Aby uspokojil svou ohromnou potřebu dřeva, kupuje nábytkářský koncern Ikea lesy ve východní Evropě. Lesy ve Švédsku mu už dávno nestačí. Zákazníci koncernu si stále častěji odnášejí domů výrobky ze dřeva z východu starého kontinentu. V tom se ale skrývají rizika – znečišťování životního prostředí a korupce. A to zdaleka nepaří k obrazu, který o sobě Ikea maluje. Největší výrobce nábytku je už ovšem tak moc závislý na lesích, že nemá jinou volbu, píše německý list Die Welt.

 

Dřevo obsahují dva výrobky Ikey ze tří. Produkční dcera Ikea Industry vyrábí proto s dvaceti tisíci pracovníky v jedenácti zemích nábytek a desky na dřevěném základě. K tomu podnik a jeho dodavatelé spotřebují jedno procento dřeva, jež se na celém světě ročně komerčně pokácí – 17 milionů kubických metrů ročně.

 

Management koncernu Ikea si chce surovinu zajišťovat pokud možno sám. Za tímto účelem založil firmu, jejíž jméno zní jako vyhlášení nezávislosti: Ikea Resource Independence Forest Assets (IRI Forest Assets). Už nyní koncern vlastní podle vlastních údajů jen v Rumunsku a Pobaltí 720 kilometrů čtverečních lesa. A ve strategii nákupů chce ve vybraných zemích dlouhodobě pokračovat.

 

Dlouhodobě, udržitelně... Tyto pojmy jsou pro Ikeu obzvláště významné. Dobrá image je asi to jediné, co je pro Švédy nejméně stejně důležité jako samo dřevo. Otázkou ovšem je, jak ekologický může být koncern, který zpracovává tak velké množství stromů, byť se zaklíná slogany o odpovědném hospodaření či změně myšlení v lesním hospodářství. Ikea chce do roku 2020 dosáhnout, aby dřevo, papír a kartony pocházely jen z recyklování, anebo ze zdrojů jež organizace Forest Stewardship Council (FSC) certifikuje jako udržitelné. 

 

Existují ale pochybnosti o tom, zda kácením stromů podnik skutečně neničí ani ekosystémy, ani neovlivňuje život lidí. Ekologické organizace kritizují závazek Ikey jako zelený pláštík.

 

Jak těžké je zůstat při dobývání dřeva čistým, ukazuje příklad Rumunska. Koncern tam nedávno začal ve velkém nakupovat půdu, dosud 470 kilometrů čtverečních. K ní ale podle rešerší Projektu pro informování o organizované kriminalitě a korupci (OCCRP, Organized Crime and Corruption Reporting Project) patří i plochy, jež souvisejí s předběžným vyšetřování rumunské státní prokuratury. Jde o úplatky a praní špinavých peněz.

 

Podle rumunských zdrojů zaplatila IRI Forests Assets za balík pozemků 50 milionů eur. Prodejcem byl investiční fond americké Harvardské univerzity, jenž na trh s rumunskými lesy vstoupil roku 2004. Později zahájila vláda v Bukurešti vyšetřování kvůli podezření, že po skončení Ceauşescovy vlády roku 1989 došlo k masivním nesrovnalostem v restitucích lesů bývalým soukromým vlastníkům. OCCRP hovoří o zákonech, které umožnily podvody či o falšování dokumentů. V jednu chvíli už zjevně začala být pro harvardské investory celá věc velmi ožehavá. Z byznysu vystoupili.

 

A Ikea do něj vstoupila. Švédové koupili 98 procent lesů, které předtím vlastnili Američané. Ikea odmítá, že obchod by mohl být otrávený obviněními z korupce. Vlastnické vztahy k pozemkům prý byly před koupí pečlivě prozkoumány. Koncern si nechal vypracovat detailní analýzu a informoval se u místních úřadů. OCCRP naopak poukazuje mimo jiné na jednu smlouvu mezi Ikeou a jedním místním lesním úřadem. V ní je 491 hektarů získaného lesa označeno jako "sporné". Ikea k tomu dodává, že tato formulace je jen "komentářem" lesníků. Důkladné zkoumání údajně ukázalo, že vše je v pořádku.  

 

Ať tak či onak, Ikea bude lesy nakupovat i nadále. Už 15 let podnik uděluje stipendia studentům z Polska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Ukrajiny a Ruska. Můžou rok studovat lesní hospodářství na Švédské univerzitě zemědělských věd v Alnarpu. Studenti nepřicházejí náhodou ze zemí, kterou jsou pro Ikeu důležitými dodavateli dřeva. A když jeden anebo druhý udělá doma v lesnictví kariéru, je to pro Švédy příjemná věc. Nic není setrvalejší než dobré vztahy.

 

Business Monitor24, pp