Z Ostravy se jezdívá na vánoční nákupy do polského pohraničí. Cesta autem do vyhlášené tržnice v Zabełkówě trvá asi čtvrthodinu. Oblíbené jsou také zážitkové adventní zájezdy do Krakova nebo letecky do Londýna. Zato stověžatá matička tolik neláká. Není divu, nedá se tam levněji nakoupit a za atmosférou vánočních trhů je lepší zajet třeba do Vídně. Přesto by se Ostraváci měli před svátky do Prahy podívat.

Hlavně horníci. Cestovní agentura se smyslem pro ironii by jim mohla zorganizovat prohlídku butiků společnosti Luxury Brand Management manželů Zdeňka a Michaely Bakalových v Pařížské ulici. Firemní webová stránka hlásí, že už začaly sezonní výprodeje kolekce podzim/zima.

Vraťme se do reality. Švýcarské hodinky nebo šaty od Versaceho se v rodinách havířů asi nadělovat nebudou. Zaměstnance OKD také sotva zajímá, že spolumajitel jejich podniku chce letos poprvé na prodeji luxusního zboží trhnout zisk. Spíš by je naštvala další připomínka, kde skončily miliardy vysáté z těžby uhlí. Pokud jim o jednom z nejkontroverznějších hráčů českého kapitalismu donedávna zůstávaly nějaké iluze, museli o ně přijít po letošním prodeji více než 40 tisíc bytů na Ostravsku zahraničnímu investorovi. Nájemníci, kteří se po Bakalovi marně domáhali slíbeného převodu za nízkou cenu, takříkajíc utřeli.

Bakalova černouhelná jízda se po více než jedenácti letech dostává do dlouho očekávaného velkého finále. Při pohledu na historický vývoj akcií NWR, pod něž patří doly OKD, to byl velký sešup – po euforickém uvedení na burzu v roce 2008 se jedna akcie obchodovala za více než 600 korun, tento měsíc se dostala na deset haléřů a nezadržitelně směřuje k nule.

Poslední dějství začalo přetahovanou se státem, na který by majitelé NWR rádi přehodili nejen kriticky nerentabilní Důl Paskov, ale třeba celé OKD. Bakalovi a spol. by však v současnosti pomáhal jen politický sebevrah. Informace o požadavku na čtyři miliardy korun na zachování pracovních míst, kterou vynesl odborářský šéf Josef Středula, svědčí o totálním cynismu současných majitelů dolů. Hlavním odpůrcem státní pomoci je ministr financí Andrej Babiš. Ale i ministr průmyslu Jan Mládek, který kdysi patřil do Bakalou založeného sdružení Lípa, už vícekrát řekl, že se lépe dohodne s konkurzním správcem.

Nutno přiznat, že velká část viny za prekérní situaci horníků nepadá přímo na Bakalu a jeho společníky, nýbrž na dlouhodobý pokles cen uhlí. Hlavní příčina tkví v klesající poptávce Číny, jejíž hospodářský růst se po mohutné industrializační fázi zpomaluje a těžiště výkonu ekonomiky se posunuje od výroby ke spotřebě. Co se týče cen uhlí, vyhlídky do dalších let nejsou povzbudivé.

Fakt, že se uhlí prodává za nižší ceny, než odpovídá nákladům na vydolování, však nezbavuje opavského rodáka a jeho kolegy spoluodpovědnosti. Bakala novinářům říkával, že není průmyslník, ale investor. Zapomínal však přidávat adjektivum, jež by přiléhavě označilo ždímací povahu jeho podnikání v oboru, který je z povahy cyklický, a vyžaduje tudíž méně chamtivý přístup. Jen na emisi akcií NWR a dividendách Bakala vydělal desítky miliard korun. Úměrně k výběru zisků z NWR se ale nevyvíjely investice do těžby a míra zadlužování.

