Nadcházející olympijské hry v Rio de Janeiru byly ještě před tím, než vůbec začaly, označeny za prakticky naprostou katastrofu. Jako by se svět na pozadí všech těch násilností, terorismu, znečištění ovzduší, řádění viru zika a dokonce lidských ostatků vyplavených na pláži chystal na nějaký velkolepý nezdar. Jak ale serveru CBC připomněl David Wallechinsky, předseda Mezinárodní společnosti olympijských historiků, obavy z problémů se s blížícím startem olympiády objevují vcelku často.

„Stává se to i u těch nejúspěšnějších her,“ říká Wallechinsky, který byl už na 16 olympiádách. „V okamžiku, kdy začnou závody, se ale veškerá pozornost přenese na sportovce.“ A soutěžení pokračuje i za těch nejhorších okolností, dodává s odkazem na bombový útok v Atlantě (1996) a povraždění 11 Izraelců v Mnichově (1972).

Nicméně i sám Wallechinsky uznává, že situace před olympiádou v Riu je výjimečná. „Liší se tím, že máte hostitelskou zemi v chaosu,“ říká s odkazem na rozsáhlé změny, kterými Brazílie prošla od roku 2009, kdy právo hostit hry získala.

Jedinou olympijskou událostí, která se potýkala s rozsáhlou zdravotní hrozbou, byly mládežnické olympijské hry v Nankingu v roce 2014 kvůli řádění viru ebola. Rio má virus zika a splašky plovoucí ve vodě, kde se mají konat olympijské soutěže.

„Kvalita vody na místech pro plachtařské soutěže je opravdu strašná,“ říká Wallechinsky a označuje za „skandál“, že se závodí v takové žumpě, když „o 50 kilometrů dál máte nádherně čistou vodu“.

S potížemi se potýkaly i další olympiády. V Londýně (2012) přiznali jen pár týdnů před jejich začátkem, že mají málo bezpečnostního personálu – mezeru zaplnilo 3500 vojáků. Katastrofou měly skončit i Atény (2004) a přestože některá sportoviště byla hekticky dostavována, hry se podařily.

„Téměř příkladem toho, jak se věci nemají dělat“, byla Atlanta, vzpomíná dále Wallechinsky na špatnou organizaci a potíže s dopravou v tomto americkém městě. Informační systém nefungoval pořádně a bezpečnostní opatření nebyla dostatečná – což se prokázalo i při onom výbuchu trubkové bomby v Olympijském parku, při němž dva lidé zahynuli a více než 100 dalších bylo zraněno.

I kolem Barcelony (1992) se vznášely řeči o nedostavěných sportovištích a znečištění ovzduší. Hry nakonec patří mezi jedny z nejlépe zorganizovaných. K největší olympijské tragédii došlo v již zmiňovaném Mnichově (1972), kde palestinští teroristé zmasakrovali 11 Izraelců. Hry se sice zastavily, ale poté navzdory útoku pokračovaly.