ÚHEL POHLEDU: Z různých míst světa přicházejí v posledních dnech celkem uspokojivé signály, že vzedmutá inflace je již globálně za svým vrcholem a nyní bude zpomalovat. Když se začtete do titulků světových tiskových agentur, snadno získáte dojem, že jsme již prakticky z inflačních lapálií venku. Chci ovšem tenhle dojem zbavit emocí, vrátit k pragmatismu a uvést na pravou míru.

Nejprve si uvědomme, co mám na mysli, když mluvím o očištění od emocí a návratu k pragmatismu. Jako ilustrační příklad může posloužit nemovitostní trh. Když ceny nemovitostí klesly v ČR o 7 %, viděli jste v médiích palcové titulky. Že ale předtím během krátké doby vzrostly dvojnásobně, to už se většinou ve stejném článku nedočtete. Že během dalších let patrně v ČR dojde k odklonu od vlastnického bydlení a navýšení podílu lidí, kteří budou vyhledávat nájemní bydlení v důsledku toho, že nemovitosti patří v ČR k nejhůř cenově dostupným v Evropě, se tam také nedočtete. A analogicky se můžeme dívat na cenové pohyby obecně.

Navíc pohyb cen bývá mediálně prezentován jednosměrně: Růst cen je obvykle „špatný“, pokles je obvykle „dobrý“. Ale jakmile jde třeba o akcie nebo dluhopisy, najednou je to naopak – najednou je růst cen „dobře“ a pokles „špatně“. Ale cožpak v případě nemovitostí také neplatí, že růst je dobrý pro někoho a pokles pro někoho jiného? Pohyb cen není dobře nebo špatně; pohyb cen prostě jen je – a je nástrojem tržního vyrovnávání nabídky a poptávky, mezi kterými vznikla velká disproporce. To tahle disproporce je zrcadlem nějakého problému, nikoliv pohyb ceny, který je zrcadlem spontánního řešení. Pokud se cena pohybuje, tenhle nástroj zjevně funguje správně.

S tímto entrée teď pohleďme letem světem na pár čísel, která se nám urodila v posledních hodinách: tak například míra inflace ve Francii v květnu klesla z dubnové hodnoty 6,9 procenta na šest procent a je nejníže za rok. V Itálii za květen inflace klesla na 8,1 %. Překvapivě výrazně inflace zpomalila i ve Španělsku. A ještě předtím podobný obrázek přinesla česká nebo americká statistika. A tak bychom mohli pokračovat.

Dobře tedy, a teď co za tím stojí. Jednoznačné důvody jsou dva. Ten méně „výkonný“ důvod zpomalování tempa cenového růstu je chudnutí obyvatel. Ano, slyšíte dobře, lidé na mnoha místech světa reálně chudnou, protože inflace je (navzdory svému zpomalování) stále tak vysoká, že příjmy spotřebitelů ji nestíhají dorovnávat, což vede ke snižování útrat. A tím se vyrovnává ona již zmíněná disproporce mezi (příliš vysokou) poptávkou a (příliš nízkou) nabídkou zboží a služeb. Vedlejším efektem toho je pak zpomalující cenový růst.

Druhý a „výkonnější“ důvod je propad cen nejdůležitějších světových komodit: zemního plynu, mědi, pšenice, uhlí a tak dál. Kupříkladu uhlí pro asijský trh je nejlevnější za dva roky, což ukazuje, že opět jde o globální jev. Možná si vzpomenete, že jsme na tomto místě v minulosti mluvili o inflačních vlnách, které je možno přirovnat k tsunami – každá vlna oběhne dokola Zemi, pokud jí postavíme do cesty hráz třeba v podobě cenových stropů, vlna hráz obejde a škodí o to víc na jiném místě. A stejně jako u tsunami je i u inflace takových vln několik za sebou a postupně se rozlévají do dalších lokalit, rozumějme – do drobnějšího a drobnějšího zboží a služeb, až skončí u potravin a energie se vyčerpá. Přesně to teď vidíme.

Jenomže teď se dostáváme k tomu podstatnému. Proč klesají ceny světových komodit? Pokud hádáte, že to třeba nějak souvisí s válkou na Ukrajině, skrze kterou bylo zdražení komodit svého času vysvětlováno, mýlíte se – válka přece stále trvá. Ten důvod je mnohem prozaičtější. Světová ekonomika se pohybuje již příliš dlouho na hraně recese. Evropa dokonce v některých oblastech stále propadá. Čína sice není v recesi, ale roste mnohem pomaleji, než se od ní čekalo (a tím rychle dohání země, které rostou ještě pomaleji, například USA). Recese znamená mizernou poptávku po komoditách od průmyslu, čímž znovu dochází k vyrovnávání disbalance mezi chybějícími komoditami a energiemi hlavně v Evropě a poptávkou po nich. Pokles cen komodit a zpomalování celkové inflace je pak jen vedlejším efektem.

A jsme u jádra věci. Svět hospodářsky zpomalil. A takhle pomalu roste, respektive neroste již příliš dlouho – už od začátku covidu. Co myslíte, že se v Evropě stane, až bude dál pokračovat v Green Dealu, až přijde ještě víc elektroaut, až přijde další zima, až se jednoho dne nastartuje čínský růst? Sice se inflace už nevrátí na hodnoty z letošní zimy, ale taky to znamená, že pod dvě procenta, kde byla v minulé dekádě, se rozhodně nevrátí.