Constantin Schreiber, redaktor německé veřejnoprávní televize ARD, navštívil v uplynulých dvou letech mešity ve zhruba dvaceti muslimských obcích ve Spolkové republice. Slyšel kázání a mluvil s imámy. Došel k poznatku, že kázání podkopávají veškeré snahy o integraci. Volba mešit, kam zašel, byla spíše náhodná. Nemířil ale na místa, o nichž je známo, že se v nich setkávají extremisté. Schreiber se zajímal o "normální" muslimské svatostánky.

V řadě případů šlo jen o modlitebny, o nichž normální člověk ani neví, že existují, protože na nich nejsou ani minarety, ani kupole. Můžou být umístěny v jakékoli místnosti, třeba i v podzemní garáži. Kde vlastně jsou, zjišťoval u svých kolegů, islámských věřících, nebo třeba u uprchlíků ze Sýrie. Co v těchto "normálních" mešitách slyšel, ho znepokojilo. Kázání byla nejen konzervativní, ale dle jeho názoru podkopávala veškeré snahy státu o demokracii, rovnoprávnost a integraci. O svých poznatcích nyní vydal knihu s názvem Uvnitř islámu. Co se káže v německých mešitách (Inside Islam. Was in Deutschlands Moscheen gepredigt wird), píše server rozhlasu Deutschlandfunk (DLF).

Věřící v mešitách jsou nabádáni k tomu, aby žili islámské hodnoty a drželi se dále od hříšného světa venku. Kdo se nedrží islámských pravidel, tomu hrozí pekelné tresty na onom světě. V jedné mešitě tak lze slyšet, že "nelze být muslimem a současně demokratem, vždyť přece není možné, aby něco bylo sladké a trpké zároveň", říká Schreiber. Věřícím se podle něj třeba říká, že Německo je chce vyhladit, takže musejí zůstat pevní ve své víře, žít v bázni boží a tak i vychovávat své děti.

Schreiber se pohyboval v arabských a tureckých mešitách. Někteří turečtí imámové, kteří patří pod střechovou organizaci muslimských obcí DITIB a jež vzdělává a platí turecká vláda, se vyjadřovali hanlivě a s opovržením o náboženských menšinách. "Štvalo se proti Židům, Arménům a Jezídům. A když jsem měl opravdu příležitost mluvit s imámem, šlo o tureckého imáma, zdůvodnil to jako samozřejmost tím, že Jezídové jsou pro něj symbolem barbarství, že žádný člověk na světě by se neměl chovat jako Jezíd a že Jezídové by se také neměli nikde vyskytovat."

Všechna turecká kázání byla politická, říká Constantin Schreiber. Šlo téměř vždy o ideologickou a náboženskou podporu turecké vlády. Zvláště výrazné to bylo po pokusu o puč v Turecku. Páteční kázání z příslušného týdne je prošpikováno pojmy jako "náš národ", "naše víra", "naše vlast". Míněno je Turecko, zatímco se současně modlilo za to, aby boží pomsta zasáhla vyhlášené nepřátele národa - Güllenovo hnutí.

Redaktora ARD to děsilo a zklamalo. Očekával, že kázání budou mít nějaký vztah k reálnému životu muslimů v Německu, ke vztahu muslimů a křesťanů, takových témat se i vzhledem k existujícím problémům včetně uprchlické krize a teroru nabízí mnoho, avšak v popředí kázání byly vždy jen věci, jež rozdělují. Jako kdyby imámové dle Schreibera měli úplně jiný obrázek sebe sama a své práce.

"Když jsem mohl mluvit s imámem, vždy jsem kladl otázku, jestli si myslí, že jejich mešita je místem integrace. A je zajímavé, že všichni řekli, že ano, že jejich mešita je místem integrace. Když jsem se ale například dotázal, jak dlouho jsou v Německu, tak jsem se dozvěděl, že 9, 11 nebo 14 let. Pak jsem se zeptal, jestli mluví německy. Nemluví."

Integrace znamená pro konzervativní muslimy integraci do muslimského společenství. Ne do německé společnosti, na což už déle poukazují sociologové jako Necla Keleková, jež se narodila v Turecku a je známou kritičkou islámu. Politické dopady tyto poznatky zatím nemají. Naopak. Německá vláda považuje obce u mešit za zvláště vhodná místa integrace.

Constantin Schreiber chce svými reportážemi poukázat na nepravosti, také ale zdůrazňuje, že jeho rešerše neukazují žádný ucelený obraz, nýbrž tendence. Aby se zjistilo, jakou roli v otázce integrace muslimské komunity hrají a zda jsou jeho pozorování reprezentativní pro více než dva tisíce mešit v Německu, bylo by třeba rozsáhlé studie. Náhodně vybrané objekty pro reportáže tuto otázku zodpovědět nemohou.