Bezprecedentní rozhodnutí soudu nastoluje otázky

Když Jihlava soudí youtubera

Bezprecedentní rozhodnutí soudu nastoluje otázky
Když Jihlava soudí youtubera

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Na tenký a doposud neprobádaný led virtuálního světa youtuberů se vydal Okresní soud v Jihlavě, když jako první v Česku rozhodl o potrestání mladíka za urážku ve videu na YouTube podmínečným vězením. Ačkoliv urážky či pomluvy na sociálních sítích již české soudy řešily, je to vůbec poprvé, kdy byly vulgární výroky posouzeny jako výtržnictví a padl za ně trest odnětí svobody, byť podmínečný.

Petr Jelínek, přezdívaný Pstruh103, jenž má na kanále YouTube více než 56 tisíc odběratelů, loni v dubnu natočil video, které mělo v době projednávání 4510 zobrazení a v němž kritizoval práci psychoterapeutky Petry Yamuny Wolf. Ženu nazval „za*ranou zku*venou zlodějkou“ především kvůli tomu, že si za své služby jako „vaginální mapování“ či „terapie hlubokým dotekem“ spojené s šamanským léčením účtuje tisíce korun. Ta na něj následně podala trestní oznámení za pomluvu.

Policie věc zprvu řešila jen jako přestupek, ale státní zástupce Ivo Novák ji vyhodnotil jako trestný čin veřejného výtržnictví ve formě hrubé neslušnosti, za což hrozí až dva roky vězení. Soud Jelínkovi následně vyměřil trest šest měsíců s roční podmínkou – jako polehčují okolnost bral, že se mladík poškozené omluvil a měl bezúhonnou minulost. Rozsudek je zatím nepravomocný a Jelínek se plánuje odvolat.

Neslušné a barbarské

Bezprecedentní rozhodnutí soudu nastoluje řadu otázek. Předně: má být urážka vůbec klasifikována jako trestný čin? A pokud ano, spadá pod výtržnictví? Soud i státní zástupce Ivo Novák klasifikaci opírají o § 117 a § 358 trestního zákoníku, tedy veřejné spáchání trestného činu přes počítačovou síť, a navíc hrubě neslušné vyjadřování. „Soud došel k závěru, že jednání obžalovaného dosahovalo požadované společenské škodlivosti a není možné je považovat za pouhé mírné překročení běžných společenských vztahů a zásad slušného chování, tudíž ani nepostačuje je hodnotit jako přestupek,“ píše se v odůvodnění s tím, že jakožto youtuber je navíc častým vzorem pro mládež, a vytvářel tak špatný příklad chování.

Podle státního zástupce bylo prvořadé posouzení míry neslušnosti projevu. Vyjadřování podle něj bylo „vrcholně neslušné, až barbarské“ a přesáhlo spodní práh trestní odpovědnosti.

Oslovení advokáti s výkladem soudu a argumentací státního zástupce nesouhlasí, rozsudek považují za přehnaný. Celospolečenský dopad youtuberova vyjádření zpochybňuje třeba advokát se zaměřením na oblast IT Jiří Matzner: „Ačkoliv je pro mě takové vyjadřování morálně i společensky nepřijatelné, nemyslím, že je to na trestní stíhání, protože pak bychom stejnou měrou měli stíhat všechny ostatní. Je otázka, zda vyjádření na internetu má opravdu dopad do celospolečenské roviny.“ Matzner youtuberovo vyjádření vnímá spíše jako uměleckou licenci, kam by řadil i vyvěšení obřích červených trenýrek na Hradčanech skupinou Ztohoven.

Právě v tomto případě soud začátkem dubna rozhodl podobně. Jako výtržnictví je dále posuzováno i házení vajec na Miloše Zemana u příležitosti oslav 17. listopadu 2014 na Albertově. Podle státního zástupce Ivo Nováka jsou uvedené případy srovnatelné.

Že se u youtubera jedná o výtržnictví, považuje za naprosto absurdní i advokát se specializací na autorské právo a ochranu osobnosti Rudolf Leška. „Nejedná se podle mě o trestný čin, ale pouze o přestupek, třeba proti občanskému soužití. Je naprosto vyloučené spáchat trestný čin výtržnictví verbálním deliktem na internetu nebo v tisku. Je to nová móda, která se tu rozmáhá, a je to špatně posouzeno,“ říká Leška. Poškozená by podle něj mohla například podat žalobu na urážku na cti v civilním sporu. Ostatně jsou to právě občanská soudní řízení, v nichž se takové žaloby řeší. Poškozený nejčastěji žádá omluvu či odškodnění v peněžní formě, nehrozí mu však trest odnětí svobody.

