Sčítání volebních hlasů bývá vždycky napínavé. Pro parlamentní volby na Slovensku, které jsou vypsané na 5. března, to bude platit dvojnásob. Vítěz je sice jistý předem – vládní Směr premiéra Roberta Fica si dlouhodobě drží více než trojnásobný náskok před ostatními –, na opravdu zajímavou matematiku nicméně dojde u malých stran, které by teoreticky mohly utvořit širokou koalici a poslat Směr do opozičních lavic. Půjde o to, kolik z nich (a jak výrazně) překoná pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Národní rady.

Podle posledního průzkumu agentury Focus, jež patří mezi nejuznávanější, se podpora hned čtyř z pěti současných středopravých formací pohybuje v rozmezí 5 až 7 procent. Pokud by některá z nich volební kvorum nepřekročila, znamenalo by to konec nadějí na protificovskou vládu. Směr by navíc dostal nějaký ten mandát k dobru z přerozdělených hlasů.

Rozdrobená pravicová opozice má před sebou těžký úkol. Nestačí jen zbavit levicově-populistický Směr nadpoloviční většiny v parlamentu, což by se podle dosavadních preferencí mohlo podařit (Focus předpovídá Směru 37 procent, tedy o sedm procentních bodů méně než ve volbách v roce 2012). Potřebuje také vytěsnit Ficova potenciálního spojence, nacionalistickou Slovenskou národní stranu, která v posledních volbách propadla, nyní má ale velkou naději na návrat a je předem označována za povolnou nevěstu Směru. Obě strany si notují hlavně v hysterizující protiuprchlické rétorice. Slyší na ni hlavně voliči na venkově, byť v uplynulém roce požádalo na Slovensku o azyl nejméně osob od roku 1994 – naprostá většina uprchlíků postupuje ze sousedního Maďarska do Rakouska a odtud dál do Bavorska.

Mítinky v Česku

Kde by mohla slovenská pravice nabrat potřebná procenta, aby dohromady získala dost hlasů pro sestavení vlády, jako se to podařilo v roce 2010? Její lídři se více než dříve obracejí také do zahraničí. Slovenské ministerstvo vnitra odhaduje, že v zahraničí žije 200 až 300 tisíc občanů s volebním právem. Podle jiných odhadů pobývá mimo Slovensko až desetina voličů, tedy více než 400 tisíc osob. Nejpočetnější „diaspora“ žije v České republice, konkrétní velikost se dá ale těžko určit. Samostatnou kapitolou je asi sto tisíc Slováků, kteří si při rozdělení federace zvolili české občanství a mohli by volit, pokud by se zpětně přihlásili také o občanství slovenské. Mnozí z nich však o možnosti dvojího občanství neví. Politici nepochybně cílí na desetitisíce slovenských vysokoškoláků, kteří v tuzemsku bezplatně studují nebo si tu našli práci, stále je ale zajímá dění doma a zpravidla nejsou spokojeni s Ficovou vládou.

Není proto náhoda, že slovenští pravicoví lídři zařazují do předvolebního itineráře také Prahu. V polovině prosince se v české metropoli objevil předseda nejsilnější opoziční formace Síť Radoslav Procházka. Původním povoláním ústavní právník absolvoval kromě sezení s krajany také několik rozhovorů pro česká média. Méně okázalou spanilou jízdu podnikli o měsíc později kandidáti za liberální stranu Svoboda a solidarita (SaS) Ondrej Dostál a Jakub Nedoba. Už v září diskutoval s asi osmi desítkami krajanů v Praze šéf liberálů Richard Sulík. Na únor je naplánovaná debata s bývalým ministrem spravedlnosti a vnitra Danielem Lipšicem. Ten podobně jako Procházka dlouhá léta hájil barvy křesťanských demokratů (KDH), před čtyřmi lety si ale založil vlastní stranu NOVA, která se posléze spojila s populistickým hnutím Obyčejní lidé.

