Jak si americký exprezident zavinil právní problémy

Trumpova láska ke krabicím

Jak si americký exprezident zavinil právní problémy
Trumpova láska ke krabicím

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Kdyby nehrozila destabilizace americké demokracie, byla by to skvělá komedie. Dne 8. června velká porota na návrh zvláštního prokurátora Jacka Smithe obvinila Donalda Trumpa v 37 bodech. Bývalý prezident prý porušil zákon o špionáži (ten pokrývá i nevhodné zacházení s utajovanými informacemi), spikl se za účelem maření spravedlnosti, skrýval tajné dokumenty a lhal FBI. Smithův úřad zveřejnil zdůvodnění obvinění. Je třeba mít na paměti, že jde o verzi jen jedné strany, navíc podanou v co nejlepším světle. S jistotou však můžeme říct, že Smith má na Trumpa slušně nabito a Trump má i v soukromém životě neuvěřitelný komediální potenciál.

Když Donald Trump opouštěl Bílý dům, převezl několik desítek krabic harampádí na své soukromé sídlo Mar-a-Lago na Floridě. Byly v nich novinové výstřižky, oblečení, památeční předměty a několik stovek utajovaných dokumentů. Ty podle zákona měl Trump předat Správě národních archivů a záznamů (National Archives and Records Administration – NARA), aby je bezpečně uložila. Následovalo dlouhé vyjednávání mezi Trumpem a NARA, kdy se archiváři snažili z něho vypáčit zadržované dokumenty. Některé byly opravdu závažné, týkaly se například amerických jaderných zbraní. Část vrátil, část si ponechal. Nakonec celou záležitost začala vyšetřovat FBI a předala Trumpovi soudní příkaz k vrácení dokumentů. Trump však znovu předal pouze část. Proto si 8. srpna 2022 FBI pro ně sama došla a zabavila 102 utajovaných dokumentů. To byla ta slavná razie, která šokovala Ameriku a vedla k obvinění z politického stíhání Trumpa.

Státní tajemství v krabicích v tanečním sále. Identita člověka vzadu je záměrně skryta. Mar-a-Lago 9. června 2023. - Foto: Profimedia.cz

Bidenova administrativa reagovala jmenováním zvláštního prokurátora. To je instituce, ke které se Američané uchylují, když je třeba provést politicky choulostivé vyšetřování. Zvláštní prokurátor není zcela nezávislý, generální prokurátor Spojených států, jak se nazývá americký ministr spravedlnosti, ho může odvolat. Jinak ale má ve svém vyšetřování naprosto volnou ruku. Jack Smith je dlouholetý uznávaný federální státní zástupce a působil i jako žalobce u mezinárodního trestního tribunálu v Haagu.

Smith precizně dokumentuje, co se s Trumpovými krabicemi dělo. Nejdřív ležely asi dva a půl měsíce v jednom ze sálů komplexu Mar-a-Lago, kde se konaly nejrůznější společenské akce. Mar-a-Lago je nejen Trumpův domov, ale také resort a hotel. Ke krabicím tam mohlo mít přístup až několik stovek lidí. Pak byly přesunuty do kanceláře v administrativní části Mar-a-Laga, ale zaměstnanci logicky chtěli místnost využívat jako kancelář. V dubnu 2021 byly některé krabice přeneseny do skladu, část však byla uložena v koupelně jednoho z apartmánů v komplexu. Teprve v červnu byly všechny krabice, celkově jich je asi 80, umístěny do skladu. Tím však krabicové cestování neskončilo.

I když bylo jasné, že Trump bude muset tajné dokumenty vrátit, bývalý prezident se tomu vzpouzel. Podle Evana Corcorana (Smith ho označuje jako „Trumpův právník 1“, ale novinářům se povedlo ho identifikovat) Trump prohlásil: „Nechci, aby se někdo díval, nechci, aby se mi někdo díval do mých krabic, opravdu ne, nechci, abyste se mi dívali do krabic.“ Pak začal navrhovat, aby existenci dokumentů utajili. „A co se stane, když prostě nebudeme reagovat vůbec, nebo s nimi nebudeme spolupracovat?“ ptal se. „Nebylo by lepší, kdybychom jim prostě řekli, že tu nic nemáme?“ prohlásil. „Podívejte, nebude lepší, když žádné dokumenty nebudou?“ řekl svým právníkům. Také několikrát chválil postup právníků Hillary Clintonové, kteří smazali asi 30 tisíc e-mailů, když čelila vyšetřování kvůli nevhodnému nakládání s tajnými informacemi.

