„Když vložíte tak velkou část svého života do nějaké organizace, není to samozřejmě lehké. Ale já už tohle nedokážu nějak překousnout,“ uvedl pro Echo24.cz Vranský. Ve svazu působil 68 let, v posledních letech byl i ve vedoucích funkcích. Nyní se s ním dobrovolně rozchází.

Ve středu totiž na zasedání Ústředního výboru svazu došlo k čistce. Vedení svazu zrušilo kladenskou a jičínskou buňku, vyloučilo jejich předsedy a také vyloučilo místopředsedu buňky ve Varnsdorfu. Předsedkyně kladenské organizace Gabriela Havlůjová přitom patřila ke kritičkám předsedy svazu Jaroslava Vodičky a to ji nakonec stálo působení v organizaci. Právě způsoby vyloučení ale donutil Vranského z organizace odejít.

Jako za totality

Vranský měl ve středu v plánu obhajovat Havlůjovou, nakonec k tomu ale nedostal prostor. „Věděl jsem, že jako první bod je dehonestace svazu a návrh na vyloučení. Místo ‚kritika‘ použili ‚dehonestace‘, slovo, které nakonec nenajdete ani ve slovníku. A dopadlo to tak, že ho přednesl jeden z nových místopředsedů, navrhl zrušení buněk a vyloučení třech lidí a nechal o tom rovnou hlasovat,“ popisuje Vranský dění na zasedání.

„A jelikož já neznám ty ostatní, ale znám práci kladenské buňky a znám Gabrielu Havlůjovou a vím, co vše pro svaz dělá, chtěl jsem ji bránit,“ říká Vranský. Na její obhajobu si připravil několik bodů, v nichž oceňoval práci Havlůjové, upozorňoval, že jako mladý člověk je mnohem více otevřená médiím i sdílení svých názorů na sociálních sítích a že její práce pro svaz je více než kladná. Havlůjová navíc podle něho často kritizovala věci, na které i on sám upozorňoval a jejichž nápravu požadoval. Svou kritiku navíc podle Vranského vždy nejdříve diskutovala s vedením svazu a až v nejzazším případě ji ventilovala v médiích.

Nakonec ale neměl šanci své argumenty prezentovat. „Nebyla žádná diskuze, nebyla šance nic přednést a rovnou se šlo hlasovat,“ vysvětluje Vranský. Podle něj si přitom řada lidí, kteří pro vyloučení třech lidí zvedli ruku, nejspíš ani neuvědomovala, o čem hlasují „Řekl jsem jim, že to celé bylo neregulérní, nedemokratické a že nemám jinou možnost než vystoupit. A když jsem odcházel, křičel jsem na ně, že kdyby nechali proběhnout diskuzi, tak bych navrhl odvolání celého vedení,“ říká Vranský.

Špatné hospodaření svazu

Vranský přitom už v březnu tohoto roku způsobil pozdvižení, když rezignoval na funkci místopředsedy. Tenkrát ale nechtěl konkrétní důvody komentovat v médiích, pouze uvedl, že už nedůvěřuje vedení. Nyní se ukazuje, že měl zásadní pochybnosti o hospodaření svazu. „Celé tři roky jsem žádal, aby bylo transparentní vyúčtování. Dával jsem jim vzory, jak by se to mělo dělat, ale nedařilo se mi to prosadit. Pořád jsem protestoval a když jsem viděl, že se blíží sjezd, tak jsem použil poslední možný způsob, a to byla rezignace,“ říká Vranský.

Kýženého výsledku tím ale nedosáhl. Svaz si akorát zvolil nové vedení a o pravých důvodech Vranského rezignace se mohlo jen spekulovat. „Nechtěl jsem, aby to vyvolalo rozruch, že vystoupí jeden z posledních, kteří bojovali. Nechtěl jsem svaz destabilizovat,“ říká Vranský.

Vodička toho přitom podle Vranského pro svaz udělal dost, problém byl, že na to spotřeboval velké množství peněz. „Měl svazové auto a šoféra a jezdil pořád po republice. Užíval ho i pro soukromé jízdy, vozil manželku a jezdil do nemocnice. Já jsem to nějakou chvilku toleroval, ale pak jsem mu to vyčetl,“ popisuje Vranský, který předsedovi dokonce navrhoval, aby udělal audit.

Zklamání z předsedy Vodičky

Sám Vodička se přitom válečného veterána snažil přesvědčit, aby neodcházel. Vranský už ale nemá podle svých slov ve svazu nejmenší zájem zůstat. „Přesvědčoval mě a vymlouval se, že ho přehlasovali. Ale já jsem mu řekl, že je předseda, že on to zavinil a měl tomu zabránit,“ říká Vranský.

S předsedou Vodičkou si totiž ze začátku rozuměli. „Stalo se to postupně. Já jsem si uvědomil, že on to dělá asi vše pro sebe a pro svůj prospěch. Budiž, že to dělá pro sebe, ale jsou věci, které mi vadí,“ vysvětluje Vranský. Problém měl s tím, že Vodička vstoupil do politiky, navíc ve spojení s Tomiem Okamurou, vadil mu jeho terezínský projev, který je označován za xenofobní, a také to, že podruhé vstoupil do KSČ.

„Kdo vstoupil po 68 do strany, tak to byl kariérista. Já jsem byl také ve straně. Bohužel. Ale já byl mladý, přišel jsem o rodinu, byl jsem jako kůl v plotě a když komunisti mluvili o tom, že chtějí zvýšit úroveň všech národů, aby nebyly války, tak to se mi líbilo. Já jsem válku zažil a nechtěl jsem ji. Ale už v 50. letech jsem měl problémy, že jsem nevěřil těm procesům, a pak mě v 68 vyloučili,“ popisuje Vranský.

Vodička se přitom ve svém životopise prezentuje jako podporovatel Dubčeka, kterého z KSČ vyhodili po stranických prověrkách po roce 1968, stejně jako Vranský. Vodička ale zatajil, že do strany vstoupil znovu v 80. letech. Jeho jméno navíc figuruje ve svazcích Veřejné bezpečnosti, která ho vedla jako svého tajného agenta.