Může válkou rozdělená Ukrajina srůst znovu dohromady? Naděje na to v posledních dnech v podstatě pohasla. Byla uvolněna i poslední svorka, která uplynulé tři válečné roky spojovala území separatistů se zbytkem země. Jde o jejich hospodářské propojení. Je to temné divadlo, na něž se díváme, a jeho nešťastnými hrdiny jsou právě nejmocnější politik Ukrajiny, Petro Porošenko, a její nejbohatší byznysmen, Rinat Achmetov, píše v analýze magazín Der Spiegel.

Ukrajinský prezident nechal v půli března vyhlásit vůči odtrženeckým oblastem embargo. Až na další je zakázána jakákoli výměna zboží a surovin. Porošenko rozhodl o této blokádě proti své vůli. Nahlas řekl, že ji považuje za škodlivou, protože postihuje vlastní stranu více než separatisty. Ale nijak to nepomohlo. Toto rozhodnutí mu vnutili radikálové v kyjevském parlamentu a rozzlobení váleční veteráni, když zkrátka sami zablokovali železniční přechody na území rebelů.

A Porošenko ví, jak nebezpečné je v ukrajinské politice odporovat skutečným nebo samozvaným patriotům. Jak by měl také vysvětlovat, že se má dále obchodovat, když se rozhořely nové krvavé boje. Prezident se marně snažil přerušit blokádu policejní silou. Protože byl na konci příliš slabý, aby protestní hnutí zastavil, postavil se poté prostě do jeho čela a embargo označil za politiku vlády. 

A tady přichází na scénu další smutný hrdina hry. Rinat Achmetov je po mnoho let pánem hospodářství na Donbase, nad jeho uhelnými doly, ocelářskými kombináty, elektrárnami a teplárnami. Frontová linie, která protíná Donbas, rozdělila i jeho hospodářské impérium. Stalo se tak nicméně jen teoreticky, neboť ve skutečnosti se uhlí, koks a ruda nadále přepravovaly z jedné části země do druhé. Jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby se vpravo i vlevo od kolejí nestřílelo.

Tato bizarní situace uspokojovala obě strany. Jak vládu v Kyjevě, neboť Achmetovovy podniky platily daně jí, tak rebely věrné Moskvě, protože pracovní místa v oligarchových podnicích živily v těžkých časech desítky tisíc lidí.   

Oboustranně výhodné propojení je ale nyní přetrženo. V důsledku blokády převzaly separatisté nad všemi velkými ukrajinskými podniky dohled. Fakticky je ale nekontrolují oni, ale Moskva, která warlordům nedůvěřuje tak, aby jim svěřila řízení moderních dolů či oceláren. Z telefonátu šéfa samozvané Doněcké lidové republiky, který odposlechla ukrajinská tajná služba, údajně vyplývá, že o tom, kdo povede nucenou správu nad podniky, se rozhoduje v ruské metropoli. Tam se také radí o tom, jak v ocelárnách nahradit chybějící ukrajinskou rudu. Kyjev se na straně druhé musí starat o to, jak se obejde bez uhlí ze separatistických oblastí. A bez tamních daní.

Tak se rozervalo ve dví to, co mělo patřit k sobě. Namísto toho srůstá východní Donbas s Ruskem. Ostatně, letos v únoru už Moskva uznala osobní doklady "lidových republik". Nyní dochází k ekonomickému propojení. Před našima očima získává rysy alternativní návrh z dohody Minsk II. z února roku 2015. Tedy trvalé rozdělení Ukrajiny.

Minská dohoda předpokládala opětovní začlenění Donbasu do ukrajinského státu, byť za podmínek, které by tuto oblast nechaly otevřenou vlivu Moskvy. V tom spočíval Putinův triumf. Byla to dohoda pod hrozbou obušku, dohoda vnucená slabší straně silou. Ukázalo se ale, že Kyjev nechce dohodu realizovat a financovat části země, jež nekontroluje. Porošenko konejšil Západ tvrdohlavou taktikou a přísliby ohledně Minsku II, a tímto způsobem křížil Moskvě její plány. I v tom tkvěl jistý triumf. Těmi, kdo jásají, jsou ale ve finále separatisté.

Na každý pád ti, kteří vážně usilují o připojení k Rusku - a ne jen o obohacení a dobrodružství. Proti minským dohodám byli od samého počátku a nelibě nesli, že je tyto dohody směrovaly zpět k ukrajinskému státu. Nyní učinilo Rusko krok, jímž na sebe vzalo veškerou odpovědnost za hospodářský život v Doněcku a Luhansku. Současně byl v Achmetovovi zbaven moci člověk, který měl na realizaci Minsku II největší zájem.

Dva roky po Minsku je tak Donbas fakticky součástí ruského federálního okruhu, jak se raduje jeden z vůdců rebelů. Otevřeně to Moskva nikdy nevysloví. Ale cesta zpět už nevede.