Letos v květnu soud propustil z vězení třiadvacetiletého Lukáše Nečesaného, odsouzeného za pokus o vraždu kadeřnice. Odseděl si přes dva roky. Nejvyšší soud neřekl, že mladík je nevinen, nicméně poukázal na až neuvěřitelné chyby soudců i policistů a nařídil obnovu řízení. Hlavním důkazem v procesu proti Nečesanému byla takzvaná pachová stopa na místě činu. Její využití v kriminalistice bývá přitom často kritizováno jako sporná metoda.

To využití analýzy DNA, tedy nositelky genetické informace obsažené v deoxyribonukleové kyselině vyskytující se v lidské tkáni, bylo až donedávna považováno za téměř nejspolehlivější kriminalistický postup při identifikaci pachatelů. Při dodržení všech laboratorních pravidel je podle policie prakticky neomylná – uvádí se spolehlivost vyšší než 99,99 procenta.

Význam analýzy DNA umocnily kriminální seriály, kde forenzní experti dokážou vraha usvědčit během několika hodin, maximálně dní. V reálu to trvá o poznání déle, justice však nedá na DNA dopustit. V Česku byla metoda identifikace lidí pomocí DNA využita poprvé v roce 1992. Devět let poté byl v Kriminalistickém ústavu Praha spuštěn systém CODIS, získaný od americké FBI, a začala fungovat Národní databáze DNA shromažďující genetické profily získané od osob i ze stop z místa činu.

Co uvízlo pod nehty

V mediálním ruchu kolem případu Nečesaný poněkud zapadla zpráva, že na soud v Ústí nad Labem se s žádostí o obnovu procesu na konci května obrátil advokát Aleše Provazníka. Ten strávil deset let za mřížemi a dva roky v sexuologické léčbě, protože byl v roce 2003 odsouzen za vraždu šestnáctileté dívky.

Podle obžaloby v parku v Rumburku zardousil studentku gymnázia, předtím ji měl mlátit pěstí a kopat do obličeje. Tehdy devatenáctiletý Provazník u soudu přiznal, že se s děvčetem seznámil den před její smrtí. Sešli se i druhý den, líbali se a osahávali. Poté tvrdil, že spolu odešli do klubu, kde se mu dívka ztratila z očí. Nikdo z kamarádů ho však v klubu neviděl a soud mu neuvěřil. Hlavním důkazem proti němu byl nález DNA dívky za jeho nehty. Provazníkovo DNA se zase našlo ve stěru zpod nehtů dívky. Tvrzení obhajoby, že k výměně tělesných látek došlo při dobrovolném sblížení, soudce nepřijal a jako důkaz proti obžalovanému využil i zjištění policie, že Provazník měl na těle škrábance od dívčiných nehtů. „Jde o důsledky marného boje oběti,“  prohlásil státní zástupce.

Obhájce odsouzeného marně poukazoval na jednu nesrovnalost: v policejním vzorku DNA, který byl podle vyšetřovatelů setřen z nehtů mrtvé dívky, se našlo jen DNA Provazníka. Ve vzorku za nehty obžalovaného zase byla pouze genetická stopa oběti.

Podle forenzního genetika Daniela Vaňka je vyloučeno, aby při odběru biologického materiálu provedeného výškrabem zpod nehtů nebyla ve vzorku DNA člověka, jemuž je DNA odebírána, popřípadě směs DNA tohoto člověka a biologický materiál další osoby, se kterou přišel do kontaktu. „Během mé téměř 25leté praxe jsem se s ničím takovým nesetkal. Nevidím jiné vysvětlení, než že vzorky byly omylem zaměněny,“ říká Vaněk.

Podezření, že policie v rumburském případě mohla vzorky poplést, podporuje i zahraniční studie z roku 2012, s níž argumentuje současný Provazníkův advokát Jan Vobořil ze sdružení Iuridicum Remedium. Podle studie při odběru sta vzorků od lidí, kteří s různou intenzitou škrábali jiné lidi, nebyl zjištěn ani jeden případ, kdy by nebyla ve vzorku objevena také DNA člověka, jemuž byl vzorek zpod nehtů odebrán. Při odběru DNA po delší době od silného škrábání (pět až šest hodin) navíc nebyl biologický materiál škrábané osoby zjištěn ani v jednom případě. Provazník byl přitom zatčen až den poté, co mělo dojít k napadení dívky. Přesto policie tvrdí, že DNA oběti na jeho prstech našla.

