Vratislav Mynář, bývalý předseda neúspěšné strany Miloše Zemana (SPOZ), se navzdory stále nevyřízené bezpečnostní prověrce a aféře kolem koupě vily od advokáta kmotra Romana Janouška už více než dva roky drží v křesle hradního kancléře.

Nyní zažívá s prezidentem jeho malý revival: Zemanova popularita v některých regionech po nedávných ztrátách opět roste. Napomáhají k tomu i prezidentovy „spanilé jízdy“ po českých a moravských krajích.

Proč jezdí Miloš Zeman do regionů častěji než jeho předchůdci?

Je to dáno tím, že pan prezident je prvním přímo voleným prezidentem, má tedy zodpovědnost vůči těm dolním deseti milionům, jak on říká, kteří volili v přímé volbě, ať už jeho, nebo někoho jiného. Diskuse s občany a jejich denní starosti pana prezidenta zajímají. Určitě by bylo pro něj jednodušší se na Hradě nebo v Lánech na pět let zavřít a pak se poděkovat, ale pan prezident takový není. On říká, že je taková houba, která nasává všechny informace a pak je transformuje do případných schůzek s ministry a kompetentními činovníky, na které může tyto problémy přenášet.

Kdy tedy něco nasál a pokusil se to pak řešit?

Jedna paní starostka nám říkala, že by měla zájem, kdyby jim nějaký podnikatel ve vesnici pomohl se zdrojem pitné vody ke stáčení. Pan prezident se o to tak živě zajímal, že příští týden proběhne schůzka za účasti případného investora a my pevně věříme, že to dobře dopadne. Nebo jsme byli nedávno v Milovicích a pak jsme pana starostu spojili s čínským soukromým investorem, který by chtěl investovat v oblasti cestovního ruchu. A takhle bych mohl pokračovat do večera.

A co by mělo vzniknout v Milovicích?

Jde o využití bývalého vojenského letiště, které má snad nejlepší větrné podmínky v České republice, je tam velmi kvalitní přistávací dráha a je škoda letiště nevyužít a nechat ho zarůstat travou. Šlo by o propojení letiště s tamní průmyslovou zónou.

Nedávné průzkumy popularity ukazují, že Miloš Zeman získává zpět body, které dříve poztrácel. Týká se to hlavně Moravy či regionů, v Praze to s jeho popularitou stále není slavné. Jak si vysvětlujete to, že velká část Pražanů má s prezidentem problém, a „na venkově“ to lidi vidí jinak, jako by to byly dvě země?

Ten rozdíl mezi Prahou a zbytkem země už beru jako fakt. Praha více fandila protikandidátu panu Schwarzenbergovi a já myslím, že je to jen pokračování této záležitosti. Praha je mediální centrum, stát ve státě. Jsem smířen s tím, že to nikdy nebude jinak.

Jak je možné, že Miloš Zeman to náročné cestování vydrží fyzicky?

Ano, navzdory hlasům některých chytrolínů. Třeba teď v Český Budějovicích, když pan prezident šel do schodů ke Krajskému úřadu, se jeden buran snažil být vtipný a nevhodně na pana prezidenta pokřikoval: Vždyť to ani nevylezeš! Velmi pana prezidenta obdivuji, protože jsou známé jeho problémy s dolními končetinami kvůli neuropatii, která se naštěstí nerozšiřuje, ale víme, že je neléčitelná. Teď jsme v jednom městysi stáli pod plachtou, kde bylo snad padesát stupňů a pan prezident to zvládl na jedničku. Snažíme se ho brzdit, ale on nás spíš honí a říká: tady mám ještě volné místo a ještě bychom mohli jít tam a tam za občany. Kolikrát přijdu po těch třech dnech do práce a jsem úplně vyřízenej, ale on to ve svých sedmdesáti letech zvládne.

Máte cesty spočítané?

Tuhle statistiku nevedeme a myslím, že to není potřeba. Pan prezident nechce srovnávat, jestli je lepší než pan Havel nebo Klaus. Pan prezident Zeman prostě chce do všech krajů. Slíbil v kampani, že do každého kraje bude jezdit minimálně jednou ročně, a od nás vyžaduje, abychom do každého na tři dny vyrazili, nehledě na všechny zahraniční návštěvy a státnické povinnosti.

