Mnozí Češi, převážně mladších generací, značnou část denní komunikace odbývají elektronicky – v e-mailech, esemeskách, na Facebooku či Twitteru. Mění se kvůli tomu čeština? To, jak se nástup informačních technologií a otevření se Česka světu projevuje na naší mateřštině, vysvětluje jeden z nejznámějších tuzemských jazykovědců Karel Oliva.

Co si myslíte o člověku, který v esemeskách dbá na důsledné používání háčků, čárek, velkých písmen? Je to staromilec, puntičkář?

Já to dělám. Myslím, že to je v pořádku. Elektronická komunikace samozřejmě dodržování zásad pravopisu úplně nenahrává, ale psát podle pravidel i v esemeskách rozhodně není žádná chyba.

Čím to, že elektronická komunikace svádí lidi, aby házeli pravidla pravopisu za hlavu?

Obecně psát správně vyžaduje trochu více péče, soustředění, námahy než psát nesprávně. Na malých klávesnicích mobilních telefonů je to ještě složitější. A spousta lidí si zvykla psát bez háčků a čárek v počátcích elektronické komunikace, kdy to kódování ještě nebylo tak dobré. Když vám někdo před dvaceti lety napsal e-mail s háčky a čárkami, dostal jste často podivnou změť písmen a znaků nejrůznějšího druhu a dalo se to číst jen těžko. Technický pokrok to mezitím vyřešil. To je správná cesta, nemůžeme uhnout před technikou a vymlouvat se na ni. Jde o to, aby se technika přizpůsobila našim potřebám a ne naopak. Ale to neplatí jen o pravopisu.

Obáváte se, že ta nedbalost, která je zřetelná v elektronické komunikaci, nakonec ovlivní i jazyk jako celek?

To, že na jazyk už tolik nedbáme jako před sto lety, nesouvisí s elektronickou komunikací. Doba se zrychlila a je potřeba dát akcenty asi jinam. Čeština je také trvale etablovaný jazyk a nikdo rozumný necítí její ohrožení. To, že nám přibývají cizí slova, je jiná věc. Ale čeština je úřední jazyk samostatného státního celku a nemusíme mít strach z toho, že by nám uhynula. Takže úzkostlivá péče o ni možná tím pádem upadá. Další věc – a my to vidíme na mladší generaci a pravděpodobně generace našich rodičů to viděla na nás – dnes je třeba studovat a umět tolik věcí, že klasická jazyková výuka musela do jisté míry ustoupit do pozadí.

Češi píšou e-maily a esemesky v masovém měřítku nějakých patnáct let. Vidíte za tu dobu nějakou proměnu češtiny, a pokud ano, souvisí s tím, že lidé mnohdy po značnou část dne komunikují pouze elektronicky?

Je tu spousta nových slov, protože je tu spousta nových věcí. Když porovnáme současnost třeba s rokem 2000, máme samozřejmě spoustu nových slov, která jsme předtím neměli, a kupodivu máme i slova, která vyšla z užívání. Myslím si, že například frekvence užívání slova disketa bude už tak pět let velmi silně upadat, protože to už je překonaná technologie.

Napadají vás slova, která jsme v poslední době přijali z jiných jazyků než z angličtiny?

Vždy nejdříve přejímáme věci a pak slova. Výpočetní technika je asi přece jen nejlepší v anglickém jazykovém prostoru, a proto v této oblasti přejímáme výrazy z anglického jazyka. Podobně jako v případě řídicích procesů, to jsou slova jako management a byznys. Ale jsou celé oblasti, kde přejímáme z jiných jazyků. Například jídlo, jak známo, v anglickém jazykovém prostoru zas tak vynikající není. Já si ze svého mládí nepamatuju ani croissanty, ani lasagne, ani farfale či bagetu. A z japonštiny máme třeba sushi, to jsem zamlada také neznal. A pak je tu automobilová technika, která, pravda, v Americe není špatná, ale přece jen německá auta jsou německá auta. Tak třeba slovo tempomat: kdybychom ho vzali z angličtiny, budeme mít cruise control. Takže když jedete po dálnici a nechcete si trápit lýtko pravé nohy šlapáním na plyn, použijete i v českém jazyce tempomat.

