Jak se dostane do zásuvky ekologický proud, který podporuje německá spolková vláda? Z 6100 kilometrů kabelů je dosud položeno pouhých šest. Výrobcům to ale může být jedno. Kasírují dokonce i tehdy, když neproudí žádná elektřin, píše v komentáři německý magazín Der Spiegel. Je známo, že když Kocourkovští zjistili, že při stavbě jejich nové radnice zapomněli na okna, napadlo je, že do ní budou nosit sluneční světlo v kýblech.

Jak lze vyčíst z aktuální zprávy Spolkové agentury pro sítě (Bundesnetzagentur), tento druh optimismu nyní předvádějí i architekti německého obratu v energetice. Zatímco vznikají stále nové a nové větrné a solární elektrárny, téměř všude chybí kabely, které by elektřinu přiváděly tam, kde by ji možná potřebovali. Podle zprávy by mělo být položeno 6100 kilometrů nového elektrického vedení, což je zhruba vzdálenost mezi Frankfurtem nad Mohanem a New Yorkem. Úřady ale zatím schválily pouhých 350 kilometrů. A skutečně postaveno bylo v 1. čtvrtletí letošního roku jen šest kilometrů. To není ani vzdálenost mezi frankfurtským hlavním nádražím a letištěm.

Za zvláště větrných a slunných dnů by teoreticky mohla být z obnovitelných energetických zdrojů pokryta velká část potřeby proudu. Kdyby k tomu bylo vhodné vedení. V praxi musí větrníků v severním a východním Německu běžet naprázdno, protože nikdo neví, kam s proudem. Experti mluví v souvislosti s tímto provozním režimem o volnoběhu. O kocourkovském šílenství, které se ještě umocňuje tím, že odstavená větrná elektrárna ve volnoběhu je sama odkázaná na externí přívod proudu, aby nevypadlo její chlazení.

Provozovatelům těchto zařízení může být ovšem finančně jedno, jestli jejich elektřinu někdo potřebuje, nebo ne. Za každou kilowatthodinu totiž dostávají zaručenou náhradu, jež je mnohem vyšší než běžné ceny, za které se s elektřinou obchoduje na komoditních burzách. Peníze dostanou dokonce i tehdy, když jde o kilowatthodinu, kterou při volnoběhu vůbec nevyrobili, ale teoreticky mohli. Jde o další fenomén Kocourkova, jemuž se v branži říká „fantomový proud“.

Náklady na volnoběh, fantomový proud a další náklady spojené s obnovitelnými zdroji nese spotřebitel ve vyúčtování za elektřinu. Na podporu ekologické elektřiny budou muset Němci letos vydat asi 24 miliard eur. To není o moc méně než suma, kterou stát vydá celkem příjemcům podpor a dávek podle reformního zákona o sociální podpoře, který je znám pod zkráceným pojmenováním Hartz IV. Ovšem s tím rozdílem, že z podpory ekologického proudu neprofitují chudí lidé, nýbrž majitelé pozemků, provozovatelé větrných parků či vlastníci domů se solárními panely na střechách. Zkušenost z Kocourkova nás učí, že s těmi kýbly to, žel, nefunguje.