Zničte to!

Trump nakonec svolil k tomu, aby Corcoran prošel krabice a vybral z nich materiály, které NARA chtěla vrátit. Předtím však nařídil Waltu Nautovi, aby část krabic před Corcoranem ukryl. Walt Nauta je bývalý příslušník námořnictva, který byl Trumpovi přidělen jako komorník, když byl prezidentem, a nyní mu dělá osobního asistenta. V kauze je obžalován společně s Trumpem. Trump ještě na poslední chvíli „škubavým pohybem“ naznačil Corcoranovi, že by měl ony dokumenty zničit. Trumpovi právníci následně předali složky FBI a nevědomky podepsali falešné prohlášení, že jde o všechny požadované materiály.

Proč Trump materiály odvezl a mermomocí nechtěl vrátit? Američtí liberálové o tom dost divoce spekulovali. Shodli se, že tady byl nejspíš nějaký temný důvod, třeba že Trump chtěl prodat utajované informace nepřátelům USA. Ukazuje se ale, že pravdu měl Sonny Bunch, filmový kritik serveru The Bulwark, když tvrdil, že Trump nechtěl vrátit své krabice, protože prostě nechtěl. Trump dokumenty považoval za svůj osobní majetek a nechápal, proč by měl tajné dokumenty vracet státu. Byly to prostě jeho krabice. Smith zveřejnil rovněž výměnu SMS mezi dvěma Trumpovými zaměstnanci, v nichž nejoblíbenější Trumpovy krabice nazývají „krabice krásné mysli“. Buď je to neuvěřitelný projev patolízalství, nebo sarkasmu, nebo to pochytili od exprezidenta samého.

Trump ale také evidentně chtěl využívat státní dokumenty k chlubení. Smith popisuje dva příklady, kdy se tak stalo. První se udál v červenci 2021, kdy Trump poskytl rozhovor, s jeho svolením nahrávaný. Přítomni byli dva Trumpovi asistenti a „spisovatel“ a „nakladatel“, jak je označuje Smith. (Pravděpodobně šlo o sběr materiálu pro autobiografii Marka Meadowse, šéfa Trumpovy prezidentské kanceláře.) Trump ukázal plán případného útoku na „zemi A“ (nejspíš Írán), který pro Trumpa připravil „vysoce postavený vojenský představitel“ (asi předseda sboru náčelníků štábů generál Mark Milley). Nikdo z přítomných neměl oprávnění tajný plán vidět.

Druhý příklad se týká Trumpovy schůzky s jedním z organizátorů jeho kampaně za znovuzvolení. Tomu ukázal utajovanou mapu ohledně vojenské situace v „zemi B“. (Zatím se nepodařilo rozluštit, o jaký stát běží.) Sám ho varoval, aby se nepřibližoval moc blízko, jelikož nemá dostatečné oprávnění.

Tyto příklady demolují hlavní Trumpovu obhajobu. Jeho zastánci upozorňovali, že prezident má neomezenou pravomoc pro odtajňovaní, podle některých tak může učinit pouhou myšlenkou. Jak si tedy FBI může být jistá, že materiály byly pořád tajné? Na to odpovídá sám Trump, který v nahrávce rozhovoru pro Meadowsovu knihu říká: „Jako prezident jsem to mohl odtajnit.“ Následuje asistentův smích. „Nyní nemohu, je to pořád tajné,“ pokračuje Trump. To je přímý důkaz, že Trump dokumenty neodtajnil. Stejně tak varování, aby se člen kampaně nepřibližoval příliš blízko, ukazuje, že Trump si byl plně vědom toho, že jde o informace stále tajné. Právně je Trump v opravdu těžkých problémech a reálně mu hrozí vězení, i když nikdo netuší, jestli je šance, že soud skončí před prezidentskými volbami.

