Byznys

Prozření z Čapího hnízda

  - Foto: Petr Štefek/Wikipedia
Byznys
Prozření z Čapího hnízda

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Znělo to skoro jako veřejná obžaloba od zhrzeného milence. Když Andrej Babiš vystoupil v Poslanecké sněmovně se svojí filipikou k aféře farmy Čapí hnízdo, v níž se soustředil na výpady proti svým skutečným i domnělým nepřátelům, neušetřil ani pár byznysmenů, kteří mu léta sekundovali.

V začátcích hnutí ANO si přitom plánoval, že lidé jako Radim Jančura či Karel Janeček se pod jeho vedením spojí do jakési nové vládnoucí elity, jež by následně odstavila zkažené a těžkopádné politické strany a zavedla manažerský způsob řízení státu. Zakrývání machinací s evropskými dotacemi urychlilo opačný proces – sympatizanti ANO z velkopodnikatelské třídy jeden za druhým odpadávají.

Rozbuška pro gejzír rozhořčení

Abychom pochopili význam této personální eroze kolem Babiše, musíme se vrátit o více než šest let zpátky, do doby, kdy část známých tváří tuzemského byznysu začala otevřeně pranýřovat nešvary ve veřejné správě. Mediální prapor zdvihl Vladimír Kovář, majitel a šéf pražské IT společnosti Unicorn. Začátkem prosince 2009 v rozhovoru pro Hospodářské noviny prohlašuje, že v půlmiliardové veřejné soutěži Českého statistického úřadu na informační systémy pro sčítání lidu byl vítěz znám předem. Místo důkazů se odvolává na údajná slova Vladimíra Mlynáře, hlavního poradce premiéra Jana Fischera, že tendr se psal na míru pro Hewlett-Packard, na e-mail od „někoho neznámého, kdo má asi důvěrné informace“, nebo na textové správy SMS s nabídkou na zajištění dvou hlasů ve výběrové komisi. Kovářovu věrohodnost oslaboval i fakt, že jeho firma v soutěži neuspěla. Nezvykle přímočarý způsob, jakým vlasatý manažer celou věc podal, ale přebil většinu pochybností a zapůsobil jako rozbuška pro gejzír rozhořčení nad přebujelou korupcí.

Doba byla ideální, nálada mezi Čechy jako by si říkala o katarzi politického systému. Komentátoři se rozčilovali, že zneužívání veřejných zakázek už „přesáhlo únosnou míru a stalo se všudypřítomným neduhem“, nechyběly příměry k sametové revoluci a výzvy, aby po Kovářovi ani ostatní neváhali s veřejnou výpovědí o neudržitelné situaci. Nespokojenost s fungováním státu, podnícená přibývajícími kauzami, ale také prvními dopady hospodářské krize, se viditelně projevila ve výsledcích voleb do Poslanecké sněmovny v květnu 2010. Přes půl milionu hlasů v nich získalo populistické uskupení Věci veřejné, jež postavilo svůj úspěch na protikorupčních heslech a kritice establishmentu na místní i celostátní úrovni.

Podnikatelé, kteří ze sebe v předchozích letech setřásli velkou část negativní pověsti z éry divoké privatizace a těšili se rostoucímu zájmu novinářů bažících po „příbězích úspěchu“, pomáhají zmíněnou vlnu nadouvat a stávají se do značné míry jejími symboly. Po Kovářově rozhovoru následují další interview a veřejná obvinění. Brzy přicházejí na řadu i činy. Spolumajitel burzovní společnosti RSJ Karel Janeček, pivovarník Stanislav Bernard a herec Jan Kraus se spojují s bývalým šéfem rozvědky Karlem Randákem a v březnu 2011 zakládají Nadační fond proti korupci. Ten vlastními silami vyšetřuje podezření z korupce a odměňuje whistleblowery ze státní správy, kteří se odvážili promluvit o zjištěném porušování pravidel. O rok později se připojuje majitel společnosti Student Agency Radim Jančura, proslulý kritikou poměrů na české železnici, kde začal konkurovat státním drahám. Bojovníci za očistu nemuseli mít obavy o propagaci, poptávka médií po údajně bezúhonných a zároveň úspěšných osobnostech byla obrovská. Černobílá rétorika padala na úrodnou půdu. V anketě serveru Lidovky.cz se nejpopulárnějším slovem roku 2012 stal novotvar „zlojed“, vymyšlený Janečkem, který tvrdil, že činy každého člověka lze hodnotit prostřednictvím tzv. koeficientu férovosti.

Řepkový souboj s Klausem

Mezitím už ale na protikorupční scéně zazářila hvězda Andreje Babiše. Ještě o pár let dřív se běžně stýkal s lidmi, kteří si vysloužili pověst největších zlojedů. Na tenisových turnajích vídal Ivo Rittiga, šéfa ČEZ Martina Romana nebo premiérského lobbistu Marka Dalíka. Ještě před nástupem vlády Petra Nečase se však Babiš z těchto kruhů stáhl. Později naznačoval, že ho naštvaly nároky kmotrů a lobbistů, prý nehorázně přemrštěné ve srovnání s érou Stanislava Grosse. Přestal chodit i do soukromého tenisového klubu v pražských Záběhlicích, který navštěvovali lidé z okolí tehdejšího prezidenta Václava Klause.

