Když čeští policisté zadrželi v neděli 18. září v Praze cizince bez platných dokladů a povolení k pobytu, netušili, s kým mají tu čest. Až během následujících hodin vyšlo najevo, že se jedná o ruského umělce a aktivistu Olega Vorotnikova, na kterého je už několik let vydaný mezinárodní zatykač.

Za „chuligánství“ mu v Rusku hrozí až pět let vězení, za „násilí proti úředním osobám“ dokonce až deset let. A za jejich urážku ho soudy mohou potrestat nápravnými pracemi. Tato obvinění však v policejní akci žádnou roli nehrála.

Policisté Vorotnikova spolu s manželkou a třemi dětmi zadrželi, když kradli v Albertu v pražských Holešovicích. Vorotnikov překvapil originální obranou. Peníze prý nepoužívá už od konce 90. let, nejsou přeci k životu důležité. A nekrade – pouze „osvobozuje zboží od jeho ceny“. Jak se později ukázalo, nešlo z jeho strany o první eskamotérský kousek a rétorické překvapení, jejichž výsledkem je vzájemné nepochopení a zklamání, ne-li rovnou blamáž. Ale popořádku.

Zpočátku vypadal jeho příběh vcelku jednoznačně a srozumitelně. Média vykreslila obrázek umělce, aktivisty a disidenta v jedné osobě, který se svými kritickými názory a především aktivitami známé umělecké skupiny Vojna (tedy Válka) zprotivil ruským úřadům, prchl před jejich zlovůli a začal ho hledat Interpol. Okamžitě se začaly ozývat hlasy, že by neměl být do Ruska vydán. Začali se ho zastávat někteří zdejší aktivisté, umělci i politici.

Zdvihací protest

Vorotnikov patří se svojí ženou Natalijou Sokolovou mezi zakládající členy Vojny. V obecné povědomí i za hranicemi ruské vlasti vešli přinejmenším v létě roku 2010, kdy v Petrohradě nakreslili na zdvihací most přímo naproti oddělení ruské tajné služby FSB obří penis. Anebo když při akci s heslem „pomoz dítěti, pomůžeš národu“ převrátili pod záminkou zakutáleného fotbalového míče sedm policejních aut. Stali se nepřáteli Ruska, respektive tamního režimu. Ze země proto manželé se dvěma malými dětmi utekli a přes Ukrajinu se dostali až do západní Evropy.

„Potřebovali jsme najít nové místo, na kterém bychom mohli nacvičovat akce Vojny, protože z 90 procent za jejich úspěchem stojí právě příprava,“ řekl Vorotnikov pro Týdeník Echo. Podle jeho slov je ale v Evropě čekalo zklamání. V Itálii, Francii, Švýcarsku, Belgii ani v Rakousku vhodný prostor pro cvičení, natož aktivisty, se kterými by mohli spolupracovat, nenašli.

„V Evropě je systémová krize umění. Není tu pro umělce místo, bere se to jako podřadná práce,“ postěžoval si Vorotnikov. A v rozhovorech, které v uplynulém týdnu poskytl českým médiím, si společně s manželkou ještě přisadil – v Rusku je prý oproti Evropě více svobody.

To se ovšem jaksi neshoduje s tím, proti čemu doposud bojovali. Na webových stránkách FreeVoina.org se skupina fungující od roku 2005 popisuje jako anarchistické a militantní uskupení vystupující proti policii a režimu. A podobně Vojnu, jejíž členové hlásají, že pohrdají zákony, charakterizují ve své zprávě i ruské úřady.

„Je to levicové anarchistické uskupení, jehož hlavním smyslem je organizovat akce zamířené proti úřadům s cílem zdiskreditovat je před veřejností,“ chlubí se aktivisté na svých stránkách jejich hodnocením. Není asi překvapivé, že ostře negativní je i obraz Vojny v prokremelských médiích. 

„Pro Putinův režim jsou to povaleči a nebezpeční výtržníci, kteří nechovají úct k tzv. fundamentálním hodnotám,“ popsal jejich situaci Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu a překladatel z ruštiny.