Která z přejatých slov se vám líbí, a ze kterých se vám naopak ježí chlupy po těle?

Slovo, které oceňuji, je české sloveso používané na Facebooku – olajkovat. Ke slovu like, které se začalo psát lajk se přidala česká předpona, česká přípona, česká časovací koncovka, a je z toho prostě české sloveso jako každé jiné. Umíme ho časovat, umíme negaci. Slov, která se mi naopak nelíbí, je víc. Takovou bolestí z televizních zpráv je slovo farmář. Když máme sedláka, hospodáře, zemědělce, rolníka, a pokud máme statek, hospodářství, nechápu, proč zavádíme slovo farma a farmář. Farma je pro mě americký středozápad a dál. Tam někde za Kentucky.

Možná si někdo jako farmář připadá důstojněji než jako zemědělec.

Prezident Antonín Novotný vyslovoval zemedělec, ale kvůli jednomu troubovi…

Stanou se slova olajkovat, gůglit, vygůglovat za čas součástí spisovné češtiny?

Pokud se Facebook a Google udrží, domnívám se, že se tato slova stanou součástí spisovné češtiny, podobně jako se součástí spisovné češtiny stala tramvaj. Dnes už také nepíšete tramway…

Líbí se vám velmi používané slovo selfíčko?

K tomu slovu mám trošku negativní vztah už proto, že mám negativní vztah k takovému stylu fotografie. Jsem velmi amatérský fotograf, fotím pro sebe architekturu, nechci, aby se mi tam pletli lidi. Fotografie typu „Já a malinký Karlův most za mnou“ nebo „Já a malinká šikmá věž v Pise za mnou“ mi přijdou absurdní. A to slovo samotné? Písmeno f se kromě slova doufat, zoufat a nějakých citoslovcí vyskytuje v češtině velmi zřídka. Když je někde f, hned víme, že je to cizí slovo – fyzika, filozofie… I když třeba slovo fotografie, kde jsou f dvě, nám už dnes přijde docela normální. Selfíčko vzniklo podobným procesem jako olajkovat, přidali jsme příponu –íčko. Jestli se udrží, za dvacet třicet let už to nebude nikdo cítit jako nějakou anomálii. Generaci lidí, kteří s tím slovem vyrostou, už vadit nebude.

V češtině se vedle sebe někdy vyskytují česká slova a jejich překlady, například úroveň a level, ale level znamená trošku něco jiného než úroveň.

Ano, můžete mít meeting a schůzku. A mezi ředitelem a manažerem jsou nějaké rozdíly. Slova z cizích jazyků velmi často přejímáme ve speciálním významu. Nemůžeme říct, že v Praze je jiný cenový level než ve Zlámané Lhotě. Tím, že slova přejímáme a že ty přejímky jsou trošičku posunuté, si jazyk z hlediska ryzí funkčnosti nesmírně obohacujeme.

Dá se říct že teď zažíváme třetí velkou vlnu přejímání cizích slov? První byla v době příchodu Cyrila a Metoděje z latiny, druhá z němčiny…

Bílá hora se trochu démonizuje. Skutečný germanizační tlak začal až s reformami za Marie Terezie a Josefa II. Oni to ale nedělali proto, že by chtěli češtině ublížit. Kdybych zašel do vedlejší místnosti, můžu vám ukázat originál listiny z roku 1627, kde je pečeť a podpis toho krvavého Ferdinanda II., který nechal popravit české pány. Jeho podpis je na listině psané česky. Čili s Bílou horou to nemá nic společného.

Není to nějaký další rozkaz k popravám?

