Odborná výběrová komise jednomyslně schválila projekt nového vedení umělecky dlouhodobě stagnujících Městských divadel pražských (MDP). Předkladatelem projektu je dramaturg a bývalý umělecký šéf Městského divadla Kladno Daniel Přibyl.

Vedle něj jsou pod koncepcí podepsáni režiséři Michal Dočekal a David Drábek a překladatel Michal Zahálka. Jaká je aktuální situace kolem plánovaného přidružení divadla Komedie pod Městská divadla? Jak naloží nové vedení se stávajícím hereckým souborem? A nakolik se obecně promění umělecký profil jedné z největších pražských scén? V rozhovoru pro Týdeník Echo o tom mluví navrhovaný ředitel MDP Daniel Přibyl.

Váš projekt nového uměleckého a provozního vedení Městských divadel pražských, tedy Divadla ABC, Rokoka a nově i Divadla Komedie byl jednomyslně doporučen odbornou výběrovou komisí ke schválení pražským magistrátem. Právě opětovné přidružení Komedie pod hlavičku MDP, coby platformy divadla mladých diváků a otevřeného prostoru pro začínající divadelní profesionály, bylo integrální součástí vámi předloženého konceptu. Nyní to ale vypadá, že magistrát možná Komedii z projektu opět vyřadí. Jaká je tedy aktuální situace?

Výběrové řízení bylo vypsané tak, že uchazeči měli předložit projekt na ABC, Rokoko, plus nově přidružené Divadlo Komedie. Tak to bylo v zadání. Komise se dobrala k závěru, že můj koncept nejlépe vyhovuje zadání a doporučila ho k realizaci. Nyní vím jen to, že pražský radní pro kulturu Jan Wolf se vyjádřil v tom smyslu, že hodlá doporučení respektovat a to v celé šíři. Kromě toho zároveň navrhuje zastavit proces slučování Komedie a MDP, nastartovaný na jaře. Komise tento model podrobila jisté skepsi a chce celou situaci v podstatě vrátit o rok zpátky, kdy z Komedie odešel soubor Company.cz a znovu začít debatovat o tom, co s prostorem Komedie dělat dál.

Kdy by měl vámi sestavený tým do Městských divadel nastoupit?

Začít bychom měli od sezony 2018/2019, s tím, že já bych měl být zaměstnaný už od ledna a začít sezonu připravovat.

Po odchodu souboru Company.cz se mluvilo i o tom, že divadlo Komedie projde velkou a nákladnou rekonstrukcí v rozsahu více než jeden rok. Tato varianta je tedy nyní ze stolu?

Ještě minulou zimu těch variant bylo na stole opravdu hodně. Co se týče rekonstrukce, pohybovalo se to od provedení řekněme velkorysejší údržby až po zásadní rekonstrukci v řádech několika desítek milionů. Celé to ještě komplikují složité vztahy s vlastníkem budovy, což je Finanční správa, navíc město má smlouvu na nájem Komedie jen do roku 2030. I proto jsem v mém konceptu chtěl spojit Komedii s MDP, kdy by na Městská divadla přešly klíčové položky, jako je platba nájmu, nebo energií. A aby se začalo mluvit o obsahové náplni toho prostoru. Ale pro co se teď město rozhodne, pro jaký rozsah oprav a zda bude rekonstrukce vůbec povolená, protože do toho jistě budou mluvit i památkáři, kolik to bude stát, kdy se zpracuje projekt a tak dále, to netuším. A pak je tu ještě jedna důležitá věc. Poté, co odešel soubor Company.cz, zůstal prostor nevybavený. Chybí tam světla, zvuk, inspiční systém, celkově elementární divadelní infrastruktura. Teď, když tam provizorně hraje Divadlo Na Zábradlí, používají vlastní techniku. Až se v listopadu vrátí do nově zrekonstruovaného Zábradlí, všechno si zase odvezou. Kdyby se pak město rozhodlo poskytnout Komedii nějakému nezávislému souboru, nový subjekt by musel prostor vybavit adekvátním světelným parkem, zvukovou aparaturou a dalšími technologiemi. Odhaduji to na investici ve výši osmi milionů. Který nezávislý soubor má takový kapitál? I z tohoto pohledu mi sloučení Komedie s MDP, coby finančně zajištěným subjektem, dávalo smysl.

Váš projekt tedy počítal s tím, že k současné dotaci, kterou Městská divadla dostávají od Prahy nyní, by se rozpočet navýšil ještě o poměrnou částku na chod Komedie – byť by se třeba v divadle začalo hrát až za dva roky, po rekonstrukci?