Ale je to zároveň už i předvolební kampaň na příští prezidentské období, ne?

První tour měl už v září 2013. To byste musel říct, že už tehdy dělal kampaň na rok 2018, což je hloupost.

Tehdy možná ne, ale začíná se to blížit.

Je to pořád to stejné, vy to jenom jinak pojmenováváte.

Svěřil se vám Miloš Zeman, jestli uvažuje o kandidatuře za tři roky?

Na toto téma spolu nemluvíme. Pan prezident se už několikrát vyjádřil, že na tuto otázku z mnoha důvodů odpoví rok před další přímou volbou, tedy v roce 2017.

Jeho zahraniční cesty vedou spíše na východ. Vypadá to, že ze západu je méně zván než jeho předchůdci. Necítíte jakýsi diplomatický chlad, třeba kvůli některým prezidentovým výrokům, například že podle něj na Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci?

Určitě si nemyslím, že by byl méně zván. A že jezdí možná víc na východ než na západ? Může to být tím, že jednak dobíhají některá pozvání, která byla ještě za pana prezidenta Klause, a je to dáno i určitou obměnou v časoprostoru. Neumím si představit pana Havla, že by jel tenkrát do Číny. Dnes je Čína ekonomika číslo dvě, možná za pár let bude číslo jedna. Navštěvují ji politici ze všech západních zemí včetně USA a my bychom neměli zůstat pozadu, jak se nám už několikrát stalo. V těchto východních zemích je velký ekonomický potenciál a pan prezident si dal jako prioritu ekonomickou diplomacii, takže to zapadá do toho, co říkal ve své prezidentské kampani.

V květnu jste byl účastníkem schůzky u prezidenta Putina. Můžete ji popsat?

Nevěděl jsem, co očekávat od osoby pana prezidenta Putina, ale na mě zapůsobil zcela nečekaně jako velmi sympatická osobnost. Velmi otevřený.

Nečekaně?

Něco kolovalo a já ho osobně neznal, viděl jsem ho pouze na padesát metrů kdysi v Soči. O to jsem byl překvapenější, jak sympaticky na mě pan prezident zapůsobil. Pro mě to byla jedna z nejdůležitějších schůzek, kterou jsem ve funkci kancléře absolvoval. Bylo velmi dobře, že se pan prezident Zeman setkal s panem prezidentem Putinem, byť to novinářsky nebylo odprezentováno tak, jak si zasloužilo. Věřím, že ta schůzka bude mít ekonomické dopady v minimálně třech kauzách, jaké pan prezident u pana prezidenta Putina zmínil. Když ho kdysi Miloš Zeman žádal jako premiér, byly ekonomické záležitosti do tří měsíců vyřešeny a já věřím, že to bude pokračovat ve stejném duchu. Jsme v úzkém kontaktu s ruským ministrem energetiky, jde o pětimiliardový dluh vůči České republice ve věci paroplynové elektrárny Polnarnaja, a já jsem přesvědčen, že ty zbylé dvě budou dotaženy také. Takže velmi důležitá schůzka s velkým ekonomickým dopadem, velmi špatně prezentovaná českými médii.

A nebyl problém, že při takové návštěvě stále nemáte bezpečnostní prověrku?

Kdyby se tam jednalo o záležitostech, které by mohly být v jakémkoliv stupni utajení, u té schůzky bych nebyl. Právě proto, že se mluvilo o ekonomických problémech a věcech, které jsou všeobecně známy, jako je dohoda z Minsku, nemyslím si, že bych jakýmkoliv způsobem pochybil, že jsem byl účastníkem této schůzky.

Jak si vysvětlujete, že tu prověrku pořád ještě nemáte?

