Spitfire Company se dosti osobitým způsobem pohybuje na pomezí pohybového divadla a činohry, přičemž na rozdíl od většiny srovnatelných souputníků se nevyhýbá ani tématům společensky ožehavým. Platí to i pro novou inscenaci Vladimir Macbetin, která ostrou aktualitu slibuje jak názvem, tak plakátem s fotografií ruského prezidenta.

Premiéra se konala v pražském Paláci Akropolis a očekávání byla o to větší, že právě tady uvedl stejný tým velmi povedený titul ČEZko Forever; nejednoznačné, vysoce stylizované a působivé podobenství o drtivé síle moci. O moci se hraje i tentokrát a efektně stylizovaná podívaná ke Spitfire Company patří takřka neodmyslitelně – navzdory tomu však výsledek vzbuzuje spíš pochybnosti než nadšení.

Inscenace režiséra Petra Boháče spojuje Vladimira Putina s příběhem Macbetha, mocichtivého a vzdor všem krutostem vlastně slabošského uzurpátora trůnu. Jiří Štrébl vytváří figuru nevýrazného muže „bez vlastností“. Dobře padnoucí oblek, neurčitý věk, váhavý až submisivní, stále tak trochu udivený, když zjišťuje, ve vleku jakých událostí se to ocitá. Lady Macbeth je oproti tomu ztělesněním sebejisté a cílevědomé elegance. Jindřiška Křivánková se pohybuje výhradně ve svůdných vlnovkách, manipuluje, provokuje, eroticky dráždí, přitom ale zůstává bezpečně odtažitá. Na rozdíl od manžela je samozřejmou součástí prostředí, ve kterém se příběh odehrává: moderní letištní haly se spoustou zářivě elegantních bytostí na všudypřítomných billboardech a s televizními obrazovkami, ve kterých neustále běží zpravodajství CNN se staženým zvukem.

Úvod představení je chladně hrozivý. Sedícího muže mlčky obklopí skupina postav ve stejnokroji blíže neurčené letecké společnosti (vzhledem evokují spíš vojáky v parádních uniformách, dílem sovětské a dílem nacistické) a brutálně mu nacpou hlavu do plechového kýblu s vodou. Jenže pak se rozsvítí a v nablýskaných letištních kulisách se začne odehrávat cosi, co nebezpečně připomíná banální shakespearovský digest: Macbeth se setká s čarodějnicemi, ponoukán manželkou se prodere k moci, vraždí, šílí, ještě jednou se setká s čarodějnicemi, a když se pohne „moskevský les“, vyrazí do své poslední bitvy. Jiří Štrébl je přitom setrvale civilní a Jindřiška Křiváková setrvale svůdná femme fatale; kolem nich se tu a tam rojí čtveřice tanečníků, kteří podle potřeby zastupují shakespearovské postavy nebo letištní personál. Ti jsou setrvale pohlední, pružní a krásně kostýmovaní. Základní vizuální podoba inscenace (stejně jako kostýmy je dílem Lucie Škandíkové) ironicky čerpá z jásavého světa reklamy; jeden efektní obraz střídá druhý, projekce přihazuje povědomé slogany. „Just do it“, dočteme se na pozadí scény, v níž se Macbeth odhodlává ke královraždě; svého přítele Banqua nechá pro změnu zavraždit před obamovským „Yes, we can“. Hezky se na to dívá, fotky z představení budou jistě krásné, jenže málo platné – zůstáváme na úrovni stylového designu bez hlubšího smyslu. Jakožto interpretace Shakespearovy hry nenabízí tahle inscenace nic, co by stálo za řeč.

Skutečně zásadní potíž je ale v tom, že tvůrci neříkají nic podstatného ani k tématu, které si dali do štítu: totiž kde leží paralely mezi Macbethem a Putinem. S výjimkou několika scén v závěru (především hrozivého, jenže taky dost násilně zařazeného Macbethova/Putinova projevu o nutnosti spasit prohnilou Evropu) se totiž Putin do Shakespearova příběhu dostává pouze vnějškově a mechanicky. Konkrétně to vypadá tak, že na jednom ze dvou velkých projekčních pláten běží informační proužek, ve kterém se lze jako v televizi dočíst o událostech lemujících Putinovu kariéru: čečenská válka, vraždy politických odpůrců, Ukrajina. Postupně – spíš jen tak mimochodem – se ukáže, že v Rusku došlo k převratu a bývalý prezident je na útěku. Vyhlíží to jako odvážný nápad, ale pro samotnou inscenaci z toho nevyplývá vlastně vůbec nic. Vladimir Macbetin připomene řadu nehezkých Putinových činů a zjednodušeně převypráví děj Macbetha. O tom, co mají tihle dva společného, jak vyhlíží kariéra ruského prezidenta v optice klasického příběhu a proč vůbec oba vladaře dávat dohromady, však Spitfire Company neřekne o moc víc, než co sdělí samotný název inscenace.

Spitfire Company: Vladimir Macbetin. Scénář a režie: Petr Boháč, námět: Wiliam Shakespeare a Petr Boháč, scéna a kostýmy: Lucie Škandíková. Hrají: Jiří Štrébl, Jindřiška Křivánková a další. Premiéra 3. 10., reprízy 27. 10. a 6. 12. v Paláci Akropolis, Praha.