Asi nejdůležitější moment mého návrhu byl v tom, že Komedie v žádném případě nebude sloužit k rozšíření činnosti MDP. Takové té obavě nezávislé scény, že příspěvková organizace MDP schramstne další prostor, jsem sice rozuměl, ostatně v Praze už se to stalo, známe případ Nové scény, ze které se nakonec stala prostě další scéna Národního divadla, ale v případě Komedie jsem se tomu chtěl vyhnout. Ta obava přesto zvítězila, moje argumentace nebyla dostatečně přesvědčivá.

Pojďme se přesunout k uměleckému rozměru vašeho konceptu. Pro divadlo ABC máte připravenou dramaturgii, opřenou o režijně výraznou, současnou, ale zároveň dosti přístupnou interpretační činohru. Pozoruhodné plány máte s Ábíčkem, malou scénou divadla ABC. Studiové prostory se v rámci větších divadelních domů obvykle využívají jako místa pro experimentálnější a mladou tvorbu, vy jdete opačnou cestou: Ábíčko by mělo sloužit především seniorům.

Je to tak. Alfou a omegou celého projektu je, že MDP, ač to může znít jako bruselská fráze, si musí znovu uvědomit, že jsou institucí zřízenou z veřejného zájmu. Můj koncept se nesnaží pochytat všechny diváky, kteří by do Městských divadel mohli teoreticky přijít, ale nabízí jasně pojmenované dramaturgické cesty. A jednou z nich je právě komorní malá scéna ABC, určená seniorům. Ti se zase asi těžko najdou v divočejšíké tvorbě, kterou bychom chtěli dělat v Rokoku. V Praze dnes vlastně kromě malého divadla U Valšů není prostor, kam by mohli jít senioři dopoledne od deseti hodin a cítili se tam divácky bezpečně, měli jistotu, že jim tam nikdo neublíží – myšleno umělecky.

Dosavadní tvorba Městských divadel je ve vašem projektu označována za konfekční a stagnující. Například z Národního divadla, scény umělecky ambicioznější, známe situaci, kdy příchod nového a mladého uměleckého šéfa Daniela Špinara vyvolal vlnu odchodů členů souboru, někteří herci svůj nesouhlas s nově nastaveným kursem i osobou nového šéfa ventilovali i přes média. V mnohem konzervativnějších MDP tato situace nepochybně nastane také. Jak jste na ní, coby budoucí ředitel, připraven?

Za prvé: mnou předložený návrh skutečně obsahuje kritický pohled na činnost dosavadního vedení. Svízel divadelní tvorby je v tom, že my o vlastní práci můžeme mluvit jak chceme a vynášet se do nebes, ale její reálné zhodnocení je na jiných lidech: divácích a kriticích. V MDP si za těch dvanáct let samozřejmě vytvořili hroší kůži, která nepropustila tu často velmi jízlivou kritiku. Etabloval se tam soudržný tým tří režisérů a jejich dramaturgů a ti se přesvědčovali o správnosti toho, co dělají. Což je asi logické v rámci uměleckého pudu sebezáchovy. Přesto, kdybych odcházel po dvanácti letech z divadla a přečetl si v novinách titulky o tom, jak druhořadé scény čeká obrození, bral bych to jako vysvědčení, nad kterým bych zauvažoval. Co se týče změn v souboru: Jako uměleckého šéfa si přivádím Michala Dočekala, se kterým jsme utvořili tandem. A beru to tak, že jde o člověka, který dvanáct let formoval největší a nejexponovanější herecký soubor v zemi. Tudíž má jednak odpovídající zkušenosti a jednak je dost jasné, jakým způsobem o složení souboru a práci s ním přemýšlí. Takže myslím že nikomu nemusíme házet vizitky do kaslíku. Kdo sledoval, co jsem dělal v Kladně, kdo sledoval, co dělal Michal v Národním divadle tak má představu o tom, kterým směrem se v divadle ubíráme a jak o něm přemýšlíme. Soubor Městských divadel je nyní dost nepřehledný, je tam asi pětadvacet úvazků, pak obrovský hrozen hostů a určitá proměna tohoto uspořádání bude nutná. Hodně ale spoléhám na to, že to bude odpovědnost právě Michala Dočekala.

Vedle Michala Dočekala je dalším výrazným jménem ve vašem týmu režisér a dramatik David Drábek. Počítáte s tím, že zatímco v ABC se bude realizovat spíše kvalitní činoherní mainstream, v menším Rokoku bude prostor pro autorskou, studiovou tvorbu, za výrazného přispění právě Davida Drábka?