Takto stylizovaný obraz o Vojně, Vorotnikovovi a Sokolové zřejmě přispěl i k rozhodnutí soudkyně Městského soudu v Praze Vladany Woratschové. Ta mezinárodně hledaného Rusa neposlala do vazby, stačil jí jen jeho písemný slib, že neopustí Česko a že bude docházet k soudu kvůli vydávacímu řízení. „Řekla mi, že ji nesmím zklamat. Jinak prý už nikomu neuvěří,“ řekl Vorotnikov, jenž stejně jako jeho manželka zažádal o politický azyl ve Švýcarsku.

Její postup Vorotnikovova advokáta Radima Kozuba příjemně překvapil. „Očekával jsem, že vazbu spíše uvalí, protože bude vycházet z formální správnosti mezinárodního zatykače,“ vyzdvihl její individuální přístup. Podle Kozuba, který se k případu ruského disidenta dostal přes zdejší aktivisticko-uměleckou skupinu Ztohoven, bude následovat vydávací řízení. A to může trvat i několik měsíců.

Nadšení... a zklamání

Právě Ztohoven sehráli v celém případu viditelnou roli. Jejich členové Vorotnikovově rodině od začátku pobytu v Čechách pomáhali a jeden z nich, Petr Žílka, se za něj před soudem dokonce osobně zaručil. Žílka i další lidé, kteří se na pomoci podíleli finančně i organizačně, se ale nyní vypořádávají se zklamáním a deziluzí. Došla jim trpělivost a od ruských manželů se distancovali.

„Oleg Vorotnikov nás kontaktoval v červnu, zrovna v době, kdy jsme řešili vlastní soud s červenými trenkami nad Hradem. Nabídl jsem mu, že může několik dní zůstat u mě, ale nevěděl jsem, že přijede spolu s manželkou a třemi dětmi. Navíc nám neříkal celou pravdu,“ uvedl Žílka.

Jako příklad zmínil Žílka právě skutečnost, že Rusům najednou nevoní peníze. „Tvrdili, že neví, jak vypadají české peníze, ale to bylo jen jedno z jejich pokrytectví – peníze od nás dostávali, pokud to jen šlo. Taky si intenzivně budovali a uchovávali image Putinových kritiků. Ovšem z důvodů, které si ani nechceme domýšlet, otočili a začali si lhát do kapsy. Najednou ‚Velkou Rus‘ obhajují a Vladimira Putina označují za někoho, kdo jejich zemi sjednotil,“ dodal Žílka. Podle něj Vorotnikov se Sokolovou zcela popřeli to, proč jim lidé pomáhali.

Průchod svému rozčarování dal na Facebooku i spoluzakladatel Ztohoven známý jako Roman Týc. Zařizování bytu, schůzky u lékaře a zubaře, právníky nebo nakupování jídla prý považovali Rusové za samozřejmost. Navíc se s tím – jak darovaným zbožím, tak finančními dary – nespokojili, a jak bylo zmíněno v úvodu článku, kradli v obchodech.

„Omlouvám se všem, komu jsem vyprávěl jejich příběh o útěku z Ruska. Ten příběh mi byl podán účelově tak, abychom jim já i skupina Ztohoven pomáhali co nejdelší možnou dobu,“ dodal Týc. Podle něj se navíc ruským manželům nechtělo zapojit do pracovního procesu – jakoukoliv práci z ideových důvodů odmítali.

Podobné dojmy ostatně zanechalo setkání s Vorotnikovem a jeho rodinou v novinářích. Například redaktoři serveru Aktuálně.cz k rozhovoru s Rusem připsali, že si během pětihodinové debaty často protiřečil, působil na ně jako manipulátor a ke smluvené schůzce možná svolil jen proto, aby se pobavil či nechal pozvat na pivo.

