Odebírání orgánů těm, které nechaly popravit čínské úřady, v minulosti kritizovaly lidskoprávní organizace včetně Amnesty International. Podle ujgurského chirurga Envera Tohtiho probíhaly takové „operace“ v době, kdy lidé ještě žili. Takový případ osobně zažil, když mu úřady nařídily odebrat játra a ledviny muži, kterého popravčí četa záměrně jen postřelila. Tohti žijící ve Velké Británii, který je nyní na návštěvě Prahy, to popsal v rozhovoru pro deník Echo24.

Bylo léto 1995 a ten den byla středa. Enver Tohti, který pracoval jako chirurg  v Ústřední železniční nemocnici v Urumči na severozápadě Číny, neměl tehdy naplánované operace. Proto mu primář nařídil, aby si sbalil vybavení a společně se dvěma anesteziology, dvěma asistenty, dvěma zdravotními sestrami a řidičem odjeli v ambulanci na „práci v terénu“. „Neřekli mi, kam jedeme. Řekli mi jen, že mám nastoupit do auta. Řidič to ale věděl,“ vzpomíná Tohti.

Na místě dostal lékařský tým pokyny, podle kterých měl přijít ve chvíli, až padnou výstřely. „Čekali jsme 30 až 40 minut. Pak jsme uslyšeli výstřely. Znělo to, jako když vystřelí několik pušek najednou,“ popisuje chirurg. Potom uviděl deset lidských těl, které byly od sebe vzdálené dva až tři metry. Měli oholené hlavy a až na jednoho a byli střeleni do hlavy.

„Měli jsme jít k tomu, který měl vlasy. Řekli mi: To tělo úplně napravo je tvoje,“ dodává lékař. Tohti si všiml, že na rozdíl od ostatních nemířila v mužově případě rána do srdce, ale do pravé strany hrudníku a mohl tak zůstat naživu o něco déle. Podle dalších pokynů měli muže vzít do ambulance a odebrat mu tam játra a obě ledviny.

Že by neposlechl, to podle Tohtiho nebylo možné. „Nemohl jsem říct ne. Když žijete pod komunistickou vládou, nejste sám sebou. Jste jen součást toho mechanismu. Prostě to není možné. Jednali by se mnou jako s nepřítelem režimu, se zrádcem komunistické strany. Možná by mi také odebrali orgány,“ říká.

„Od toho okamžiku se ze mě stal robot bez emocí. Prostě robot. Dělal jsem to, co jsem byl vycvičený dělat. Necítil jsem vinu, neměl jsem žádné pocity. Bylo to vlastně hrozně jednoduché, protože jsem nemusel brát ohled na ostatní orgány. Řezal jsem a trvalo to asi 30 minut. Vyjmul jsem orgány a dal do krabice,“ popisuje průběh operace.

Po řezu tekla krev. Muž byl naživu

Po střelné ráně do hrudníku byl muž během operace ještě naživu. „Jeho tělo se při tom cukalo, ale bylo moc slabé, aby vzdorovalo. Když jsem řízl, viděl jsem, jak vytéká krev. Když proudí krev, znamená to, že ještě bije srdce,“ uvádí Tohti. O koho se jednalo, to chirurg nevěděl. Předpokládá, že odebraná játra a ledviny se staly součástí obchodování s orgány.

Poté se měl i s lékařským týmem vrátit zpět do Urumči. „Řekli mi, abych si vzal svůj tým, vrátil se do nemocnice a zapomněl, co se stalo,“ uvádí chirurg s tím, že to také udělal a o věci s nikým nemluvil. Také proto byl dlouhou dobu přesvědčený, že se jednalo o ojedinělý případ. „Myslel jsem si, že se to stalo jenom mně a jenom jednou,“ dodává. Podruhé už nedostal nařízeno provést podobnou operaci.

V jak velkém měřítku dochází k něčemu takovému, se dozvěděl až po útěku do Velké Británie v roce 1999, kdy o případu začal mluvit. „Nemám na to důkazy. Vím ale, jak to v komunistické Číně funguje, a myslím, že to probíhá ve velkém měřítku i dnes,“ dodal. Na toto téma od té doby poskytuje rozhovory médiím a v roce 2013 o tom promluvil ve skotském parlamentu.

Enver Tohti Bughda, kterému je 54 let, pochází z Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny. Pracoval v místní nemocni v Urumči jako chirurg a specializoval se na onkologicky nemocné pacienty. V roce 1995 mu čínské úřady nařídily odebrat orgány muži, který byl krátce před tím popraven. Po natočení dokumentu, který spojoval množství výskytů onemocnění rakovinou s čínskými jadernými testy, musel Čínu opustit. V roce 1999 odjel do Velké Británie, kde požádal o politický azyl.