Hemingwayové zase vyrazili ke kubánským břehům na mečouna. Vnukové amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, který tam často rybařil a napsal tu svou slavnou novelu Stařec a moře, koncem května zakotvili v Havaně, aby se zúčastnili rybářského turnaje. Je to více než půlstoletí poté, co kubánští komunisté znárodnili (jako všechno americké) umělcův dům a otevřeli v něm muzeum, kde ze slavného literáta udělali nedobrovolného maskota svého režimu.

Tento rybářský příklad je jen jedním z důkazů, jak rychle po 56 letech rozmrzávají ledové politické poměry ve Floridské úžině. Od 17. prosince loňského roku, kdy Barack Obama a Raúl Castro po více než hodinové telefonické konverzaci vedle dohody na výměně několika vězňů překvapivě oznámili světové veřejnosti, že studenou válkou znepřátelené státy spolu zase mluví, se tiskové agentury pravidelně plní novinkami uváděnými slovy „poprvé po půlstoletí“. Dosvědčují rychlou normalizaci vztahů mezi oběma národy.

Sportovci, hudebníci i Paris Hiltonová

V dubnu se na Kubě konal tréninkový kemp basketbalové NBA a to samé v brzké době plánuje liga profesionálního baseballu, který je kubánským sportem číslo jedna. To fotbal jako kolektivní hra číslo dvě si už svoji sbližovací povinnost splnil. Začátkem června se tu uskutečnilo utkání klubu New York Cosmos proti domácí reprezentaci, která podlehla 1:4.

Pozadu nezůstává ani kultura. Například v únoru mohl v kubánském hlavním městě natočit pro televizi TBS svůj humoristický pořad moderátor Conan O‘Brian. V únoru tu vystoupil symfonický orchestr z Minnesoty. Ve stejnou dobu sem zavítala i celebrita z profese Paris Hiltonová, aby navštívila luxusní hotel Habana Hilton postavený jejím dědečkem a později znárodněný a přejmenovaný na Habana Libre. Přijeli i první politici jako v dubnu guvernér státu New York Andrew Cuomo s delegací podnikatelů.

Různá poprvé přicházela i z druhé strany. V květnu na tiskové konferenci v Bílém domě poprvé položil otázku zástupce médií z „ostrova svobody“. Byla jím Cristina Escobarová ze státní televize. Pár dní nato si kubánská vláda zřídila v USA účet, který usnadní fungování jejím diplomatům. Byly vytvořeny dva další charterové lety mezi New Yorkem a New Orleans a kubánskou metropolí, které přibyly k dosavadnímu jedinému spoji Miami–Havana. Také se jedná o zřízení trajektového spojení přes úžinu, která v jednom místě měří pouhých 150 kilometrů.

Přes dosud slabé internetové připojení se server Airbnb, který pomáhá hledat ubytování v soukromí, navzdory existujícímu obchodnímu embargu vrhl na Kubu, kde bylo právě poskytování noclehu dlouho jednou z mála povolených podnikatelských činností. Podobně akčně reagoval i Netflix, který přes internet poskytuje filmovou zábavu. Manažeři Coca-Coly vyhlašují, že jen čekají na to, aby už tam mohli svůj sladký nápoj naplno pustit a nemuseli ho dovážet pokoutně přes svou mexickou pobočku. Americké hotelové řetězce zkoumají možnosti, zda po rozmrazení vztahů mají nějaké šance k investicím, protože nechtějí, aby náskok oborové konkurence z Evropy dále narůstal.

Turisté ze starého kontinentu a Kanady se nyní houfně snaží využít toho, že letos mají možná poslední šanci užít si krásných pláží a kulis „romanticky“ zastavených v čase, než nastane „invaze“ z USA a než se před muzeem revoluce otevře první McDonald‘s. Kubánci pracující v oblasti cestovního ruchu si mohou mnout ruce, letos i bez hord Američanů dobře vydělají.

