takové země zpravidla neprosperují ani nebohatnou.