Taneční hudba a introverti: oxymóron? Novodobá generace zamyšlených producentů elektronické hudby, chodící do tanečních klubů nikoli kvůli tanci či příslibu lásky na jednu noc, už nějaký čas dokazuje, že tomu tak není. K vyznavačům poslechové taneční hudby patří i londýnský producent Jamie Smith (alias Jamie xx), známější jako třetina úspěšného projektu The xx.

Ten v roce 2009 svým debutovým albem „stvořil“ dodnes trvající poptávku po kontrastu bolestných romantických vyznání podpořených dunivými rytmy taneční hudby. A zatímco kapela v následujících letech koncertovala a nový materiál byl v nedohlednu, Smith si začal budovat pověst jako sólový umělec. V roce 2011 vydal desku společně s americkým zpěvákem a básníkem Gilem Scottem­-Heronem, po ní následovala hrst samostatných skladeb, jež svět, lačný po anglické hudební scéně, vřele přijal. Potom se už šuškalo, že na spadnutí je celé album. V půli letošního března konečně Jamie xx ohlásil desku In Colour a zároveň uveřejnil singl Loud Places, který vznikl za vokálního přispění Romy Madley-Croftové, další třetiny The xx.

Singl naznačil, že k posouvání mantinelů na chystané desce pravděpodobně nedojde. Loud Places se svým epickým refrénem, sborovým tleskáním a prostinkým, k poetice prvních diskotékových lásek blízkým textem Smitha nasměrovala do mainstreamové produkce. Londýnský melancholik se však s takovou škatulí nehodlal smířit a zpřístupnil dva další kousky. Agresivní Gosh čerpá z beatů staré drum and bass školy, avšak výrazně je zpomaluje a staví do nového hudebního kontextu. Skladba začíná tvrdošíjně opakujícím se rytmem, nicméně poskytuje jím kontrast pro oslavné finále, kde se potkává mohutná basa s radostnou syntezátorovou melodií. V třetím singlu, poněkud krkolomného názvu I know There‘s Gonna Be (Good Times), je ale všecko zase jinak. V něm Smith předvedl, že vnímá tep doby: proto na pozadí hravě synkopovaného beatu svůj vydařený flow rozjíždí mladá rapová superstar Young Thug.

Rozdíly nároků mezi produkováním singlů či EP a úspěšným přetavením nějaké vize do komplexního a celistvého alba jsou ale nasnadě. Na In Colour jim Smith dostál tak způli. Především svůj nejlepší materiál „vyplýtval“ na zmíněných singlech. Ty zvýšily očekávání, bezesporu, jenže právě proto se po jejich příslibu těžko na konci desky nezeptat: „A to je všechno?“ Zbývající materiál je totiž zvládnuté řemeslo, ale podobný wow efekt, jaký se dostavil u tří vábniček, nenabízí. Pocitu zklamání napomáhá třeba to, že na albu se objevila již jednou vydaná dvojice skladeb Girl / Sleep Sound. Jako by se Smith přiznal, že na desku nemá a musí ji vycpat vatou. Taky zůstává věrný svým vyjadřovacím prostředkům. Jsou tu synkopované beaty, odkazující na éru UK Garage, melancholické akordy, známé z tvorby The xx, i autorův oblíbený steel drum. Celkově Smith neusiluje vzdorovat svým předešlým úspěchům a nálezům, nýbrž spoléhá na to, co mu jde nejlépe. Půjčuje si nálady londýnského tanečního undergroundu, které obratně lepí ke svým vlastním nápadům, mnohem popovějším ovšem. Výsledkem je album snadného poslechu, které si dokáže užít i člověk britskou scénou dosud nepolíbený.

Vyloženě se nepovedla akorát spolupráce s kapelním kolegou Oliverem Simem. Zatímco Romy v Loud Places dokázala zůstat svá, a přitom nestvořit kopii zvuku The xx, Oliver právě v tom selhává. Infantilní text, podpořený nezajímavým hudebním doprovodem, vytrhne z poslechu uprostřed desky jako chrstnutí ledové vody neprobuzenému do obličeje. V plahočivé bezcílné skladbě se náhle objevuje kytarová linka, kopie všech kytarových linek na albech The xx. Naštěstí má deska svůj happy end v majestátní The Rest Is Noise. Takhle bych si Jamieho xx přál slyšet častěji. I tady sice pořád sází na líbivost materiálu, avšak skladba je hnána vpřed šíleným tempem nových nápadů ve formě agresivních perkusí a nečekaných aranží. Je škoda, že Smith se nevyburcoval k větší otevřenosti a že svou sólovou dráhu nepojal jako prostor pro experimenty. Na In Colour tak především ukazuje, že je dobrý producent řemesla a že volbou cesty nejmenšího odporu svou tvorbou raději navazuje na bezpečí kariéry vybudované s kapelou The xx. Jaký to tedy má smysl?

Jamie xx: In Colour. Vydal label Young Turks roku 2015. Délka alba 42:44. Cena 399 Kč.