Úspěšný vývoj strategických raket umožnil Severokorejcům nákup mohutných raketových motorů na černém trhu, které mohou pocházet z ukrajinské továrny s historickými vazbami na ruský raketový program. Napsal to americký list The New York Times s odvoláním na informace zbrojních analytiků a amerických tajných služeb. Ukrajina pochybení odmítá. Podle tvrzení Pchjongjangu rakety, pro něž KLDR vyvíjí jaderné hlavice, mohou zasáhnout území USA.

Nová zjištění mohou podle newyorského listu vysvětlit, jak se mohlo KLDR tak rychle podařit raketu vyrobit po sérii těžkých nezdarů, z nichž některé mohla způsobit americká sabotáž severokorejského výrobního řetězce nebo kybernetický útok. Podle Mezinárodního ústavu pro strategická studia (IISS) Pchjongjang v posledních dvou letech po neúspěších změnil podobu raket i dodavatele komponentů.

Prezident Donald Trump za zdroj hospodářské a technické podpory KLDR označuje jen Čínu, připomíná list. O Ukrajině nebo Rusku se nezmínil. Analytici, kteří studovali fotografie vůdce Kim Čong-una při inspekci raketových motorů, dospěli k závěru, že jsou odvozeny od modelů RD-250, jež poháněly sovětské rakety. Motory jsou tak silné, že jedna raketa dokáže mezi kontinenty připravit deset jaderných hlavic.

Američtí experti se podle The New York Times zaměřují na závod v ukrajinském městě Dnipro (dříve Dněpropetrovsk), které leží nedaleko fronty oddělující postavení ukrajinských jednotek a proruských separatistů. Za studené války tato továrna vyráběla ty nejsmrtonosnější sovětské rakety, včetně mohutného modelu SS-18. I po rozpadu SSSR továrna zůstala důležitým dodavatelem ruské armádě.

Po svržení proruského ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014 ale Moskva zrušila zakázky na modernizaci svých raket a továrna je v problémech. Zápolí s nesplacenými dluhy a nízkou pracovní morálkou. Experti věří, že právě odtud pocházejí motory RD-250, které v červenci poháněly dvě první mezikontinentální strategické rakety KLDR.

„Motory pravděpodobně přišly z Ukrajiny, zřejmě ilegálně. Otázka je, kolik jich (Severokorejci) mají a zda jim Ukrajina nyní pomáhá,“ řekl americkému listu analytik IISS Michael Elleman.

Podle ruských zdrojů jde o závod Južmaš, založený v Sovětském svazu v roce 1944. Továrna na svém webu uvádí, že se nikdy nepodílela, nepodílí ani nebude podílet na přenosu jakékoli nebezpečné technologie mimo ukrajinské území. Američtí experti ale podle The New York Times tomuto ujištění nevěří.

USA nemají žádné důkazy, že by nynější ukrajinská vláda Petra Porošenka věděla, co se v továrně děje, a měla nad tím kontrolu. Jak se motory dostaly do KLDR, zůstává záhadou, konstatoval americký list.

Ukrajinská Národní bezpečnostní rada informace o ukrajinském původu severokorejských raket popřela. Od roku 2014 Ukrajina podle oficiálního vyjádření Rady nedodává žádné zbraně Rusku, severokorejský režim navíc považuje za nebezpeční, totalitní a nepředvídatelný.

„Ukrajina nikdy nedodala raketové motory ani technologie Severní Kereji. Věříme, že jde o protiukrajinskou kampaň ruských tajných služeb, které se snaží zakrýt vlastní účast na severokorejském jaderném a raketovém programu, uvedl v oficiálním prohlášení šéf Národní bezpečnostní rady Olexandr Turčynov.