ÚHEL POHLEDU

Roboti prý nahradí lidi

ÚHEL POHLEDU
Roboti prý nahradí lidi

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

ÚHEL POHLEDU: Bylo to tady někdy kolem roku 2018 nebo 2019. Pak to utichlo kvůli pandemii. A teď už znovu se to ozývá. Hlasy, že čtvrtá průmyslová revoluce vyřadí lidi z trhu práce. Tyhle hlasy se začaly s postupným ústupem strachu z pandemie ozývat čím dál hlasitěji. Lidé si vyzkoušeli, že do práce fyzicky nemusí, že pandemie vedla k ještě větší digitalizaci – a to bylo novým palivem pro staronový strach, že lidstvo hromadně přijde o práci.

„Korporáti“ či státní zaměstnanci nebo soukromí podnikatelé - pro všechny lidi je na moderním trhu práce dneska společné, že se bojí robotů. A odborové svazy strach čile povzbuzují. Všichni chápou, že je počítače a roboti v mnoha ohledech předčí. Už to není jen o jednoduchých úkonech. Umělá inteligence jde rychle vpřed. Oblastí, kde je počítač lepší než člověk, rychle přibývá.

Někteří lidé si myslí, že to je úžasné. Zdaníme roboty, oni budou pracovat místo nás, a my lidé nebudeme dělat nic. Budeme dostávat peníze jen za naši existenci na světě. Teoretici komunismu div že nechrochtají blahem, že dokonalý svět se blíží: Podle nich všichni budou mít všechno a bez práce. Stačí prý zavést univerzální garantovaný příjem. Klidně tomu můžeme říkat důchod, protože takový příjem vyplácený od dosažení plnoletosti vyřeší i důchodovou reformu.

Horší je, že to bude úplně jinak. I když – horší? Tedy já nevím jak vás, ale mě představa pomalu degenerující myši zavřené do zlaté klece fakt upřímně děsí. A takový důchod od osmnáctého roku věku ničím jiným než zlatou myší klecí není. Tak tedy spíš: Naštěstí to bude jinak.

Světová banka odhaduje, že z dětí, které dnes chodí na základní školu, bude 65 procent vykonávat profesi, která dnes ještě neexistuje. Řada profesí sice zanikne, ale řada jiných vznikne. Tak to přece vždycky bylo. Pradlena i tkadlec zanikli, místo nich máme správce sítě a web designery.

Jediné, co s tím můžeme dělat, je mentálně se připravovat na to, že se budeme muset celý život učit. Přizpůsobovat se. Být pružní a otevření změnám. Nevzdorovat jim. Musíme se naučit žít v permanentní změně. Změny se nesmíme bát, nesmí nás stresovat, musíme na ni být připraveni. Musíme se také učit víc racionálně riskovat a chytat se nových šancí.

A tak bude pro budoucí zaměstnance i podnikatele klíčová digitální gramotnost. Tedy přesně ty věci, které se dnes v českých školách téměř neučí. Dnes a denně mě do úžasu přivádějí školní učebnice našich dětí, které po dětech chtějí, aby se v digitální věku memorovaly zpaměti levé přítoky Vltavy, ale jak si najít tuhle informaci na internetu, to už jim nikdo ve škole neřekne.

Je zcela pochopitelné, že se lidé bojí a budou bát robotů stejně, jako se kdysi báli strojů. Všichni z učebnic vědí, že něco podobného probíhalo třeba v první polovině 19. století v souvislosti s hnutím Ludditů. Lidé byli nahrazováni stroji, které následně manifestačně rozbíjeli. Například v březnu 1811 v Nottinghamu dělníci poničili šedesát pletacích strojů.

Nic pochopitelně nezměnili. Stroje je stejně převálcovaly. Vyráběly levněji a rychleji. Navíc z dnešního pohledu nezakládaly odborové svazy, neodmlouvaly a pracovaly sedm dní v týdnu bez nároku na placenou dovolenou a nemocenskou.

Jak to vlastně tehdy Britové řešili? Vláda na Luddity pohlížela jako na kriminálníky a podle toho s nimi také zacházela. Revolty byly násilně potlačovány a Luddité byli souzeni a vězněni. Ostatně Austrálie potřebovala nové osadníky a pokrok nezastavíš.

 Dnes bychom to řešili rekvalifikačními kurzy a dotacemi. Téma by bylo obehrávané ve volbách. A z propuštěných dělníků by namísto kriminálníků byli oběti nedostatečné sociální politiky. Mnoho teoretiků je přesvědčeno, že budoucnost jsou peníze bez práce.

Já si ale myslím, že budoucnost je úplně jiná. Všechny podniky pojedou čas od času ve stejném kolečku: Vždy to skončí tím, že management přijde s některým z následujících řešení nebo s jejich kombinací:

Outsourcuje část svých činností. Nebo přesune výrobu na východ. Nebo nahradí člověka technologií. Nebo zaměstná úplně nové profese, které jsme dosud neznali.

Masovější nahrazování lidí technologií je jen otázkou výše mezd: Čím vyšší mzdy, tím snadněji jsou lidé nahraditelní, protože se jejich nahrazování zaměstnavateli vyplatí. Technologie jde vpřed tak rychle, že lze nahradit bezpočet profesí, a nejde přitom o žádnou primitivní práci. Tak třeba taková banka téměř nepotřebuje lidi. Algoritmus je z velké části nahradí.

Jsou ale i obory, kde lidi dosud nahradit nejen že nelze, ale ještě ani dlouho nepůjde, pokud vůbec někdy. Jde o profese, u nichž chtějí lidé komunikovat s lidmi. Lidé stále vyžadují lidi, protože si s počítačem místo kadeřnice o počasí nepoklábosí. Ne že by to umělá inteligence neuměla, ale povídejte umělé inteligenci drby o tom, jak jste nachytala ráno Vencu při vynášení odpadků do popelnice, a jakou měl přitom nemožnou ránu, takže nechápete, co na něm ta Máňa vidí. Zatím zkrátka stroje ještě neumí přetvářku a politiku.

Změny na trhu práce tedy už běží, ale teprve naberou ty správné obrátky. Rychlý internet je zatím doménou jen nejbohatších zemí světa. Dnes ho má jen 1,1 miliardy lidí, zatímco „nějaký“ přístup k internetu má 3,2 miliardy lidí. Dnes jako lidstvo v průměru rozešleme 207 miliard emailů denně a podáme 4,2 miliardy dotazů na Google. A to se ještě hodně změní. Rok 2022 bude rokem, kdy digitalizace znovu prudce pokročí vpřed.

 

14. ledna 2022