Hrůzná čínská praxe, při které lékaři odeberou orgány, má desítky tisíc obětí. Nedobrovolnými dárci se většinou stávají vězni a operace probíhají v době, kdy jsou tito lidé ještě naživu, protože pak jsou jejich orgány ještě hodnotnější. Jen za zavřenými dveřmi může o takových praktikách hovořit s čínskými úřady i Světová zdravotnická organizace (WHO). To řekl v rozhovoru s deníkem Echo24 kanadský právník David Matas, který nedávno navštívil Prahu. Je také spoluautorem vyšetřovací zprávy Krvavá sklizeň z roku 2006, která na tuto praxi poukázala.

Čínským vězňům odebírali orgány, které pak sloužily k transplantacím. Ke kolika takovým případům mohlo dojít a během jaké doby?

Odhadujeme, že jde o 60 až 100 tisíc případů transplantací ročně. Začalo to v devadesátých letech s Ujgury. Od roku 1999, kdy začalo pronásledování praktikujících Falun Gongu, tyto aktivity narůstaly. V prvních letech ta čísla byla nižší, pak se zvyšovala.

Jednalo se o vedlejší efekt poprav nebo čínské vězně zabíjeli speciálně kvůli orgánům?

Vězni svědomí jsou zabíjeni kvůli orgánům. Často ani nejsou odsouzeni k smrti, nejsou odsouzeni vůbec k ničemu.

Probíhaly tyto takzvané operace, když byli vězni ještě naživu?

Ano. Protože pro pacienta je lepší, když je dárce naživu, zatímco mu odebírají orgány.

Proč si vybírali právě praktikující Falun Gongu?

Jeden důvod je, že lidé, kteří se věnují Falun Gongu, žijí po celé Číně. Tibeťane jsou jen v Tibetu a Ujguři zase jenom v Sin-ťiangu. Druhým důvodem je to, že jich je hodně. Populace Tibeťanů nebo Ujgurů je mnohem menší. A třetím důvodem je rozsah propagandy. Když se podíváte na propagandu proti Ujgurům a Falun Gongu – ta proti Falun Gongu je daleko extrémnější. Členové komunistické strany a lidé v nemocnicích berou tohle velmi vážně. Výsledkem je, že je někteří ani nepovažují za lidské bytosti.

Jaká je situace dnes? Stále probíhají v Číně transplantace, u kterých není zřejmé, kde se berou orgány?

Čísla jsme aktualizovali naposledy v roce 2016. (V roce 2016 vyšla aktualizace zprávy Krvavá sklizeň – pozn. red.) Domnívám se ale, že žádné změny nenastaly a všechno se doteď děje stejně jako před tím.

Přibývá případů, nebo je vidět nějakou změnu k lepšímu?

Těmi největšími omezeními pro počet transplantací byly až doteď kapacity nemocnic, počty lůžek a také počty doktorů. Zjistili jsme, že od začátku perzekuce praktikujících Falun Gongu došlo k obrovskému nárůstu toho všeho. Nezaznamenal jsem žádné zprávy o tom, že by v Číně ubývalo nemocnic nebo transplantačních center.

Podle některých zpráv je počet zadržených kolem dvou milionů. Bude nějakou dobu trvat, než vyčerpají počet těch dvou milionů lidí. Pronásledování zafungovalo a Falun Gong se teď v Číně tak nešíří. V jednom bodě se stane, že tenhle zdroj orgánů zmizí.

Myslíte, že se čínské úřady na nedostatek „dárců“ nějak připravují?

Čínská vláda nedávno prováděla testy DNA praktikujícím Falun Gongu i Ujgurům, kteří v tu chvíli nebyli ani zadrženi. Je to indikátor toho, že jim docházejí lidé ve věznicích.

Tuší tito lidé, že se z nich mohou stát nedobrovolní dárci orgánů?

Ne. Mluvil jsem s mnoha lidmi, kterým dělali testy. Neměli žádnou představu. Věděli, že to není kvůli jejich zdraví, ale bylo jim záhadou proč. Když nevíte, že se ten nelegální odběr orgánů děje, tak vás to ani nenapadne. V Číně to není veřejně dostupná informace.

Jak ten systém funguje?

Různí lidé v tom systému dělají různé věci. Typicky jsou nemocnice v kontaktu s věznicemi ve stejné oblasti a lidé v těch nemocnicích vyšlou tým, který má odebrat orgány přímo do věznice. Lékaři pak do toho člověka vpraví různé látky – proti srážení krve, na uvolnění svalů a aby stále fungovalo srdce. Anestetikum mu aplikují jenom někdy. Pak tělo vezmou do dodávky a uvnitř mu odeberou orgány, které pak jiný tým bere do nemocnice. Tělo vězně je zpopelněno.

Je to víc o byznysu, nebo likvidací lidí, kteří jsou nepohodlní režimu?