Vorotnikov zprvu testoval také Týdeník Echo, když na žádost o rozhovor zareagoval prosbou o svezení do nemocnice. „Během zatýkání mi policie zlomila prst u nohy. Je nateklý, nemůžu chodit, nutně potřebuji sádru, ale nemám zdravotní pojištění,“ stálo v e-mailu. Rentgen mu nakonec zadarmo zajistil jeden z lékařů v pražské nemocnici Motol. Po vyšetření diagnostikoval, že se nejedná o zlomeninu, a Vorotnikovovi předepsal pružné obinadlo, kostivalovou mast a Ibalgin.

Vydat, či nevydat?

Navzdory všem pochybnostem o jeho postojích a záměrech ale možná Česko přeci jen ruského aktivistu nevydá. Alespoň to naznačil ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Ten může k vydání přistoupit jen tehdy, když to povolí soudy. Ale nemusí – jejich rozhodnutí pro něj není závazné.

„Zatím se k tomu nemůžu vyjádřit, protože jsem ještě neviděl spis. Nicméně podle toho, co o té věci zatím vím, se mi nejeví pravděpodobné, že bych v tom spisu objevil něco, na základě čeho bych ho vydal,“ uvedl ministr.

Proti vydání se vyslovili i další politici – například europoslanec za ANO Pavel Telička, ve vzácné shodě ale i čestný předseda TOP 09 a šéf zahraničního výboru sněmovny Karel Schwarzenberg (TOP 09), který označuje akce Vojny za umělecké vyjádření, nikoliv zločin.  

Také Libor Dvořák se obává, že vydání Vorotnikova může znamenat další proces á la Pussy Riot. „Pevně doufejme, že čeští státní představitelé už chápou, co se může stát Rusům, kteří jsou v konfliktu se státní mocí. Plně si umím představit situaci, kdy by měl být Rusku vydán evidentní zločinec, ale to Vorotnikov není – ať už si o jejich performancích myslíme cokoli,“ řekl.

Dvořák tím nepřímo naráží na situaci z května 2013. V té době byl v české vazbě ruský podnikatel Alexej Torubarov, jejž v Rusku vinili ze zpronevěry a nechali na něj vydat i mezinárodní zatykač. Torubarov prohlašoval, že jde o vykonstruovaný proces, že se jen vzepřel mafii tvořené prokurátory, podnikateli a agenty FSB a že ho v Rusku čeká mučení, a možná i smrt. České soudy ale nepřesvědčil, jeho vydání stvrdil i tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Někteří ministři se tomu však vzepřeli, šéf financí Miroslav Kalousek (TOP 09) dokonce nechal letadlo s podnikatelem připravené k odletu zablokovat cisternou.

Stroj ale nakonec odletěl a Rus se skutečně ocitl v ruském vězení. Později ze země znovu uprchl, aby v prosinci 2013 skončil na hranicích s Ukrajinou v rukou maďarských policistů. „Od té doby se snaží dostat zpátky do Čech za svou rodinou,“ řekl jeho právník Milan Hulík. Situaci ale komplikuje nedokončené azylové řízení v Maďarsku. 

A jaký konec bude mít příběh Olega Vorotnikova a jeho blízkých? Možná vydán opravdu nebude, vyloučit však nejde dějové zvraty podobné přemetům v Rusových vyjádřeních. Aktivista Otakar van Gemund, který ruské rodině poskytl v Praze ubytování po dobu dvou týdnů, dokonce spekuluje, že manželé jsou v kontaktu s ruskou tajnou službou. „Jsou to oportunisté, proto vůbec nevylučuji, že jedou na jistotu a už jsou domluveni s FSB. Podle mě je nepravděpodobné, že by svými výroky takto ohrozili svoje šance na azylové řízení v Čechách,“ prohlásil s odkazem na Vorotnikovovu chválu poměrů v Rusku.

Možná je to trochu divoká spekulace. Každopádně i jeho „česká epizoda“, kdy vyléčil některé zdejší aktivisty z poněkud naivního a schematického nazírání ruských reálií, je vlastně jen další z Vorotnikovových originálních performancí...