Autopilot je skvělé zařízení, tedy aspoň je-li vyvinuto a otestováno s dostatečnou odbornou péčí: vesměs už dneska dokáže řídit letadlo spolehlivě a dokáže s ním i hladce přistát. Zákony dosud vyžadují přítomnost dvou živých pilotů v kokpitu, a jelikož jde o oblast extrémně citlivou na veřejné mínění, také ji nejspíš i nadále vyžadovat budou. Ale mezi piloty samotnými občas zaslechnete názor, že by tam ani nemuseli být, a daleko častěji také názor, že kvůli mimořádně spolehlivým počítačům pozvolna, ale jistě zapomínají, jak se pilotuje letadlo ručně. Není na tom nic divného: co nepoužíváme, to časem zakrní. Každý majitel chytrého telefonu s mapami to vidí v okamžiku, kdy se snaží zorientovat v ulicích nepříliš známého města a přístroj se mu zrovna jako na potvoru vybije.

V různých oborech jde automatizace různě rychle, ale ve všech se posouvá kupředu – a jedním z těch oborů „na ráně“ začíná být medicína. Právě před pár dny vyšla v časopisu Nature zpráva, že pomocí specializované umělé inteligence lze navrhovat mimořádně efektivní mRNA vakcíny, až stokrát účinnější než ty předešlé, navržené lidmi. Ještě navíc ten proces trvá jen pár minut!

Pozvolná invaze technologie do medicíny se odehrává na několika frontách naráz. Farmacie je jedna z těch méně nápadných, ale jsou i jiné: analýza snímků z rentgenu a magnetické rezonance, podrobné krevní rozbory odhalující stopy dříve nezjistitelných patologických procesů (třeba nádorů, ale i zdravotních problémů u plodů v těle matky), odhad predispozic k chorobám na základě pacientovy DNA, nonstop monitorování hladiny krevní glukózy a jiných látek nebo také operace pomocí chirurgických robotů, zatím stále ještě vedené živými chirurgy, ale se snahou o úplnou autonomii. (První plně autonomní operace vedená robotem, zatím ovšem jen na praseti, proběhla v lednu 2022.) Každý ten jednotlivý krůček je maličký, ale v součtu se agregují do masivního posunu, největšího za mnoho tisíc let dějin medicíny.

Lékař je jedním z nejstarších povolání světa. Už kmeny žijící na úrovni doby kamenné měly svoje šamany a na egyptských pohřebištích se hroby lékařů vyskytují vedle hrobů písařů, generálů a úředníků coby samozřejmý prvek rané civilizace. Nyní je ale toto povolání pomalu, ale jistě na cestě být nahrazeno něčím jiným – totiž lidským operátorem počítačového „autopilota“, velkého medicínského stroje, do kterého se „strčí“ pacient, nebo aspoň různé jeho vzorky a vypadne detailní rozbor toho, co mu je a co se s tím dá dělat: tady pan Novák vydrží bez léčby zhruba půl roku, s těmito léky dokáže přežít deset let, dvě pilulky v devět ráno a jedna ve tři odpoledne, vždycky zajíst kusem chleba s máslem. A ty, člověče v bílém plášti, do těch mých výstupů raději moc nezasahuj, můžeš totiž situaci jedině zhoršit, protože toho víš míň než já, počítač. Ne, nebude to zítra ani pozítří, ale někdy kolem poloviny století by to tak rozhodně být mohlo. A mladá generace ani nebude vědět, že se kdysi věci dělaly jinak, podobně jako už dnes neví, že s telegramem chodil člověk a první piloti dřevěných dvouplošníků si museli nechat od jiného člověka roztáčet vrtuli.

Na jednu stranu to asi bude užitečné, protože jedna věc, která se dá očekávat od strojů, je vyrovnaná kvalita práce, kdežto lékaři jsou, jako všechna povolání světa, dobří i špatní. A ten, kdo si nedokáže sehnat doktora dobrého, je kromě svých nemocí potenciálně ohrožen ještě chybami či lhostejností toho špatného. Na druhou stranu, dokáže nás ten počítač poplácat po rameni a říct „nejančete, není to nic hrozného, kdybyste viděl, co mi tu chodí za lidi“? A i kdyby jej tak někdo naprogramoval, budeme mu věřit? Důvěra je vůbec jedna z těch věcí, které se automatizovat nedají; a důsledky všeobecné nedůvěry vidíme poslední dobou na každém kroku.