Myslím, že důvod je ten, že nejsem standardní úředník, jehož se dotazník ptá, jestli je ženatý, zda vlastní tři plus jedna a jaký měl plat. Takové ověřování může trvat určitě kratší dobu než u mě, protože jsem požádal o prověrku na nejvyšší stupeň utajení, kde musíte dodat všechny záležitosti spojené s vaším soukromím dvacet let nazpátek. Já pracoval ve firmě, která měla čtrnáct dceřiných společností, měl jsem coby podnikatel asi pět set zaměstnanců, můj život je tedy daleko pestřejší než život normálního člověka ‑ a teď se nechci nikoho dotknout. Můj dotazník čítal zhruba pět set stran, NBÚ mně poslal 493 doplňujících dotazů. Je to materiál, který potřebuje určitý čas. Nic jiného v tom nehledám.

Říká se, že nejbližším spolupracovníkem Miloše Zemana nejste ani tak vy jako Martin Nejedlý. Jak byste vztah prezident–Nejedlý charakterizoval?

Na to se musíte zeptat pana prezidenta. Já pevně věřím, že jsem jeden z nejbližších spolupracovníků. Patřil jsem k nim od roku 2010. Kdyby tomu tak nebylo, nejsem v této funkci.

Miloš Zeman odmítne dát profesuru člověku, který byl před třiceti lety politrukem, ale nevadí mu, že jeho blízký spolupracovník je Martin Nejedlý, který zastupuje ruskou společnost se strategickými zájmy, u níž je důvodné se domnívat, že se může hemžit agenty ruských tajných služeb. Vadí mu, co bylo před desítkami let, ale ne to, co je teď v jeho okolí a co může být bezpečnostní problém…

A jaký by měl být pan Nejedlý bezpečnostní problém krom toho všeobecného popisu, který tu povídáte? Martin Nejedlý je jednatel společnosti Lukoil Aviation, kde má určitý podíl ruská firma Lukoil. Tato firma dodává na český trh letecké palivo, které čerpají západní, severní, jižní i východní letadla. A není mi jasné, jak velké agentské zájmy by měla mít tato firma na letišti v Praze či Ostravě. Promiňte mi, já jsem ze staré školy a k paní profesorce ze střední školy mám dodnes obrovskou úctu a myslím, že nedávat profesorské tituly lidem, kteří si to z morálního hlediska nezaslouží, je naprosto v pořádku. Srovnávání, že Martin Nejedlý podniká ve společnosti, kde podíl má ruská firma, s tím, co dělali lidé ve své minulosti, je myslím naprosto neadekvátní a bavíme se já o voze a vy o koze.

Takže vy nevnímáte jako problém, že se člověk jako Martin Nejedlý pohybuje na Hradě, má tu kancelář a dveře k prezidentovi kdykoliv otevřené?

Dveře má otevřené jako každý poradce, pracuje tu zdarma a je osobním poradcem pana prezidenta v záležitostech energetiky. Jaký je rozdíl mezi dalšími poradci, kterých je tady asi patnáct?

Třeba v tom, že pana Nejedlého si vezme na jednání s panem Putinem, a ty ostatní ne.

Vzal si ho proto, že dva ze tří případů, které se tam projednávaly, byly z oblasti energetiky. Pan Nejedlý dostal k tomu za úkol připravit nějaké materiály a jeho přítomnost měla mnohem větší opodstatnění než jakéhokoliv jiného poradce. Kdybychom se bavili o životním prostředí, předpokládám, že by si tam pan prezident vzal někoho jiného, kdo je erudovanější v životním prostředí.

Vy jste vzbudil zájem médií koupí vily. Budete jistě říkat, že cena 5,5 milionu je adekvátní, nechci se přít. Zajímavý je člověk, který vám dům prodal, advokát odsouzeného lobbisty Romana Janouška. Mnoho lidí napadne, zda z jeho strany nemohlo jít o pokus ovlivnit případnou příští amnestii či milost. I kdyby to tak nebylo, proč vstupujete do takových transakcí, kterou mohou taková podezření vůči prezidentovi vyvolat?