Ne. Germanizační tlak začal kolem poloviny 18. století, kdy se Marie Terezie a Josef II. snažili o reformu státní správy. Měli pragmatickou myšlenku, že v jednom státě by se měli všichni domluvit a že by všichni měli mluvit jedním jazykem. Vybrali si celkem přirozeně němčinu. Samozřejmě jsme přejímali, tak jako přejímáme dnes, z němčiny i jiných jazyků, zejména ta pokleslejší vrstva, ale nejenom. Třeba Komenský, který nebyl jistě nějaký germanizátor, napsal, což si pamatujete jistě ze školy, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské. Píše „Kšaft“, což je německy „Geschäft“, v tehdejší němčině „závěť“, das letzte Geschäft, poslední pořízení. Píše to tak, protože to byla přirozená věc. Nebo máme škrpály, což bylo z italského scarpe. Žili jsme celou dobu ve středu Evropy,  v západním civilizačním okruhu, byť na jeho východní výspě, tak jsme přirozeným způsobem přejímali slova vždycky. Až s osvícenstvím to ale vyvolalo protitlak, který v podstatě přinesl národní obrození. Takže člověk nakonec neví, jestli nemá poděkovat.

Platí, nebo neplatí, že úroveň jazyka se měří podle toho, jak málo je v něm slov cizího původu?

To určitě ne. Podívejte se, jak by dopadla angličtina, která je v podstatě podivnou míchanicí. 45 na 45 stará francouzština a stará germánština. Zbývajících deset procent je keltština, která tam byla předtím. To by angličtina byla nejprimitivnějším nebo nejméně kvalitním jazykem, či jak jste to označil. Když Vilém Dobyvatel po bitvě u Hastingsu v roce 1066 ovládl Anglii, původní šlechtu zlikvidoval a šlechta, která přišla s ním, si přinesla svou řeč, starou francouzštinu. Poddaní, které nelikvidoval, protože kdo by na něj pracoval, mluvili dialektem staré germánštiny. Společnost se vyvinula tak, že tam byly dvě řeči. Jeden jazyk pro vyšší a druhý pro nižší vrstvy. Když se podíváte na názvy jídel v angličtině, vepřové se řekne pork, což odpovídá starofrancouzskému porco. Vepřové je pork, zatímco prase je pig. Byl rozdíl mezi tím, kdo s prasaty žil a kdo je choval, tam se udrželo to starogermánské slovo, a mezi tím, kdo je konzumoval, komu to přišlo na stůl. Podobně je kráva v angličtině cow, německy je Kuh, ale hovězí je beef, podobně jako francouzské beuf. Došlo k tomu, že ty dvě společenské vrstvy mluvily úplně jinými jazyky. To se samozřejmě neudrželo napořád a za dvě za tři století se to smíchalo. V momentě, kdy se pán nemohl s poddanými domluvit, to nebyla šťastná situace. V tomhle ohledu je angličtina příšerný jazyk, který přebírá slova z čínštiny, z ruštiny, z němčiny. Školka se anglicky řekne kindergarten. Oni jsou jako houba, nacucnou všechno, co potřebují.

Vznikají dnes nová česká slova?

Napadá mě přídavné jméno „náctiletý“ za anglické teenager. Zajímavé na tom je, že se teenager používalo dlouho. „Náctiletý“ se prosazuje až v posledních pár letech. Druhé slovo je český vynález „mlékomat“ – taková ta budka, kde si po vhození peněz můžete natočit mléko.

Jistě jste si všiml i nových slovních obratů jako „to dám – to nedám“. Před pár lety to téměř nikdo nepoužíval.

Já to nepoužívám. Moc se mi to nelíbí. Jak to vzniklo, nevíme. Teorii nemáme, nevíme, kdo to použil poprvé. Místo „to zvládnu“, „to dokážu“ se teď říká „to dám“. Možná to vzniklo ze studentského slangu: někdo někomu dal nebo nedal zkoušku. Ale to je jen hypotéza.

Napadají vás další nově vzniklé obraty?

To jsou ty nepěkné kalky, tedy doslovné překlady z angličtiny. „Mějte hezký den“, což bohužel slýcháme často. Mrzí mě konstrukce typu Tipsport Staropramen finále extraligy. Vymykají se české stavbě, jsou to slova jen seřazená jednotlivě za sebou. Neprojevuje se tam žádné skloňování, nic, co je pro češtinu a její syntax vlastně charakteristické. To mě ruší.

Ano, komentátor tvrdí, že se díváme na přenos Gambrinus ligy nebo Synot ligy, ale normálně tohle nikdo neřekne.

