Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) podal stížnost proti rozhodnutí, které zrušilo odsuzující rozsudek nad bývalým hejtmanem Davidem Rathem a dalšími deseti obžalovanými v kauze zakázek Středočeského kraje. Pražský vrchní soud podle ministra porušil zákon. ČTK to ve čtvrtek sdělila mluvčí ministerstva Tereza Schejbalová. Návrh na stížnost pro porušení zákona, který podal obžalovaný Rath, naopak úřad vyhodnotil jako nedůvodný.

„Stížnost pro porušení zákona směřuje v neprospěch všech 11 obžalovaných,“ uvedla mluvčí. Pelikán se domnívá, že nebyl důvod, aby vrchní soud věc vrátil k novému projednání.

Středočeský krajský soud uznal Ratha v červenci 2015 vinným z přijímání úplatků a nepravomocně mu uložil 8,5 roku vězení. Odvolací senát pražského vrchního soudu však rozsudek loni v říjnu zrušil kvůli použitým odposlechům. Podle něj totiž byly pořízeny nezákonně, a nepůjdou tak u nového řízení před Krajským soudem v Praze použít jako důkaz.

„V dané věci nebyl podle názoru ministra spravedlnosti důvod zpochybňovat zákonnost příkazů k povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a povolení ke sledování. Soud tato rozhodnutí vydává v rané fázi trestního řízení, kdy orgány činné v trestním řízení z povahy věci nemohou disponovat všemi důkazy. K jejich vydání proto musí postačovat dostatečně konkrétní indicie, jež v daném případě byly státním zástupcem uplatňovány a soudem řádně hodnoceny,“ napsala Schejbalová.

O stížnosti bude rozhodovat Nejvyšší soud. Názory právníků na to, zda může jeho rozhodnutí ovlivnit případné další využití odposlechů v hlavním líčení, se různí. Podle některých bude výrok soudu pouze akademický. Jiní zastávají stanovisko, že pokud by Nejvyšší soud označil odposlechy za zákonné, v dalším řízení by přípustné byly a vrchní soud by byl v tomto ohledu vázán právním názorem Nejvyššího soudu.

S důvody pro zrušení rozsudku nesouhlasilo pražské vrchní státní zastupitelství, které Pelikánovi stížnost pro porušení zákona navrhlo. Šéfka instituce Lenka Bradáčová označila použité argumenty za „jen stěží odborně akceptovatelné“, odůvodnění prý navíc významně vybočilo z principu základní předvídatelnosti aplikace práva a soudních rozhodnutí.