Když obhájce odsouzeného a soudní znalec Vaněk žádali policii o vydání vzorků k přezkoumání, policie to odmítla. „Přitom vše nasvědčuje tomu, že došlo k lidské chybě, která pravděpodobně vedla k odsouzení nevinného člověka a k tomu, že skutečný pachatel unikl,“ říká Vaněk. Jediná šance pro odsouzeného nyní je, že bude obnoveno soudní řízení, o což jeho advokát požádal. Podle českých zákonů ale o případném obnovení řízení bude paradoxně rozhodovat soudce, který Provazníka už jednou odsoudil.

Stejně jako v případě Lukáše Nečesaného samozřejmě nemůžeme tvrdit, že Aleš Provazník je skutečně nevinnou obětí justičního omylu či šlendriánu. Hlavní důkazy, které oba pomohly usvědčit, však nejspíš v dalším zkoumání neobstojí.

Zametání pod koberec

Americká FBI v dubnu přiznala, že v neuvěřitelných 257 ze 268 znovu přezkoumaných rozsudků, tedy v 95 procentech případů z období před rokem 2000 vedly k usvědčení pachatelů chybné forenzní analýzy vlasů na místě činu. Podle neziskové organizace Innocence Project, která na omyly s DNA začala upozorňovat a s níž mimo jiné spolupracuje i doktor Vaněk, v 32 z těchto případů padly dokonce rozsudky smrti a ve čtrnácti z nich už byli odsouzenci popraveni nebo zemřeli ve vězení.

„Doufejme, že se nyní vytvoří precedent, aby to v budoucích případech netrvalo roky, než se znovu zajistí spravedlnost,“ citoval Washington Post Normana Reimera, ředitele Národní asociace obhájců v trestním právu. FBI v následném prohlášení přislíbila všechny problematické případy prozkoumat. Žalobci namítají, že v mnoha zmíněných kauzách nebyla DNA jediným usvědčujícím důkazem, jisté ale je, že v mnoha případech se už spravedlnost obnovit nepodaří.

„V USA se snaží najít příčinu toho, proč systém selhal. U nás je spíše tendence zamést sporné případy pod koberec,“ prohlašuje Daniel Vaněk. Tento molekulární biolog, který se v roce 1992 stal první šéfem DNA laboratoře Kriminalistického ústavu a vedl ji deset let, totiž v posledních letech vypracovával posudky ve více problematických kauzách.

Obrátil se na něj například Karel Klusáček odsouzený za znásilnění, který tvrdí, že se činu nedopustil. Policie proti němu opět jako důkaz použila vzorky DNA, které však podle Vaňka zpracovával mladý a nezkušený policejní genetik. Soud nařídil vzorky znovu přezkoumat, policie ale prohlásila, že je už k dispozici nemá, protože je zničila.

Podobně policie reagovala i v případě muže odsouzeného za vraždu prostitutky v Řitce u Prahy. Tady Vaněk požadoval přezkoumání nedopalků cigaret nalezených u těla oběti novými a citlivějšími metodami, ale ke vzorkům se nedostal, a tudíž nemohl být soudu poskytnut nový důkaz důležitý pro obnovu procesu. Na dotaz soudkyně, zda mají vzorky DNA izolované z nedopalků k dispozici, odpověděla policie následovně: „Vzorky uložené na Kriminalistickém ústavu Praha nejsou žádným způsobem kontrolovány a není jisté, zda je lze stále ještě použít k analýze, či u nich došlo k definitivní degradaci DNA…“

„To je znemožnění práva na spravedlivý proces. Buď tam mají bordel a ty vzorky ztratili, nebo je nechtějí vydat, aby se nepřišlo na to, že udělali chybu,“ říká Vaněk. Podle něj se kolem forenzní genetiky zcela nezaslouženě vytvořila jakási aura neomylnosti a utvrdil se systém, který znemožňuje verdikty vycházející z této metody přezkoumat.