Právě s hlavou státu se Babiš dostal do ostrého sporu, který vyústil v jeho první veřejné odsouzení vysokého politika. Klaus v květnu 2010 vetoval zvýšení podílu biopaliv v pohonných hmotách. Babiš reagoval neobvykle ostrým tiskovým prohlášením, v němž na prezidenta tvrdě zaútočil. „V rámci osobní prestiže a války s Evropskou unií prezident poškodil domácí zemědělce, výrobce biopaliv i image České republiky a vystavil ji možným sankcím za neplnění závazků,“ konstatoval. Dokázal pak zdánlivě nemožné a přesvědčil dostatek poslanců napříč politickým spektrem, aby na schůzi svolané těsně před parlamentními volbami veto přehlasovali. Později vykládal, že si Klaus prostřednictvím svého přítele řekl o úplatek milion eur s nabídkou, že na oplátku nechá novelu o biopalivech projít. Podstatná je ale jiná věc. Nejspíš během „řepkového“ souboje s prezidentem se v jeho hlavě začal rodit plán na politickou zteč.

Povzbudil ho možná i volební zisk populistů. „Podle úspěchu Věcí veřejných to vypadá, že se poměrně rychle dá v Česku vybudovat úspěšná strana,“ poznamenal v roce 2010 Babiš. „Vévéčka“ v čele se zakladatelem jedné z největších soukromých bezpečnostních služeb Vítem Bártou se pod tíhou odhalení šmírovacích praktik a pitoreskního plánu, jak se napojit na systém provizí na úřadech, během jednoho roku rozpadla. Majiteli Agrofertu to ale přišlo spíš vhod. Krach Bártova hnutí nejenže ještě víc oslabil vládu, jež se potýkala s ekonomickou recesí, ale mnohé také utvrdil v názoru, že politická garnitura je nenapravitelně prohnilá.

Jančura, Bernard, Šimáně a spol.

Série afér kolem Věcí veřejných vrcholí na jaře 2011. Právě tehdy Babiš podle svých pozdějších tvrzení navštěvuje Karla Janečka a bruselského lobbistu Pavla Teličku a vyzývá je, aby založili politickou stranu, kterou by on z pozadí podporoval. Chytá se pouze bývalý eurokomisař Telička, nyní europoslanec v barvách ANO, první pokus o manažerskou revoluci tedy nevyšel. Nicméně od poloviny téhož roku Babiš přechází do mediální ofenzivy. Nemá to těžké, mnozí redaktoři jeho výroky o „českém Palermu“ hltají, majitel Agrofertu, jenž mezitím dál expanduje do dalších odvětví, si navíc vydržuje vlastní mediální prostředek, zpravodajský server Česká pozice. Nástup graduje v září 2011, kdy se Babiš v rozhovoru s HN naplno předvede v poloze rozhořčeného magnáta. Krátce poté dostává exkluzivní prostor v hojně sledované televizní show Jana Krause, kde na kameru vytahuje připravený list s přípravným názvem hnutí („Občanské fórum proti korupci, nekompetentnosti a za vymahatelnost práva“) a e-mailovou adresou, na kterou mu mají diváci psát.

Byl to vlastně start hnutí ANO v přímém přenosu. A také první z řady hmatatelných průsečíků mezi Babišem a lidmi kolem Janečkova fondu. Kromě Krausovy přízně byl po určitou dobu dalším zosobněním tohoto souručenství Karel Randák, jenž pro miliardáře lustroval nové zájemce. Jančura, Bernard a také člen dozorčí rady Nadace, šéf Kofoly Jannis Samaras se později nechávají přiřadit mezi známé tváře, jež figurují na hlavním webu ANO pod štítkem „Podporují nás“. Za Babiše se postupně staví také další velkopodnikatelské osobnosti, například developer Radim Passer, spoluvlastník Unimex Group Jiří Šimáně, šéf Brano Group Pavel Juříček, výrobce cereálií Emco Zdeněk Jahoda, šéf Linetu Zbyněk Frolík, zakladatel investiční společnosti Arca Capital Pavol Krúpa, majitel logistické společnosti HOPI František Piškanin nebo bývalý spolumajitel České gumárenské společnosti Oldřich Šlemr. Jejich tehdejší odhodlání ale zpravidla postupem času vyprchalo, nejmarkantněji v uplynulých měsících. Dnes se k Babišovi a ANO otevřeně hlásí jen Samaras a Piškanin.

Někteří si ale drží odstup už od začátku, pochybují o možnosti řízení státu jako firmy a upozorňují na hrozící konflikt zájmů. Jedním z takových skeptiků je i hippie českého byznysu Janeček. „Jsem sice přesvědčen, že jeho úmysly jsou dobré, ale je tady nebezpečí koncentrace velké moci v rukou jediného člověka. Má obrovské peníze, řídí zemědělství a chtěl by ovládnout politický systém. Možná by to bylo dobře, ale nejsem si tím jist,“ řekl časopisu Ekonom v dubnu 2012. Později opakuje, že se Babiš v jeho očích shodil nákupem médií. Také iniciátor podnikatelského rozhořčení, šéf Unicornu Kovář už před čtyřmi lety připomíná, že „český stát panu Babišovi nepatří“.

