„Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ – to byla poslední slova parašutistů, která zazněla z krypty pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, kde se před 75 lety, 18. června 1942 bránilo sedm československých parašutistů proti 800 nacistickým vojákům. Stateční výsadkáři v čele s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem provedli 27. května úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha. Heydrich, který chtěl potlačit český odboj a také vyřešit „židovskou otázku“, po zranění dne 4. června zemřel, parašutisty ale zradil jejich kolega. Po sedmihodinovém boji byli všichni parašutisté mrtví.

Od atentátu na Heydricha uplynulo více než 14 dnů, ale okupantům se nepodařilo zjistit stopy vedoucí k těm, kteří jej provedli. Ve druhém červnovém týdnu vrcholil v Protektorátu teror: po vyhlášení stanného práva a velkých raziích na celém území sáhli okupanti k akcím masové odvety. Vypálili obec Lidice, o dva týdny později potkal stejný osud také osadu Ležáky. Mezitím pracovaly na plné obrátky stanné soudy.

Parašutisté se na základě kontaktů domácího odboje již ve dnech po atentátu ukryli v kostele v Resslově ulici. Jako první se do kostela přesunul 28. května Jaroslav Švarc z výsadku Tin, kterého následoval Kubiš (Anthropoid) a Josef Valčík (Silver A), potom dvojice z výsadku Bioscop Josef Bublík s Janem Hrubým, a také velitel Out Distance Adolf Opálka. Jako poslední se kaplanovi Vladimíru Petřkovi představil 1. června Gabčík (Anthropoid). Zbývající z pražské osmičky parašutistů, Karel Čurda (Out Distance), se o převedení do kostela nedověděl a 28. května odjel z vlastního rozhodnutí k matce do obce Nová Hlína u Třeboně.

Ještě v polovině června se zdálo, že hlavní jádro spolupracovníků a parašutisté budou moci pokračovat v odbojové činnosti. Pak ale přišla Čurdova zrada, jehož udání z 16. června vedlo k odhalení úkrytu parašutistů. Gestapo začalo zatýkat, do věznic se dostali přechovavatelé parašutistů nejen z Prahy, ale také z Pardubic, Lázní Bělohrad a Plzně. Zároveň se nacisté začali připravovat na útok na kostel.

Po čtvrté hodině ranní 18. června 1942 byl pravoslavný chrám v pražské Resslově ulici obklíčen osmi sty německých vojáků. Statečný odpor hrdinů s pistolemi ráže 6,35 a 7,65 milimetru proti mnohonásobné přesile vyzbrojené automatickými zbraněmi a ručními granáty trval asi sedm hodin.

Po asi dvou hodinách byl zlomen odpor tří mužů na kůru, Opálky, Kubiše a Bublíka, když jim došlo střelivo. Kubiš byl smrtelně zraněn, ostatní dva si nechali poslední náboje pro sebe. Zbylí čtyři parašutisté se ještě přes čtyři hodiny bránili v kryptě kostela.

K otvoru do krypty přivedli nacisté i Čurdu, který tam volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Parašutisté zareagovali palbou a na další výzvy odpovídali: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme se, slyšíte? Nikdy!“ Němci se je pak pokoušeli vypudit slzným plynem a vyplavit pomocí hadic z vodou, které zastrkovali do krypty. Parašutisté hadice pomocí žebříku strkali ven, jeden horlivý protektorátní hasič ale žebřík zachytil a vytáhl. Pak esesáci rozbili starou náhrobní desku zakrývající vchod do krypty a sestoupili dolů. Obránci nakonec v beznadějné situaci volili dobrovolnou smrt.

Čurda dostal čtvrtinu z vypsané dvacetimilionové odměny, stejná suma čekala dalšího zrádce, parašutistu Viliama Gerika, zbytek se rozdělil mezi sedm občanů říše a 53 menších udavačů z Protektorátu. Čurda i Gerik byli po skončení války popraveni v dubnu 1947 za zločiny vlastizrady.

S pravoslavnými kleriky bylo zinscenováno veřejné přelíčení stanného soudu 3. září 1942. Následujícího dne byli v Kobylisích zastřeleni biskup Gorazd, farář Václav Čikl a předseda představenstva rady starších při chrámu sv. Cyrila a Metoděje Jan Sonnevend. Vladimír Petřek byl zastřelen 5. září na stejném místě. Okupanti poté pravoslavnou církev rozpustili, chrám uzavřeli a používali nadále jako skladiště.