Německá sociální demokracie si v neděli do svého čela zvolila bývalého šéfa Evropského parlamentu Martina Schulze. Dostal všechny platné hlasy. Jedenašedesátiletého politika delegáti mimořádného sjezdu SPD v Berlíně potvrdili také jako kandidáta na kancléře. V zářijových parlamentních volbách vyzve dlouholetou šéfku německé vlády Angelu Merkelovou (CDU). Před samotným zvolením na sjezdu tvrdě kritizoval vlády ve Spojených státech, Turecku, Maďarsku a Polsku. Nepřátelům svobody je podle něj třeba se jasně postavit.

Schulz řekl, že ho velmi zaujaly nedávné protesty statisíců žen proti americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a jeho „ženám a demokracii nepřátelským vyjádřením i rasistickým výrokům“. „Ale nemusíme jezdit do Spojených států, abychom viděli pokus, jak má být v západních státech kolo svobody otočeno zpět,“ řekl. Konkrétně jmenoval Turecko, Maďarsko a Polsko.

„Jako šéf Evropského parlamentu jsem učinil řadu zkušeností, jak tito nepřátelé svobody pracují, každý den se snaží o kousek dále posunout hranici, každý den prolomit další tabu,“ uvedl. Zmínil přitom údajné omezování opozice, umělců nebo médií. Když někdo stigmatizuje média jako americký prezident Trump, dává sekeru na kořeny demokracie, dodal.

„Je čas postavit se za svobodu a demokracii,“ prohlásil také Schulz, podle něhož bude sociální demokracie tím nejrozhodnějším protivníkem nepřátel demokracie.

Kritikou Trumpa, která je stálou součástí Schulzových projevů, cílí jedenašedesátiletý politik podle pozorovatelů na německé voliče, u nichž je americký prezident značně nepopulární. I ostrá slova na jeho adresu by tak mohla napomoci Schulzovým šancím, aby se po zářijových parlamentních volbách stal kancléřem.

Nejlepší výsledek šéfa SPD v poválečné historii

Svůj hlas odevzdalo 608 sociálnědemokratických delegátů, tři byly neplatné. Všech 605 platných hlasů získal Schulz, což se žádnému jinému šéfovi SPD v poválečné historii nepodařilo. „Děkuji vám za důvěru. Věřím, že tento výsledek představuje začátek cesty k dobytí kancléřství. A proto volbu přijímám,“ prohlásil dlouholetý evropský politik po oznámení výsledků.

V kandidátském projevu se Schulz jasně vymezil vůči konzervativní unii CDU/CSU kancléřky Merkelové, která bude největším soupeřem SPD ve volbách. Kritizoval například návrhy konzervativců na snižování daní i jejich další „extrémně nespravedlivé plány“. Oproti nim postavil vizi sociálně spravedlivé společnosti, bezplatného školství od mateřské školy až po vysokou nebo větších jistot pro pracující.

Na konkrétní program si podle něj ale voliči musí počkat do června, kdy ho strana představí v Dortmundu. „V našem programu půjde o spravedlnost, respekt a důstojnost,“ shrnul tradiční sociálnědemokratická témata.

Někdejší starosta západoněmeckého Würselenu část svého asi hodinu a čtvrt dlouhého projevu pojal i osobně, když zavzpomínal na dětství nebo problémy s alkoholem, které ho dovedly až k úvahám o sebevraždě. Díky rodině a přátelům ale muž, který to nikdy nedotáhl k maturitě, dostal druhou šanci.

Osobní bylo také poděkování předchůdci ve funkci Sigmaru Gabrielovi. „Sigmare, byl to velký politický a zejména osobní krok,“ ocenil svého předchůdce, který se na konci ledna překvapivě rozhodl odstoupit z čela strany a nekandidovat na kancléře. Podle Schulze tím upřednostnil prospěch strany před svým vlastním.

Po lednovém rozhodnutí Gabriela, kterému se dnes dostalo dlouhého potlesku ve stoje, zachvátila sociální demokracii euforie. Do strany za necelé dva měsíce vstoupilo na 13 000 nových členů a v preferencích se vyrovnala do té doby jasně vedoucí konzervativní unii CDU/CSU, s níž od roku 2013 vládne na celostátní úrovni.

K možné povolební spolupráci se dnes Schulz nevyjádřil. Jeho předchůdce Gabriel dal naproti tomu jasně najevo, že není pro pokračování velké koalice. V takovém případě by SPD nejspíš musela hledat partnery u Zelených a Levice. I kdyby trojici stran stačily hlasy, což zatím není vůbec jisté, mohlo by být sestavování takové koalice podle pozorovatelů velmi složité, zejména kvůli odmítavému postoji části Levice vůči Severoatlantické alianci a dalším rozporům v zahraničněpolitických otázkách.