To neřekne, protože je to uměle vynucené. Před osmi či deseti lety jsem si s pány z vedení těch soutěží dopisoval. Sdělili mi, že jejich sponzoři si přejí, aby to tak bylo, aby jejich jméno bylo na prvním místě. Že na prvním místě je reklama a teprve za ní je sport. To je tedy moje interpretace, ale myslím si, že je docela správná, že sponzorům nejde o to, aby podpořili sport, ale o to, aby měli reklamu, a tak to své jméno musejí procpat na první místo. Ke škodě etiky té věci a samozřejmě ke škodě češtiny.

Německý profesor Manfred Spitzer má teorii, že dětem, které jsou stále u počítačů a tabletů, hrozí takzvaná digitální demence. Sdílíte tuto teorii a projevuje se tento jev případně nějak na používání jazyka?

Nemyslím si, že ty děti se stávají dementními. Když ale vidím mladé maminky, které tlačí kočárek, při tom mačkají mobil a nevěnují se dítěti, znamená to pro dítě deprivaci komunikace s rodičem. Mohou tam nastat poruchy nejrůznějšího druhu. Když matka dává dítěti najevo, že ji vlastně víc zajímá ten legrační přístroj, nese to dítě úkorně a na jeho psychickém vývoji se to projevit může. Na druhou stranu, má-li zacházení s počítači či tablety rozumnou míru, děti se naučí a dozvědí spoustu věcí. Paušálně bych to nezatracoval.

Mohou být politici jako prezident Miloš Zeman, kteří používají vulgární slova ve veřejných projevech, těmi, kteří budou udávat směr, kudy se jazyk bude ubírat?

Doufám, že nikoli. Miloš Zeman je dost mazaný politik, který tato slova používá proto, aby získal politické body u určité části společnosti. Když to řeknu ošklivě, kultivovaná vrstva společnosti je vždycky menší než ta nekultivovaná. A on ví, že u lumpenkavárny, jak on tomu říká, politické body nezíská. Snaží se proto doslova podlézat těm nekultivovaným vrstvám.

Jedna věc je jeho „politický čich“, ale mohou jeho projevy ovlivnit to, jak budou lidé mluvit?

Samozřejmě že to může mít vliv. Když v Hovorech z Lán použije několikrát slovo k...a, paní učitelka přijde v pondělí ráno do školy a děti to začnou říkat, je pak v těžkém postavení. Zeman se projevuje jako vypočítavě nekulturní člověk. Nemyslím, že je tak hloupý nebo vulgární. Ale u té jemnější části společnosti se to může projevit opačně: když takhle mluví Zeman, tak já takhle mluvit nebudu. Pamatuju 80. léta v Polsku. Tehdy se tam u polské mládeže ujalo hnutí naprosté abstinence – a to jsou Poláci známí tím, že pijou. Řekli si: Rząd rozpija naród – vláda dává lidem chlast, aby jim zacpala hubu, my tedy pít nebudeme. Věřím, že u přemýšlivější a vzdělanější části společnosti to bude mít podobný efekt. Že si uvědomí: proboha, nechci mluvit jako Zeman.

Před dvěma lety se řešilo, že premiér Jiří Rusnok řekl „do pr…“  a „ty vole“, ale prezident to posunul o tři levely výš.

Ano, když zemřel Mandela, říkal Rusnok ministrovi obrany: „Ty vole, kdo poletí na ten funus?“ Nechci to omlouvat, ale veliký rozdíl je v tom, že u Rusnoka šlo o soukromý rozhovor. Myslel si, že jsou vypnuté mikrofony. To je potřeba rozlišovat. Máme řadu češtin. Češtinu, která patří k prezidentovi do oficiálních projevů, máme češtinu, kterou můžeme psát třeba knihy, máme češtinu, kterou mluvíme doma nebo s přáteli, a máme češtinu, kterou se baví podnapilí muži ve čtvrté cenové skupině. Je celá řada rejstříků češtiny, odstíněných podle účelu komunikace a podle toho, kde a s kým zrovna komunikujeme. Pokud si Rusnok s kámoši ve vládě říkal „ty vole“, ne že bych to schvaloval, ale není to tak strašná věc, jako když v oficiálním projevu k národu řekne slova daleko horší prezident. To se vůbec nedá srovnávat.