Dvojí metr?

Zbývají politické argumenty a nařčení z dvojího metru. Neoprávněně držené tajné dokumenty byly rovněž objeveny u Joea Bidena (z období, kdy byl viceprezidentem) a Trumpova viceprezidenta Mikea Pence. Ani jeden nebyl obžalován. Jenže oba dva plně spolupracovali s úřady a dokumenty ihned vrátili.

Pak je tu případ Hillary Clintonové. Ukázalo se, že měla soukromý nezabezpečený server, kam se ukládaly i její pracovní e-maily v době, kdy byla ministryní zahraničí, včetně těch obsahujících tajné informace. Tehdejší šéf FBI James Comey se po dlouhém vyšetřování rozhodl Clintonovou neobvinit. Bylo to velmi kontroverzní rozhodnutí. Comey totiž v podstatě přiznal, že Clintonová zákon porušila, ale tvrdil, že nemá jak dokázat „zlý úmysl“. Republikáni Comeyho podezřívají, že se tak rozhodl z politických důvodů. To je docela možné. Ale v tom případě správná odpověď zní, že Clintonová měla být obžalována, ne že Trump by neměl být stíhán. Navíc Clintonová neporušovala zákon během vyšetřování. Trump aktivně lhal a utajoval důkazy.

Podporovatelé Donalda Trumpa protestují proti jeho obvinění v blízkosti komplexu Mar-a-Lago 11. června 2023. - Foto: Profimedia.cz

Naopak se dá argumentovat, že úřady jednaly s Trumpem v rukavičkách. Není obžalován za držení těch dokumentů, které polodobrovolně vrátil před razií FBI. Trumpovi právníci mu po celou dobu radili, aby tajné materiály prostě předal úřadům a tím veškeré své problémy vyřešil. To vehementně odmítal. I v momentu obžaloby to mohl nejspíš ještě vyřešit. Trump není první vysoce postavený představitel obžalovaný ze špatného zacházení s tajnými dokumenty. Jedním je například generál David Patraeus, bývalý šéf CIA, který ukázal tajné dokumenty autorce své biografie a zároveň milence. Výměnou za přiznání se vyhnul obvinění z trestného činu a byl odsouzen pouze za přestupek. Sandy Berger, poradce pro národní bezpečnost Billa Clintona, z národního archivu tajné dokumenty přímo ukradl. Přiznal se a vyhnul se vězení. Dostal dvouletou podmínku, veřejně prospěšné práce a pokutu a byla mu odebrána právnická licence. Kdyby Trump uznal vinu, je velká šance, že by pár měsíců zametal chodníky a do voleb by měl hotovo. U prvního slyšení však uvedl, že se cítí nevinen.

Trump si může za své stíhání sám. Stačilo, aby vrátil utajované dokumenty, aby poslouchal své právníky (věnujme jim tichou modlitbu, Trumpův právník je nyní zřejmě nejtěžší povolání v USA), aby se nechoval jako malé dítě, jež nechce vrátit hračku, a teď by mu nehrozilo několik let za mřížemi.

Velká záhada je, jaký to bude mít vliv na voliče. Ani odsouzení a vězení nemusí Trumpa zastavit. Nic mu nebrání kandidovat z kriminálu a v případě výhry si udělit milost. Zatím žádný z Trumpových republikánských protikandidátů ho neodsoudil. Řadoví republikáni mohou uvěřit, že Bidenova administrativa se snaží zbavit svého rivala – a v primárkách mu to může pomoci.

V ideálním světě by prostý fakt, že Trump je neschopný racionálního chování, i když jde o jeho svobodu, a veselé zveřejňování státních tajemství vedly k jeho politickému konci. Místo toho je jeho návrat do Bílého domu stále celkem pravděpodobný. Pokud se tak stane, snad bude mít dost krabic.

25. června 2023