„Opozice na Slovensku je do značné míry marginalizovaná a z vládní stranou řízených a ovládaných médií se valí provládní propaganda. Skutečná diskuse neprobíhá. Myslím, že opoziční politici si i do značné míry uvědomují potenciál slovenské emigrace přispět ke změně poměrů,“ říká právník Miroslav Surmánek, který zařizuje Lipšicovu návštěvu. Pochází z východoslovenských Michalovců, domů ale jezdí málo. Trvale žije v Praze, kde vystudoval právo a nyní pracuje v advokacii. Že se o přízeň mladých Slováků v Česku ucházejí hlavně opoziční politici, je podle něj úplně logické. Sám prý ve svém okolí nezná jediného Slováka, který by volil Fica. „Vládní strana si uvědomuje, že mezi mladými lidmi studujícími nebo pracujícími v zahraničí nemá valnou podporu. A tak svoji kampaň cílí jenom na svého kmenového voliče, kterého pro změnu týden co týden děsí hordami krvežíznivých uprchlíků,“ poznamenal.

Poštou, e-mailem a mezi gayi

Je třeba dodat, že lákavé signály vysílá k mladým Slovákům do zahraničí i Fico. Jeho vláda loni v létě schválila prémii 10 tisíc eur (270 tisíc korun) pro absolventy vysokých škol, kteří se před dosažením třicítky vrátí na Slovensko. Odborníkům v řídicích pozicích s praxí nad deset let pak nabízí dokonce rozloženou pobídku 50 tisíc eur. Zatím není známo, jaký ohlas tato iniciativa sklidila. Přinejmenším dokazuje, že odchod elit do zahraničí je na Slovensku naléhavější téma než dříve.

Největší překážkou zapojení zahraničních voličů jsou stížené možnosti hlasování. Na ambasádách se volit nedá a cestovat na Slovensko kvůli volbám se každému nechce. Dobrou službu v tomto ohledu letos udělají informační technologie, a to bez přímého angažmá samotných politiků. Skupina datových aktivistů z platformy Slovensko.digital připravila speciální webovou aplikaci, která generovala žádost o volbu poštou či žádost o volební průkaz. Žádost se dala stáhnout a poslat buď poštou, nebo jednodušeji e-mailem rovnou na úřad. Lhůta pro registraci vypršela 15. ledna. Podle statistik Slovensko.digital si volbu poštou z Česka elektronicky vyřídilo více než 4300 lidí. Druhá v pořadí podle zemí byla Británie se zhruba 2900 podanými žádostmi.

Internetová pomůcka rozvířila diskuse o tom, že by slovenské úřady měly vyjít svým občanům v zahraničí více vstříc. „Volby by se rozhodně měly rozšířit o možnost hlasovat na našich zastupitelských úřadech v zahraničí a umožnit volbu poštou na zastupitelský úřad v zemi, kde se nacházíte,“ myslí si Ondrej Putra, který se také přestěhoval do Prahy, dál ale předsedá občanskému sdružení Ganymedes, jež na Slovensku prosazuje práva homosexuálů. Role sexuálních menšin je mezi zahraničními Slováky vůbec výraznější než doma, kde mnohdy narážejí na konzervativnější prostředí. Mimochodem, zmíněná diskuse kandidátů SaS Dostála a Nedoby se odehrála v pražském gay baru Fan Fan Club.

Z údajů slovenského ministerstva vnitra vyplývá, že počet lidí hlasujících poštou ze zahraničí v každých volbách postupně roste. V těch minulých volilo na dálku zhruba 8000 lidí, z nichž velká většina měla trvalý pobyt na Slovensku. Ve srovnání s 2,6 milionu voličů, kteří v roce 2012 hlasovali, je to kapka v moři. Minimálně pro strany jako SaS, která v některých průzkumech zůstala pod pětiprocentní hranicí, to ale může znamenat hodně. A tím pádem i pro šance celé pravice na vládu bez Směru.