Rostlinolékař, tvůrce hádanek a hlavolamů, kuchař – angažovaný občan, státní úředník, hvězdář a zvoník. Kandidáti na poslance si na hlasovací lístek své strany do kolonky „povolání“ můžou napsat prakticky cokoliv. Nejsou omezeni ani prostorem, ministerstvo vnitra to nijak nereguluje. Někteří z nich toho využívají a ke svému jménu uvádí nejen svou profesi, ale třeba i své úspěchy.

„Lékař roku 2015“ stojí na hlasovacím lístku TOP 09 za Prahu u jména Jiřího Holubáře. To Petr Cibulka, předseda strany Volte Pravý Blok, tak stručný nebyl a popis sebe samého natáhl až na osm řádků. „Pětinásobný politický vězeň nedávné marx-satanské totality a nejčastěji souzený a trestně stíhaný člověk současné marx-satanské (post) totality,“ píše se na lístku.

Jan Čižinský (KDU-ČSL) si pro změnu na lístek nechal doslova napsat, že je „starosta řádně spravované Městské části Praha 7“. A hudebník František Ringo Čech za své úřední jméno František Čech doplnil ono „Ringo“, aby nenechal voliče na pochybách, o koho se vlastně jedná.

„Neregulujeme to. Je to na každém kandidátovi, co si tam napíše. Není to ani omezeno počtem znaků,“ potvrdila pro Echo24 Klára Pěknicová za ministerstvo vnitra. Správnost údajů na hlasovacím lístku před jeho vytištěním nicméně může být ověřena ze strany zmocněnce politické strany, politického hnutí nebo koalice.

V zákoně o volbách do Parlamentu České republiky se totiž doslovně píše, že „na každém hlasovacím lístku musí být uveden název volebního kraje, číslo určené losem, nezkrácený název politické strany, politického hnutí nebo koalice, jméno, příjmení, věk, povolání, obec trvalého pobytu kandidátů, jejich pořadí označené arabskými číslicemi a příslušnost k určité politické straně nebo politickému hnutí nebo skutečnost, že kandidát je bez politické příslušnosti.“

To, že na lístku musí být uvedený celý název strany, někdy znamená, že se na něj nevejde už prakticky nic jiného. To je případ strany Volte Pravý Blok předsedy Petra Cibulky. Název strany zaujímá 23 řádků a jeho součástí je i kontaktní adresa na stranu.

Zkušenější politici zavedenějších stran a ti, kteří jsou na kandidátních listinách na vyšších pozicích, jsou přitom většinou struční. Na lístku uvádí pouze svou funkci na ministerstvu nebo třeba v městském zastupitelstvu. Ani nedodávají svou původní profesi.