Skuhráte-li nad nedostatečným přísunem současné rockové hudby, obraťte svou pozornost k australské scéně. Na čele peletonu je již nějaký ten pátek psychedelický orchestr Tame Impala, v závěsu za ním z bohaté skrumáže vystupují kapely jako Pond, Wolfmother či The Drones. Nutno podotknout, že kromě posledního zmíněného málokdo apriori sází na originalitu své produkce.

Spíš než s novátorstvím se setkáte s perfektně řízeným epigonstvím, zaměřeným na rozdmýchávání estetiky šedesátých let. Nový pohled do většinou mužské australské rockové scény letos přinesla plachá introvertka z Melbourne Courtney Barnettová se svým debutovým albem Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit. Ani ona nepopírá inspiraci v žánrech minulých, i když v jejím případě se jedná o kombinaci dylanovského písničkářství s burácejícími elektrickými kytarami na pomezí grunge a alternativního rocku.

Barnettová si za peníze půjčené od babičky založila v roce 2012 label Milk! Records, ve kterém v krátkém čase vydala dvě EP. Již první minuta její první skladby je kvintesencí v podstatě celé její následující tvorby. Akordy vypůjčené od Nirvany, apatický projev na pomezí zpěvu a recitace a naprostá textová otevřenost: „I masturbated to the songs you wrote.“ S rýmy ani frázováním si Barnettová hlavu nedělala, ani s hudební formou. Délka skladeb skáče od tří do osmi minut a na prvním místě je vždy jejich příběh. Výběr témat věčně nešťastné holky s kytarou je nasnadě. Zklamání v lásce, boj s vlastními pochybnostmi, sociálními úzkostmi a depresemi. Ale třebaže se na dvojici EP najdou smutné skladby, Barnettová často přetavuje svou nejistotu ze světa do mnohdy vtipných a odlehčených point. Příkladem budiž dnes již nejúspěšnější zpěvaččin hit Avant Gardener, kde popisuje trable astmatika, který se rozhodl zahradničit.

Vtipná hudební hříčka s roztomilým klipem katapultovala zpěvačku z rodné Austrálie na pódia evropských festivalů. I když debutové album vyšlo až letos, již od roku 2013 se Barnettové dostávalo vřelého přijetí, především mezi hledači nových talentů. Plachá Australanka měla v rozhovorech autenticity na rozdávání – bylo vidět, že sama nerozumí mediálnímu mumraji, který se kolem ní strhl. Zásadní otázka pochopitelně byla, zda se onu křehkou auru roztomilé nejistoty povede přenést na očekávané album. Naštěstí se Barnettová na své první dlouhohrající desce od svých prvotin příliš nezměnila. Skladby pochopitelně dostaly zvuk profesionálního studia, její doprovodná kapela se ustálila na dvou členech, ale jinak se deska drží vyšlapaných cest. Úvodní Elevator Operator nicméně ukazuje, že zpěvačka vsadila spíš na tu odlehčenější stránku své tvorby. Příběh nešťastného muže, jehož jediným přáním je stát se stevardem ve výtahu, nemá pointu; Barnettová ho vypráví (vymýšlí?) proto, aby se náhodná místa a náhodné osoby z jejího života mohly přetavit do příběhu. Stejně bezprizorně končí i Depreston, apatické vyprávění o hledání ideálního bytu. Ač se jedná o ryze osobní zkušenost, je zpěvačce jasné, že podobnou situací si prošel každý, a skladba se tak stává vtipným popisem myšlenkového procesu, bez nutnosti dělat jakékoliv závěry.

Třebaže Barnettová se nebojí roztáhnout skladby do pěti a více minut, nejjistěji působí v krátkých kousavých komentářích, kde nešetří své nejisté a stydlivé já. Aqua Profunda! je milá miniatura o tom, jak se zamilovat na plaveckém bazénu do osoby ve vedlejší lajně, a punkovou Nobody Really Cares If You Don‘t Go to the Party se nebojím nazvat hymnou všech introvertů. Jediná skladba, která svým zvukem výrazně vybočuje z celku desky, je předposlední Kim‘s Caravan. Barnettová zde jednoduše, avšak účinně shrnuje postoj všech, kteří svou kariéru postavili na obnažování svého soukromí: „Neptej se mě, co tím doopravdy myslím / vezmi si ze mě co chceš,“ opakuje zlomeným hlasem do rostoucí stěny kytarového hluku. Po úsměvných historkách tato zoufalá, opakující se mantra přináší nečekané mrazení v zádech. V této nejbolestivější skladbě alba se zpěvačka rozhodla stáhnout se ještě hlouběji do svého introspektivního světa, ale ta cesta se vyplatila.

Courtney Barnett: Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit. Vydal label Mom + Pop Music. Délka alba 43:29. Cena 349 Kč.