Analytici se shodují, že situace NWR, respektive OKD, směřuje k nějaké formě likvidace. Ve svých doporučeních už ani nestanovují cílovou cenu akcie. V zásadě jde o jednoduchou matematiku. Aby NWR pokryla v příštím roce provozní ztráty, zaplatila úroky, splátky dluhu a nutné investice, musela by vynaložit nejen všechnu hotovost, ale i prodat skoro celé zásoby a zpeněžit všechny pohledávky. To je nereálné. Firma nemá kde šetřit, hlubinné dolování uhlí coby kapitálově náročné odvětví vyžaduje poměrně vysoké provozní investice. Omezení těžby je nepravděpodobné, OKD má nasmlouvané dodávky do velkých hutí jako Arcelor Mittal, košické US Steel nebo rakouská Voestalpine. „Požadavky NWR na vládu ukazují, že firma již vyčerpala většinu možností, jak si zajistit likviditu,“ myslí si analytik České spořitelny Petr Bártek. I případný převod Paskova na stát by podle něj NWR poskytl jen zhruba jedno až dvě čtvrtletí dodatečné hotovosti.

Stát musel řešit problém s Paskovem už před dvěma roky, a tak ho případná insolvence OKD nemůže překvapit. Na ministerstvech financí, průmyslu a práce se chystaly různé možnosti řešení. Nejpravděpodobnější spočívá v rozdělení OKD na dvě části. Zdravější by se prodala a druhá část, jež by zahrnula například doly v útlumu, by se postupně zlikvidovala, nejspíš pod křídly státního podniku Diamo.

A kdo by mohl mít zálusk na zdravou část OKD? Teoreticky např. ČEZ, který od OKD odebírá energetické černé uhlí (to s horší kvalitou než koksovatelné) pro Elektrárnu Dětmarovice. Nejvíce se ale skloňuje jméno Petra Otavy mladšího, šéfa skupiny kolem obchodníka s komoditami Metalimex. „O koupi části aktiv OKD jsme připraveni seriózně diskutovat. A pokud OKD skončí v rukou státu – a to se teď bavíme čistě hypoteticky –, jsme připraveni se všemi zúčastněnými diskutovat a pomoci,“ řekl Otava junior v říjnu týdeníku Euro. Šlo by tak trochu o návrat ztraceného syna. Otava totiž do roku 2011 působil v managementu OKD. Jeho otec Petr Otava starší navíc společnost v 90. letech ovládl přes společnost Karbon Invest, kterou později s Viktorem Koláčkem přeprodali Bakalovi. Než Otava starší letos v červnu zemřel, nemohl přijít Bakalovi na jméno a netajil zájem o návrat. V hledáčku jeho potomka by mohly být doly Darkov a ČSA, odkud by vozil kvalitní uhlí pro svoji koksovnu OKK (před dvěma lety ji koupil právě od Bakaly).

Zástupci vlády a OKD se mají znovu sejít na začátku nového roku. Přetahovaná se může vléct ještě několik měsíců. Klíčové datum připadá na konec října 2016 – tehdy bude splatný úvěr 35 milionů eur, který by se NWR sotva podařilo refinancovat. Tento úvěr současně ukládá společnosti povinnost, aby držela v hotovosti aspoň 40 milionů eur. Pokud by se dostala pod tuto hranici, spustí se lavina předčasného splácení dluhů, a tím pádem rychlý bankrot.

Otázka zní, zda se OKD podaří rozdělit ještě před konkurzem mateřské NWR. První varianta by zřejmě vyhovovala Bakalovi, na druhou si zase brousí zuby slovenský investiční dravec Pavol Krúpa, který letos zahájil tvrdou konfrontační kampaň proti Bakalovi, ale i premiéru Sobotkovi, jemuž vyčítal „spolupachatelství“ při podhodnocení prodejní ceny za státní balík v OKD v roce 2004 (v lednu se bude privatizace znovu přetřásat u soudu, obžalovaný je znalec a dvojice bývalých místopředsedů Fondu národního majetku). Důležité slovo mezi věřiteli budou mít držitelé dluhopisů NWR.

Horníci z OKD mají podle prognóz jedno jisté: v dohledné době výrazně lépe nebude, a to ani za nového majitele. Ceny uhlí se netvoří v Ostravě, ale na druhém konci světa, na základě kontraktů mezi australskými těžaři a asijskými odběrateli. A čím níž klesá cena uhlí, tím se zužuje množství suroviny, které může firma vytěžit, aby na tom pokud možno netratila. Jen v roce 2014 proto téměř trojnásobně snížila objem tzv. ekonomicky vytěžitelných rezerv uhlí na 64 milionů tun. Letos chtěla NWR vytěžit osm tun uhlí. To znamená, že za stávajících cen by se na Ostravsko-karvinské uhelné pánvi těžilo už jen asi sedm let.