Myslím, že je to otázka motivace a motivace různých lidí je odlišná. Někomu jde o peníze a Falun Gong ho nezajímá. Někoho zajímá Falun Gong a nestará se o peníze. Lidé z komunistické strany se nejvíc zajímají o praktikující Falun Gongu, ale lidé z nemocnic se zase víc starají o peníze. Doktoři navíc vědí, že když se jedná o vyznavače Falun Gongu, nebude to mít žádné následky.

Předpokládám ale, že lidé v nemocnicích se řídí nějakým příkazem „shora“.

Samozřejmě, každý je jen součástí systému. Mladí lidé, staří lidé – všichni jsou součástí systému.

Takže lékařům žádný postih nehrozí, kdyby to vyšlo najevo?

Ale ano, hrozí. Třeba na mezinárodní konferenci o transplantacích v roce 2014 nebyly uznány prezentace těch lidí, kteří nemohli prokázat, odkud pocházejí orgány, které použili pro svou studii. Neuznali to ani lékaři, který už svůj příspěvek publikoval v mezinárodním časopise o játrech. Takže nějaké následky jsou, ale to nestačí.

To se jedná o postih mimo hranice Číny. Hrozí jim něco takového i v Číně?

Oni nemají etický systém. O všechno se stará komunistická strana. Zákon sice zakazuje odebrat orgány bez souhlasu dárce, ale komunistická strana nebude používat svoje vlastní zákony proti sobě.

Nutí vězně dávat takový souhlas?

O tom nejsou žádné záznamy. Co se týče zákonů, existují dva. Zákon někdy z roku 2006 říká, že nemůžete odebrat orgány bez souhlasu dárce. Ale pak je ještě jiný zákon z roku 1984, podle kterého můžete odebrat orgány z těla, ke kterému se nikdo nepřihlásil. Když vydali ten nový zákon, ten starší nezrušili a může se pořád používat. To doktorům říká, že to, co dělají, je v pořádku.

Čtěte také: „Musel jsem zaživa vyřezávat odsouzenému ledviny a játra“

Kdo tyhle operace provádí, jsou to kapacity v oboru nebo spíš čerstvě dostudovaní?

Každý. Každý doktor do toho může být zapojený. Myslím, že čínská vláda zřídila pár nemocnic pro mezinárodní pozorování. Ale je to něco jako za druhé světové války váš Terezín pro účely Červeného kříže. (Nacisté se snažili využít Terezín pro maskování svých skutečných záměrů s evropskými Židy. V roce 1944 zorganizovali jednodenní prohlídkou ghetta pro delegaci Mezinárodního výboru Červeného kříže. – pozn. red.) Podobně v čínských nemocnicích takto mohou ukázat, že se neděje nic špatného. Je to ale jenom součástí té fasády, toho zakrývání.

Jaké orgány jsou nejžádanější?

Ledviny, na druhém místě játra. Pak ještě oční rohovky.

Dostávají orgány, u kterých není jasný původ, pacienti z Číny nebo i zahraniční „klienti“?

Většinou se jedná o místní Číňany, ale cizince také. Dřív jich bylo víc, teď už je jich méně.

Ze kterých zemí přijíždějí?

Největší čísla jsou ze sousedních zemí – Japonska, Koreje, Tchaj-wanu, Indonésie, Malajsie. Dřív přicházeli také z Izraele, ale po změně zákonů už odtud do Číny nikdo nejezdí. U ostatních zemí jsou čísla menší.

Jezdí za orgánovou turistikou také lidé ze Spojených států nebo západní Evropy?

Ano. Jen v Kanadě je víc než stovka identifikovaných případů. Největším problémem je, že není žádná povinnosti zveřejňovat, když někdo odjede podstoupit transplantaci.

Zasahuje proti nedobrovolnému odebírání orgánů Světová zdravotnická organizace?

Po zveřejnění našeho výzkumu byla stanovena pravidla pro transplantace – aby byl původ orgánů doložitelný a průhledný. Aby bylo jasné, kdo se na tom podílel. Tyhle principy před tím neexistovaly. Mluvil jsem o tom s člověkem z WHO, který má na starosti transplantace. Říkal, že nemohou nic udělat veřejně. Že o těchto věcech mohou s Čínou mluvit, ale jen za zavřenými dveřmi.

Jak reagovaly čínské úřady na vaši vyšetřovací zprávu?

Odmítli ji. Neřekli ale nic konkrétního, jednoduše to odmítli. Říkali, že jsme antičínští, ale to není pravda. Kdybychom byli, tak nám na těch lidech nezáleží. Říkali, že jsme to postavili jenom na báchorkách, ale to jsme my neudělali. Říkali, že jsme zmanipulovaní Falun Gongem. Naše informace přitom pocházejí z oficiálních čínských zdrojů. Obviňovali nás, že to děláme z politických důvodů. Ale nám jde o lidská práva a ne o politiku.