Ještě než odpovím, zastavím se krátce u termínu „ mainstream.“ MDP pod mým vedením v žádném případě nechce konkurovat soukromým divadlům, kterých je kolem Václavského náměstí požehnaně. Jejich tvorbu, divácky maximálně přístupnou a zbavenou kontroverzí, bych označil za mainstream – a nemyslím to nijak pejorativně. V Rokoku, ale i v ABC, chceme být přeci jen víc progresivní a neukáznění. Ale zpět k Rokoku: pro mě byla úvaha o tomto prostoru dost zásadní. V současné době slouží Rokoko jako scéna pro komornější inscenace. My chceme Rokoko i ABC výrazně odprofilovat. V tom smyslu, aby se Rokoko obrátilo pro inspiraci do šedesátých let, kdy fungovalo jako klubové divadlo. Představuji si ho jako jakýsi salon, jako činoherní klub s malým č. Chceme se tam, pochopitelně v současném pojetí, dotknout tradice kabaretů, původní tvorby nepravidelné dramatické stavby, jako byly kdysi autorské muzikály, recitály, text-appealy. A k tomu samozřejmě patří domácí autoři. A nejvýhodnější je takového autora zaměstnat. Protože má klid na práci, má komfort většího soustředění. Odtud vedla myšlenka na zapojení Davida Drábka, který nedávno ukončil velkou éru v Hradci Králové. A je to myslím člověk, jemuž je dobře, když někam náleží, má k dispozici soubor, může o práci s ním přemýšlet v delší perspektivě.

Vedle doprovodných aktivit, jako pořádání open-air produkcí a obecně rozšíření tvorby divadla směrem do nejbližší městské krajiny, které dnes už standardně patří k dramaturgickým řešením u většiny koncepcí pro větší divadelní domy, mě ve vašem projektu zaujal návrh zřízení skromné publikační řady s názvem Nápovědní kniha. O co jde?

Myslím, že to je příznak toho, když divadlo vede dramaturg. Kdekoliv jsem pracoval, počínaje nezávislým souborem Letí, až po šéfování v Městském divadle Kladno, jsem vždy dbal, aby po derniéře zůstala z inscenace nějaká trvalá hodnota. Chtěli bychom tedy připravit skutečně skromnou edici, jež by měla být dostředivá k naší umělecké činnosti. Měla by vydávat materiály – ať už dramatické texty, či původní studie – které zaplní mezery.

Na začátku rozhovoru jste popsal současný stav projektu: Zatímco scény ABC a Rokoko máte víceméně „jisté“, o přidružení Komedie pod hlavičku MPD komise pochybuje. Váš koncept pro Komedii je přitom z celého projektu umělecky nejotevřenější a svým zacílením na teenage publikum i v kontextu pražských divadel i zcela unikátní. Můžete ho tedy blíže představit?

Pro Komedii jsem navrhnul dvě linie. Jde o umělecké aktivity, které jsem si ověřil jako funkční v zahraničních divadlech. První linií je projektové vytváření inscenací pro mladé diváky. V České republice, jako jedné z mála evropských zemí, neexistuje divadlo pro mládež, pro teenagery. Znovu a znovu se zde chybně nepřipouští, že divadelní tvorba pro náctileté je specifická. Že vyžaduje i oborový výzkum, že se na to musí tvůrci specializovat. Takže se to vždy přilepí k větší koncepci – takhle to má třeba Divadlo v Dlouhé. Jenže v Dlouhé mají tři premiéry do roka, takže k inscenaci pro teenagery se dostanou jednou za dva roky. Místo, kde by se taková tvorba soustředila, ale zatím neexistuje. Přitom většina německých metropolí takový prostor má, stejně jako třeba půlmilionová Lublaň. A tuhle díru jsem chtěl právě Komedií zalátat. A jedni z mála, kdo se tvorbě pro náctileté dlouhodobě věnují, jsou Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, kteří do nedávna vedli hradecké divadlo Drak. Počítal jsem s tím, že právě Tomáš jako umělecký kurátor by pro Komedii připravoval inscenace tohoto typu projektovým způsobem – to jest sestavil si co nejlepší tým a oslovil široké spektrum hostů. Předpokládal jsem asi tři takové inscenace za sezonu. A tu druhou linii pak mělo tvořit etablování Komedie coby jakéhosi divadelního start-upu pro začínající profesionály. A na to byly navázány další aktivity: například uspořádání festivalu debutujících režisérů. Celkově šlo o vytvoření vibrujícího, živého místa pro současné mladé divadlo, kde se neustále něco děje.

V projektu uvádíte pro všechny tři scény příklady zamýšlených inscenací, vždy s krátkou anotací. Režiséry však neuvádíte. Můžete zmínit koho, mimo Michala Dočekala a Davida Drábka, hodláte oslovit k režijní spolupráci?

Trochu se z té otázky vylžu, ale ne úplně. Okruh lidí, s kterými režijně počítáme, je daný mým působením na Kladně a érou Michala Dočekala v Národním. Na co jsem ale poměrně pyšný je to, že už od druhé sezony by se v MDP měla objevit zajímavá režijní jména ze zahraničí. Já zahraniční divadlo sleduji dlouhodobě, Michal Dočekal je dokonce prezidentem Unie evropských divadel a mezinárodní charakter činnosti MDP je pro nás zcela zásadní.