Ale očekávaný nával gringů toužících po popíjení mojita v pravlasti tohoto drinku nemusí přijít tak honem. Pátého června Kongres USA, který ovládají republikáni nesouhlasící s Obamovou smířlivostí, rozhodl, že nezruší pravidla, jež omezují americkým občanům cesty na Kubu. Byl to překvapivý krok, protože v měsících předtím nezarazili její stažení z černé listiny států podporujících terorismus, na níž nyní zbyl už jen Írán, Sýrie a Súdán. Právě vyškrtnutí ze seznamu, kde figurovala od roku 1982, Kuba požadovala jako nezbytnost pro pokračování jednání o znovuzřízení ambasád v obou hlavních městech.

Například republikánský kongresman Mario Díaz-Balart, jehož rodiče pocházejí z Kuby, prohlásil, že jen samotné přistání linkových letů by znamenalo, že USA uznávají zestátnění majetku, ke kterému došlo na počátku 60. let. Vždyť i havanské letiště patřilo „gringům“. „Tím bychom řekli, že je v pořádku dělat byznys v nemovitostech, které byly ukradeny Američanům,“ řekl mimo jiné. Odhaduje se, že v případě vyplácení odškodnění původním vlastníkům by museli komunisté z erárního měšce vytáhnout nejméně sedm miliard dolarů (171 miliard korun).

Těžký život amerického turisty

Ročně na Kubu, která návštěvníkům z USA žádné překážky nestaví, jezdí s povolením zhruba 600 tisíc Američanů (další neznámé množství bez dobrozdání úřadů oklikou přes Mexiko či Bahamy). Naprostá většina z nich tak činí v rámci cest za příbuznými. Ti, kteří z ostrova nepocházejí, se musejí vejít do jedné z dvanácti škatulek, která jim návštěvu povoluje například kvůli vědeckým, kulturním, studijním, sportovním či misionářským důvodům. Na ty jim dá povolovací razítko ministerstvo zahraničí. Nebo se mohou už od roku 2011 začlenit pod křídla několika málo vybraných operátorů, kteří pořádají několikadenní exkurze, při nichž je bizarní podmínkou tzv. „people-to-people contact“.

Za tímto ptydepe se skrývají poznávací zájezdy, při nichž jsou zakázány takové kratochvíle jako polehávání na pláži či šnorchlování. Nadále mají všichni američtí turisté, kterým na Kubě stále nefungují v jejich vlasti vydané platební karty, zakázáno dovážet si odtud zboží včetně rumu a doutníků, aby tím nepomáhali nepřátelské ekonomice. I tak od prosincového zlomového prohlášení vzrostl počet osob směřujících z USA na největší karibský ostrov o třetinu.

Ukončení obchodního embarga, o které prezident usiluje a jež musí schválit Kongres, je tedy ještě daleko a s největší pravděpodobností k němu do konce mandátu současného pána Bílého domu nedojde. Každopádně usmiřování s dlouholetými rivaly je tou největší zahraničněpolitickou stopou, kterou za sebou Obama zanechá, když jeho nobelovské snění o jaderném odzbrojení a resetu vztahů s Ruskem se ve světle událostí na Ukrajině ukázalo jako absolutně mimo mísu.

Nejdříve se vstřícně postavil k barmské juntě, která své představitele z uniforem převlékla do civilu a udělala několik demokratizačních reforem, a v listopadu 2012 dokonce zemi navštívil. Poté spustil kvůli jeho jadernému programu smírčí jednání s Íránem, se kterým má nyní Amerika tváří v tvář řádění islamistických radikálů na Blízkém východě překvapivě mnoho společných zájmů. A naposled přišlo i díky zprostředkovací misi papeže Františka ukončení studené války na západní polokouli. Prozatím vyvrcholilo v Panamě na setkání Organizace amerických států, kde si Obama podruhé (poprvé to bylo v prosinci 2013 na pohřbu Nelsona Mandely) podal ruku s Raúlem Castrem.

Počátkem dubna při rozhovoru pro New York Times se prezidenta reportér Thomas Friedman ptal, zda za těmito usmiřovacími kroky lze vidět nějakou „Obamovu doktrínu“. Tázaný se tomu pousmál: „Ta doktrína zní: Přibližujeme se, ale udržujeme otevřené i další možnosti.“ Jak je z dalšího rozhovoru patrné, myslí jimi ty diplomatické i vojenské.