Leška v této souvislosti upozorňuje na případ herce Jiřího Maryška, jenž v roce 2015 na Facebook umístil fotografii z filmu Lidice a doplnil ji komentářem o brigádě v Ústí nad Labem. Na záběru s popravenými lidickými muži tehdy označil některé z ústeckých zastupitelů. Jeho počin byl původně také vyhodnocen jako trestný čin výtržnictví, Maryško však nakonec se státním zástupcem uzavřel dohodu o vině a soud mu vyměřil trest 180 hodin prospěšných prací a pokutu 25 tisíc korun. Rudolf Leška i v tomto případě původní klasifikaci výtržnictví považuje za nesmyslnou. Internet se podle něj nikdy nevykládal jako místo, kde se lze dopustit výtržnosti, a nemělo by tomu tak být ani teď.

Pstruh103 se od svého počítače pustil do kritiky vaginálního mapování, možná mapoval až moc... Repro: YouTube

Soudy tápou

Argumentaci pro výtržnictví, tedy dopuštění se hrubé neslušnosti na veřejném místě, v tomto případě naopak připouští advokátka Helena Chaloupková, jelikož zákonná úprava zde podle ní v tomto směru existuje. Obecně však vidí problém v tom, že verbální trestné činy, ať už k nim dochází prostřednictvím médií, internetu, nebo v běžné komunikaci, vůbec součástí trestního zákoníku jsou. „Zastávám názor, že by měly být řešeny v rámci civilního řízení,“ říká. Připomíná i to, že od roku 2009 je trestným činem pomluva, jež se vztahuje v současné době i na právnickou osobu, a naopak tedy dochází k většímu zpřísňování.

V případech, jako je ten Jelínkův, by se navíc podle ní měl soud zabývat také otázkou omezení svobody projevu a měl by posoudit, zda je trest přiměřený tomu, že se jedná o výkon práva svobody. V rozsudku se však uvádí pouze to, že obžalovaný měl bezpochyby právo se k činnosti poškozené vyjádřit, ale jelikož tak učinil neslušně, nemůže být jeho jednání hodnoceno jako beztrestné. Dále se zdůrazňuje jen společenská škodlivost.

České soudy navíc v minulosti v podobných případech několikrát rozhodly značně odlišně. Nejvyšší soud v roce 2016 například odmítl Martinu Michalovi přiznat omluvu za urážku. Novinář David Zápal ho na Facebooku označil za „člověka, který je státem uznávaným grázlem“. V dalším případě zase Ústavní soud v roce 2014 odmítl udělit muži pokutu za urážku policisty taktéž na Facebooku. Neučinil tak proto, že policista při hledání na sociální síti porušil právo na soukromí. Nicméně za urážku policisty či úředníka bude nově hrozit přestupek proti veřejnému pořádku, za nějž může být vyměřena pokuta až deset tisíc korun.

Připomenout lze i případ protimuslimského aktivisty Martina Konvičky, který za výroky na Facebooku čelí trestnému činu podněcování k nenávisti, za což hrozí teoreticky až tři roky vězení. Konvička mimo jiné napsal: „Pokud vstoupíme do politiky, vyhrajeme volby, vás, muslimové, nameleme do masokostní moučky.“ Nebo: „Koncentráky pro muslimy naštěstí budou, ne bohužel. Řekli si o to sami.“ Soud však dosud i přes tlak státních zástupců případ řešit nezačal. Jedním z argumentů soudkyně je totiž i to, že není dostatečně prokázáno, že k činu došlo veřejně.

Případů urážek v internetovém prostředí zjevně přibývá a česká legislativa a justice si s nimi zatím evidentně moc neví rady. Otázkou zůstává, zda se z trestného činu výtržnictví opravdu nestává jakýsi gumový trestný čin, za nějž se budou moci skrýt kdejaké urážky na sociálních sítích. Stačí, aby je viděly, slyšely či četly více než tři osoby, což je obligatorní podmínka pro příslušnou klasifikaci, a aby státnímu zástupci přišly hrubě urážlivé.

25. dubna 2017