Utajená databáze

„V řadě případů je považován důkaz DNA za jakousi korunu důkazů… a důkaz přímý (skutek spáchal obviněný), zatímco se fakticky jedná o důkaz nepřímý (např. obviněný byl na místě činu),“ upozorňuje analýza využívání DNA v policejní praxi, kterou loni zpracovalo Iuridicum Remedium.

Přitom už před odhalením osudových pochybení v USA vstoupil do nejnovějších dějin kriminalistiky případ „fantoma z Heilbronnu“. V roce 2007 byla v tomto německém městě zastřelena mladá policistka. Kriminalisté zjistili, že vzorky DNA z místa činu se shodují s vzorky patřícími jedné a téže ženě, které byly zajištěny v případech dalších pěti vražd a mnoha dalších násilných trestných činů spáchaných od roku 1993 v Německu, Rakousku i Francii. Kdo je ta záhadná sériová vražedkyně bez tváře? lámali si hlavu vyšetřovatelé. Teprve v roce 2009 zjistili, že se léta honili za skutečným fantomem. Ukázalo se totiž, že DNA patřilo pracovnici firmy, která policii dodávala tyčinky, jimiž kriminalisté vzorky stírali. Šéf firmy argumentoval, že jeho zaměstnanci pracují ve sterilním oblečení, „nepřítomnost DNA“ se ale u jeho pracovníků „nikdy nevyžadovala“.

„Česká policie používá při stěrech ještě levnější odběrové prostředky, třeba tampony do uší a podobně,“ upozorňuje Vaněk a dodává, že kontaminace tedy rozhodně nemusí být výjimečným jevem. Před časem třeba upozornil na případ, kdy kriminalisté stanovili z jednoho vlasu DNA dvou osob, což samozřejmě není možné. Šlo tedy o kontaminaci vzorku jiným. Jindy byl zase na základě důkazů DNA odsouzen za vraždu člověk, jehož genetická stopa byla zjištěna v rukavicích, které mu byly malé. V dalším případě, kde mělo jít o loupež, měl později odsouzený podezřelý při útěku ztratit čepici – v ní se ale pro změnu našla DNA jiného člověka, pravděpodobně skutečného pachatele.

Na problémy s odběry DNA upozorňoval už první český ombudsman. Fond Otakara Motejla loni podpořil vznik zmíněné analýzy vypracované sdružením Iuridicum Remedium (IR). Ta za malér považuje především takřka utajované fungování Národní databáze DNA, kde je uchováváno 150 000 vzorků. „Není úplně jasné, co se s jednotlivými vzorky děje,“ upozorňuje zpráva. Vzorky, které by měly být uchovávány, tedy především ty odebrané na místě činu, přitom bývají ničeny, což znesnadňuje či zcela znemožňuje případné revize případů. Naproti tomu jsou v databázi „skladovány“ profily osob, které měly být zlikvidovány. „Z náhodně vybraných 20 vzorků patřila hned čtvrtina osobám, jejichž profil v Národní databázi DNA neměl být uložen (obžalovaní zproštění obžaloby, svědci),“ uvádí se v analýze.

Advokát Jan Vobořil z IR zastupuje několik lidí, kteří usilují o výmaz svého profilu DNA z policejní databáze. Zatím nejdál pokročil případ Jiřího Pivody, jemuž policie odebrala DNA ze slin, když si ve vězení odpykával trest za krácení daně. Pivoda žádal o odstranění vzorku z databáze, protože odebrání DNA nesouvisí s činem, který spáchal, a v databázi, jež není kontrována zákonem, se obává zneužití vzorku. Soudy mu daly za pravdu, nařídily likvidaci profilu. Jenže policie opět tvrdí, že neví, kde vzorek je.

Ministerstvo vnitra už před několika lety slíbilo, že pro zacházení s DNA vypracuje speciální zákon. Ten měl být připraven do října 2013. Kvůli předčasným volbám ale byly práce na něm přerušeny a od té doby není o žádné aktivitě ministerstva v souvislosti s tímto zákonem slyšet.