V řadě evropských zemí nejsou migranti vítáni s otevřenou náručí. V Katalánsku je tomu ale jinak, protože jejich hlasy by v říjnovém referendu mohly rozhodnout o odtržení od Španělska. Katalánští separatisté španělskou vládu vnímají jako represivní a kladou důraz na svoji historii a kulturu. Migranti si ale od nezávislosti slibují, že se stanou „občany první kategorie“, píše server Politico.

Mezi lety 2000 a 2010 se počet obyvatel regionu zvýšil o dvacet procent na 7,5 milionu, což je z velké části důsledkem migrace. Zatímco někteří z nově příchozích volit nemohou, stále větší počet jich může. Referendum o nezávislost Katalánska se proběhne 1. října letošního roku. Podle nezávislého aktivisty zaměřeného na migranty Saoka Kingola se hlasování bude moci zúčastnit 500 000 Katalánců pocházejících ze zahraničí. Nemusí se to zdát jako velké číslo, přesto může být rozhodující. Nedávný průzkum totiž ukázal, že pro opuštění Španělska je 44,3 procent, pro setrvání 48,5 procent.

Podle průzkumu jsou voliči s katalánskými rodiči spíše pro nezávislost, kdežto ti, kteří mají rodiče z jiných částí Španělska, jsou spíše pro zůstání. Nedávno přišlí migranti stojí pomyslně někde uprostřed, téměř rovnoměrně rozděleni mezi těmi, kteří by hlasovali pro nezávislost a těmi, kdo by zůstali. Průzkum Institutu politických a společenských věd Autonomní univerzity v Barceloně z roku 2013 ukázal, že se mezi migranty najde i řada těch, kteří by se hlasování zdrželi.

Katalánští separatisté kladou počátek hnutí za nezávislost do 18. století, kdy porazili španělské síly ve válce o španělské nástupnictví v roce 1714. Pravý počátek je ale z minulého století, kdy ve třicátých letech získal region krátké období autonomie, záhy ale byla jejich autonomie brutálně potlačena po španělské občanské válce. Až do roku 1975 byla například na školách zakázána katalánština.

Separatisté dodnes vnímají španělskou vládu jako represivní režim. Zároveň tvrdí, že jako národ s odlišnou historií a kulturou platí státu víc, než se mu potom vrací. Migranti nezávislost vnímají spíše jako lepší možnost vyjednávání na trhu práce a posílení důstojnosti. „Když budeme mít doklady, budeme občany první kategorie jako ostatní,“ řekla Ana María Surra z Republikánské levice Katalánska (ERC). „Budeme moci hlasovat a účastnit se veřejného života,“ dodala.

Tajemník katalánské vlády pro rovnost, migraci a občanství Oriol Amorós tvrdí, že jakmile se Katalánsko stane nezávislým, ERC udělí občanství všem legálním zdejším obyvatelům. Zároveň má v plánu udělit vízum lidem, kteří hledají pracovní příležitost, a skupinová víza, jež lidem pomohou dostat do Katalánska své rodiny.

Někteří migranti si ale uvědomují i negativa separace. Nejčastěji se obávají represí od státu. Madrid by jim mohl zadržet pasy nebo nevydat víza pro jejich příbuzné v zahraničí. Katalánská vláda navíc nemá zastupitelské úřady v Pákistánu nebo Indii. Vedoucí nevládní organizace pro integraci pákistánských žen do nových komunit ACESOP Huma Jamshedová poukazuje na to, že i přes úspěch integračních programů v Katalánsku přežívá rasismus. Což podle ní pro migranty představuje větší hrozbu, než nezávislost. Kampaň za nezávislost je podle Jamshedové výsadou.