Vedle živé postavy se v hlavách Rusů vytvořil imaginární Putin

Vedle živé postavy se v hlavách Rusů vytvořil imaginární Putin

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

„Dobrý je car, zlí jsou bojaři,“ zní jedno známé ruské přísloví. Zkráceně ho lze vysvětlit tak, že když se stane něco dobrého, Rusové jsou za to vděční svému panovníkovi, když se naopak přihodí něco špatného, můžou za to nejvyšší feudálové. Zdá se, že totéž platí i za vlády prezidenta Vladimíra Putina. To ostatně naznačují i průzkumy, které pravidelně uskutečňuje nezávislé centrum Levada. Jeho ředitel Lev Gudkov nedávno v rádiu Svoboda prohlásil, že občané činí odpovědnými za vnitřní či hospodářské problémy země spíše guvernéry a ministry než prezidenta. Ten se etabloval jako jakási symbolická postava vůdce, která se stará o obraz Ruska ve světě. Důležitou roli v budování tohoto Putinova obrazu hraje mediální propaganda.

Na stránkách zpravodajské agentury PolitSovet se Alexej Šaburov nezabývá ani tak mediální figurou, jako spíše fenoménem „imaginárního Putina“ v hlavách mnoha Rusů. Mediální Putin má podle něj se skutečným člověkem, Vladimírem Putinem, jen málo společného. To sice dávno není tajemství, ale věc to objasňuje jen nedostatečně. Putin je u moci tak dlouho, že v hlavách Rusů se zrodil už zmíněný imaginární Putin. Vyšší instance, jež má vždy pravdu. Tento imaginární Putin může být vším možný. Především je téměř nesmrtelným.

Šaburov zmiňuje třeba list Národní kurs pro suverenitu, který vydává Národní osvobozenecká fronta, jejímž předsedou je poslanec dumy Jevgenij Fjodorov. Toto hnutí zastává teorii, že Rusko se nachází pod okupací Ameriky, a vyzývá ke schválení nové „suverénní ústavy“, která by dala prezidentovi zvláštní pravomoci. Podle teorie fronty je Putin dokonce jediný, kdo proti americké okupaci bojuje. Ale Západ si může vyskakovat a dělat scény, jak chce. Rusko učinilo svou volbu a tu důsledně prosazuje. Kupředu levá, zpátky ni krok. To značí, že se Rusko nechává vést svými národními a státními zájmy. A když bude muset vytáhnout do boje, tak to také udělá...

Tyto citace z listu Národní kurs pro suverenitu dobře pasují k vlasteneckému duchu „éry po Krymu“. Ale přece tu něco irituje, píše Šubrov. Výrazy jako „vyskakovat si“ nebo „táhnout do boje“ nejsou úplně Putinův jazykový styl, který jsme za 17 let jeho vlády poznali. Citát lze zadat do vyhledavače Googlu, abychom se přesvědčili, že to opravdu není slovník, který má Kreml na svých webových stránkách.  Zmíněné výrazy najdeme naopak na četných stránkách patriotů, ale většinou bez uvedení autora nebo zdroje. Ve sloupku jistého Jurije Barantčika na webu Regnum tento výraz najdeme v komentované řeči Putina z konference Valdajského klubu z roku 2014. Putin sám ho ale nikdy nevyslovil. List Národní kurs pro suverenitu ho ale z webu Regnum nejspíše převzal a vydává za autentický.

Člověk by se mohl vyřádit v dělání si srandiček z ruské propagandy, která už se sama tak zamotala do výroby fake news, že už vydává zfalšované Putinovy řeči. V jistém smyslu jde o propagandistický rekord, který je obtížné překonat.  Při bližším pohledu je však jasné, že máme co do činění se zvláštním politicko-psychologickým fenoménem - s imaginárním Putinem. A je jedno, zda média jako Národní kurs pro suverenitu používají falešné citáty vědomě, nebo ne.  Rozhodující je, že Putin v představách těchto lidí tyto výroky nejen mohl říct, on je musel říct. Putin v jejich představách říká vždy to, co si oni sami přejí.  

Rusové milují svého prezidenta. - Foto: archiv Kremlu

Imaginární Putin ale neexistuje jen v hlavách nějakých okrajových postav, byl aktivní i v nedávných volbách do státní Dumy. Stačí jen připomenout kampaň strany Spravedlivé Rusko. Používala slogan „Řekněme Putinovi pravdu“ a hlásala, že „špatná“ vláda Ruské federace vládne v rozporu s tím, co chce „dobrý“ Putin. Přirozeně, že tomu partajní ideologové nevěřili. Ale imaginární Putin pro ně byl velmi užitečný. Tento Putin byl nespokojený s vládou. A, jak jinak, neznal celou pravdu, protože ji před ním úředníci stále skrývají. A samozřejmě podporoval Spravedlivé Rusko. Imaginární Putin je tu vždy pro ty, v jejichž hlavách existuje.

K tomu je nutno říct, že sám skutečný Putin vydal dost námahy na to, aby pomohl vytvořit své imaginární dvojče. Sám se už dlouho snaží, aby byl poslední instancí pravdy, aby byl posledním rozhodčím ve všech sporech a konfliktech. Putin, skutečný Putin, zaujímá místo soudu. V praxi může stačit jeho veřejná kritika nějakého rozsudku - a už může dojít k jeho revizi. Za těchto podmínek, když se Putin stal nejvyšším nositelem pravdy, existuje vždy vábení použít ho jako hlavní argument v libovolném ideologickém sporu. Vytváří se tím obraz, že Putin podporuje toho, kdo si ho podle vlastních potřeb vyfantazíroval ve své hlavě.

Přirozeně, že tedy nenávidí Západ a Ameriku a je připraven vytáhnout za Rusko do boje. Tím lépe, když se najde nějaký citát, který to potvrzuje. Když ne, tak ho někdo vymyslí. Vždyť víte, Putin přece přemýšlí stejně jako vy.

Ostatně, imaginární Putin není vždy jen hurávlastenec. Někdy je dokonce i trochu liberál. To bylo nedávno možné sledovat při dohadech o Jelcinovo centrum. Konečným argumentem bylo, že Jelcinovo centrum otevřel Putin a že šéf jeho prezidentského úřadu předsedá kuratoriu centra. O co se tedy ještě chcete přít?  

Čím déle je Putin u moci, tím více imaginární je v hlavách Rusů. Šlo by dokonce napsat fantasy román, v němž už reálný Putin neexistuje, ale jeho obraz nadále vládne Rusku. Nebo že by vůbec nemuselo jít o fantazii?

,

16. ledna 2017