Jisté je, že si v Oválné pracovně poprvé někdo naplno přiznal, že dosavadní politika USA vůči Kubě nepřinesla žádné výsledky. Přes hospodářskou karanténu režim funguje dál a navíc má možnost všechny svoje ekonomické nezdary házet na nepřátelského strýčka Sama. Navíc tento humpolácký přístup anglofonní velmoci vůči nevelké jedenáctimilionové hispánské zemi jen posílil latentní antiyankeesmus v Latinské Americe. Nejen tam mají lidé v podobných situacích tendenci fandit slabšímu.

Co si od toho slibují?

Pokračovat ve vyhraněném nepřátelství vůči vcelku nevýznamnému státu jen proto, aby USA neztratily hrdost, nedávalo Obamovi smysl. Díky své vstřícnosti se stal na Kubě jednoznačně kladným hrdinou. Podle březnového průzkumu pro televizi Univisión ho pozitivně hodnotí 80 procent ostrovanů, zatímco Raúla Castra jen 47 procent. Mimochodem, sourozenecké diktátorské duo skončilo v tomto hlasování popularity i za dalšími osobnostmi, jako jsou papež František či španělský král Filip VI.

Ani vnitřně už pokračování rázného kurzu nepřináší žádné velké zisky. Tvrdě proticastrovské jádro kubánských emigrantů, s jehož podporou počítají republikánští představitelé, sice zůstává nejhlasitější, ale stárne. Jejich početnější, už v USA narození synové a vnuci po svržení vousáče a jeho kníratého bratra až tak moc netouží. Podle průzkumu veřejného mínění provedeného na konci března se smířlivou politikou Bílého domu souhlasí 51 procent amerických Kubánců. S klesajícím věkem podpora pro jeho kroky roste.

Ještě zajímavější je přemýšlet, co za smiřováním vidí bratři Castrové, které čistě z přirozených důvodů čeká brzký odchod ze scény. Vždyť staršímu Fidelovi, o jehož skutečném vlivu na aktuální dění se ví minimum, je už bezmála 89 let a jeho bratru Raúlovi jen o 5 let méně. Už před časem mladší ze sourozenců, který za svého vedení rozjel řadu protržních reforem, oznámil, že v roce 2018 skončí ve funkci hlavy republiky a předá úřad někomu mladšímu. Nejvíce se jako o korunním princi mluví o současném 55letém viceprezidentovi Miguelovi Díazi-Canelovi. Že by mu chtěl předat čistý stůl?

Nebo je za tím pouhopouhý pragmatismus? Režim, který během prvních pár týdnů po dohodě jako vyžádaný projev dobré vůle propustil 53 politických vězňů, pro své přežití vždy potřeboval mecenáše. (Podle zprávy významné nevládní organizace Kubánská komise pro lidská práva a národní usmíření, CCDHRN, z 19. června je na ostrově 60 politických vězňů. Organizace do statistiky zahrnuje vedle nenásilných politických aktivistů i ozbrojené bojovníky proti kubánskému komunistickému režimu, únosce nebo špiony.) Za studené války byl takovým kubánským mecenášem Sovětský svaz a v 21. století Venezuela, která své ideologické vzory bohatě dotovala díky vysokým cenám ropy. Po smrti jejího vůdce Huga Cháveze však taková štědrost, i kvůli klesajícím cenám za barel, není zaručena. Jednání s Obamovými emisary se rozjela krátce po skonu venezuelského lídra, jako by si tyranie uvědomovala, jak moc jí mohou z nouze pomoci peníze z kapes amerických turistů.

Ať už jsou důvody jakékoliv, Kubánci nyní hledí na svou budoucnost s optimismem. Podle časopis Economist se na ostrově vtipkuje, že už není potřeba používat kondom. Čekají je přece zářné zítřky, takže už nemusejí mít strach přivést na svět děti.