Rychle pryč ze seznamu

Naopak téměř k adoraci zpočátku sklouzává Jančura. Veřejně Babiše nabádá, aby se nezdráhal do politiky zapojit přímo. „Ale byl bych strašně rád, kdyby do toho Babiš obětoval sebe sama. To je hrozně důležité, protože lídr do toho musí jít s plným nasazením. (…) Já dávám svoji čest všanc a říkám, že on krást nebude. O tom jsem přesvědčený,“ říká pro Českou pozici (kterou Babiš platí), zatímco sestřeluje ostatní – Kalouska označuje za „nejbohatšího člověka v této zemi“, který si nakradl miliardy, a antimonopolní úřad za „největší korupční hnízdo“. Jančura se také stává finančním sponzorem ANO, podobně jako Samaras nebo Piškanin. Vstoupit do hnutí a kandidovat ve volbách se ale nechce ani těm nejvěrnějším. Před krajskými a senátními volbami v roce 2012 Babiš neúspěšně přemlouvá kdekoho, kromě někdejšího šéfa Škody Auto Vratislava Kulhánka třeba i Tomia Okamuru. Před sněmovními volbami 2013 se dohaduje s vlastníkem továren na stavební prvky, bývalým poslancem za ODS a Unii svobody Tomášem Březinou, ten však měsíc před volbami vycouvá z kandidátky ANO s odůvodněním, že hnutí je málo pravicové. Jako výjimka potvrzující pravidlo Babišovi kývne šéf Juty Jiří Hlavatý, jenž se v roce 2014 dostane do Senátu (v širším slova smyslu lze mezi podnikatelské úlovky zařadit také exministra dopravy Antonína Prachaře a jeho nástupce Dana Ťoka). Že je ovšem u podnikatelů trvale neúspěšný, potvrzuje sestavování kandidátek před letošními volbami do krajů. Znovu nepochodí u Jančury, Vlastislava Břízy z Koh-i-nooru a dalších.

Poslední fázi odcizování Babiše a ostatních lidí z nejvyšší podnikatelské sféry dokresluje změna vztahu s Jančurou. Majitel Student Agency začal vicepremiéra opatrně kritizovat už před rokem, kdy mu vytýkal váhavost při odvolávání ministra Prachaře. V dubnu 2015 začíná pochybovat, zda místopředseda vlády zvládá situaci. „Je moc velký demokrat a malý lídr. Jeho lidé si pak dělají, co chtějí, spousta ministrů ANO hlavně špatná rozhodnutí,“ říká pro Mf DNES. Poté, co na podzim vychází najevo, že si Babiš společně s Jančurou předvolali Ťoka a šéfa Českých drah a vyptávali se na již dohodnutou desetiletou smlouvu pro České dráhy na provoz rychlíkové dopravy mezi Brnem, Břeclaví a Olomoucí, vzájemná náklonnost vyprchává. Podle Jančury se na ochlazení podepsaly jeho výtky, že se ministr financí nedostatečně věnuje dopravě. „Já stále věřím, že nepřišel do politiky krást. Nejde mi o Čapí hnízdo. Co kritizuji, je jeho nedůraznost a nedůslednost, kvůli čemuž je špatný vůdce. Nemá vizi. Nechal jsem se ze seznamu jeho podporovatelů vymazat, protože v něj ztrácím důvěru,“ říká Jančura letos v březnu.

Jestliže pro Jančuru nebylo rozhodujícím motivem k přehodnocení postoje Čapí hnízdo, pro jiné nejspíš představovalo poslední kapku. Prozření, že i druhý nejbohatší občan se kvůli evropským dotacím uchýlí k fintě s anonymními akciemi a prokazatelně o tom lže, odválo zbytky tolerance, kterou zachovávali i po nepopulárních opatřeních typu kontrolní hlášení k DPH. „Být hypoteticky na jeho místě, neumím si sám sebe absolutně představit, že bych po této dotační kauze zůstal v křesle strážce státní kasy,“ zdůvodnil stažení svého jména z webu ANO Stanislav Bernard. Ještě drtivěji pro Babiše působí vyjádření Karla Randáka: „Chová se jako všichni politici, kteří se do podobné situace dostali. Což mě u Andreje Babiše poněkud zklamalo, protože on vždy deklaroval, že nebude tím klasickým politikem.“ Slova bývalého rozvědčíka vyjadřují nejen rozčarování, které Babiš zanechal mezi „svými“. Připomínají také naivitu, s níž jinak bytostně racionální lidé snadno přijímali a sdíleli myšlenky podnikatelského mesianismu. Pověstná vytrvalost předsedy ANO a setrvačnost voličské podpory se postarají o to, že se téhle kocoviny jen tak nezbaví.