S odstupem času musím říct, ano, byla to moje chyba, přestože to nemá žádnou souvislost s panem Janouškem. Nevím, jak já bych se mohl postarat o amnestii pana Janouška. Takový vliv nemám, aby pan prezident změnil své zásady a dal panu Janouškovi milost, protože já jsem koupil od pana Širokého jeho vilu. Že je to advokát pana Janouška, jsem se dozvěděl až v době, kdy už transakce probíhala, i když je to těžko vysvětlitelné. Z mediálního hlediska ano, byla to chyba. Možná kdybych to udělal kamuflovaně, jak to někdo dělá, přes nějaké firmy, tak by se to třeba nikdo nedozvěděl a bylo by to lépe mediálně stravitelné. Já takový nejsem. Prostě jsem sháněl bydlení pro svou rodinu, čekali jsme potomka a chtěl jsem bydlet někde jinde než na Jánském vršku, kde není z důvodu památkové péče povolen výtah, a já nechtěl, aby moje paní nosila dítě, kočáry a nákupy do 4. patra. Tak jsem hledal nějaké rodinné sídlo a myslel si, že člověk, když si za své poctivě vydělané peníze koupí vilu, nemůže být perzekuován. Jako že se jmenuju Vratislav Mynář, tak vám garantuju, že pan prezident Zeman panu Janouškovi nikdy milost nedá. Říkám vám, že tohle na 120 procent nikdy nemůže zafungovat.

Proč jste neodevzdal majetkové přiznání jako ostatní politici, po kterých se to žádalo? Vypadá to nedůstojně, jako nějaké kličkování.

Vy se hrozně mýlíte. Podle zákona o majetkovém přiznání byla moje povinnost přiznat majetek, který jsem nabyl po svém nástupu do funkce, tedy v roce 2013 a 14. Jestli myslíte, že se dozvíte, kolik mám aut a domů, tak z toho to stejně nevyčtete. V těch dvou letech jsem si koupil tři nové obleky a pozemek v hodnotě deset dvacet tisíc korun, a to je celé.

A proč to tedy stejně jako ostatní nezveřejníte, ať se každý přesvědčí?

Ty údaje, které možná zajímají vás a veřejnost, jsem dal NBÚ, a tím, myslím, dávám dost najevo, že nemám žádný problém s transparentností. NBÚ posoudí, jestli jsem někdy něco zanedbal, nebo ne. A to, na co se mě ptáte, bude možná zklamání pro spoustu novinářů, protože to budou nějaké boty a obleky. Pokud mi někdo řekne, kde je to správné místo, kam to majetkové přiznání za rok 13 a 14 mám dát, za deset minut to udělám. Zatím jsem ho uložil na legislativním odboru Hradu.

Říkáte, že nevíte kam, ale úřad v Uherském Hradišti na to čekal, a nedostal to.

To se mýlíte. Úřad v Uherském Hradišti byl vyzván někým, ani nevím kým, že porušuji zákon o majetkovém přiznání. Zahájil se mnou správní řízení, já jsem tam přišel jen na půl hodiny, řekl jsem, jak jsem to vše udělal, na úřadě se mi omluvili a zastavili to, protože jsem nic neporušil. Ten zákon má v sobě díru. Říká: podej majetkové přiznání, ale neříká kam. Neurčuje žádné správní místo. Až mně někdo kompetentní řekne, jestli to mám odevzdat na lampárnu, nebo do Mladé fronty, tak já to udělám.

Jak vnímá prezident a jak vy neustávající vtípky podhradí ohledně prezidentova vztahu k alkoholu? Teď jsem si třeba v jedné diskusi přečetl, že kalich na vlajce, která zavlaje nad Hradem, má poněkud jinou symboliku, než jakou mu přisuzovali husité.

Pokud chce někdo psát tyto chiméry, tak ať je píše. A pak se už čeká na jakoukoliv příležitost typu vyvěšování husitského praporu. Já myslím, že je to způsobeno tím, že na rozdíl od některých si pan prezident nehraje na to, že káže vodu, a ve skutečnosti pije víno. Netají se tím, že si občas skleničku dobrého moravského vína dá nebo třeba v zimě si dá štamprli slivovice, i když teď je toho trochu míň. Je správné, že se neschovává a neříká něco jiného, než co činí. Možná z tohoto důvodu je na něj jiný náhled než na jeho předchůdce. Nemyslím, že pan prezident Havel, kterého si velmi vážím, byl abstinent, to v žádném případě. To, že se za to náš pan prezident nestydí, je mu to možná předhazováno víc než těm, kteří se to stydí přiznat, a přitom se tak nechovají.