Ambiciózní projekt návratu populace lososa do Čech jde jen velmi ztuha a budoucnost druhu je tak u nás velmi nejistá. Každoročně se z moře vrátí maximálně několik desítek kusů. Překážkou jsou především vodní stavby. Losos přitom v minulosti býval chloubou českých řek. Ze Severního moře se mnohdy vracely až desetitisíce kusů. Bylo možné je lovit například až na Šumavě. Počet ryb se začal postupně snižovat nejdříve s budováním jezů, úplný konec lososích tahů pak přišel s výstavbou mohutných vodních staveb ve 20. století. Především zdymadlo ve Střekově vytvořilo pro lososa nepřekonatelnou překážku.

V posledních letech se však snaží o návrat tradiční české ryby NP České Švýcarsko. Každoročně se v řece Kamenici v inkubátoru vykulí desítky tisíc lososů. Po letech fungování projektu je úspěch zatím jen částečný. Lososi se vracejí, ale v malých počtech. Může za to především neprostupnost vodních staveb. „Výstavba Střekova v půlce 30. let byla pro naši labskou populaci lososů úplná tečka,“ řekl pro Echo24 Jiří Křesina ze společnosti Beleco, která se na návratu lososů podílí. Na Střekově by se proto musel v budoucnu zmodernizovat rybí přechod.

Na navrácení lososů obecných do přítoků Labe čeští rybáři pracují od roku 1998. Po vzniku národního parku České Švýcarsko patří tato snaha k prioritám správy parku. Ochranáři spolu s rybáři počátkem února plnili jikrami lososa obecného plovoucí inkubační schránky. Rybí plůdky se z jiker vylíhnou během dvou až tří měsíců, poté budou vysazeny do řeky Kamenice, odkud ryby odplují do moře, kde se vytřou a část se z nich vrátí.

Inkubace jiker přímo v mateřském toku má pro návrat lososů zásadní vliv, jelikož se u lososa vytváří takzvaný homing, tedy schopnost která dospělým rybám umožňuje návrat za účelem rozmnožování do mateřských řek. „Utváření homingu u lososa probíhá již při vývoji zárodku v jikře. Inkubační schránky s jikrami ve stádiu viditelných očních bodů jsou uloženy v mateřském toku od přelomu ledna/února cca 4 měsíce, na konci tohoto období se kulí plůdek, který ve schránce tráví žloutkový vak,“ vysvětluje společnost Beleco na svých stránkách.

Projekt návratu lososa je však úspěšný pouze částečně. Ryby se sice vracejí, ale pouze v natolik nízkém počtu, že zatím nemůže v Českém Švýcarsku vzniknout životaschopná populace lososů. Do inkubačních schránek se přitom vkládá ročně až 100 tisíc jiker. „Úspěšnost inkubátorů se pohybuje kolem 95 %. Po vysazení je plůdek navíc vitální a má dobrou kondici,“ uvedl Křesina s tím, že i přirozená úmrtnost plůdku je podobná jako u ostatních ryb v přírodě.  

Lososi se do přítoků Labe v Českosaském Švýcarsku každoročně vracejí v průměrných počtech desítek jedinců. „Cílem správy parku je tuto populaci posilovat do doby, než bude soběstačná a nebude již podporu ze strany člověka potřebovat,“ uvedl mluvčí NP České Švýcarsko Tomáš Salov. Podle Jiřího Křesiny by se v budoucnu mohla populace obnovit i v řekách Ploučnici a Ohři. Ale zároveň dodává, že ten potenciál je značně malý: „Měly by být ambice, aby se tyto řeky zprůchodnily.“

„Počet ryb, který se vrátí ze Severního moře kolísá,“ přiznává Křesina. „Je vidět, že homing u ryb funguje a vrací se. Takže když to dokáže pár ryb, tak by to teoreticky mělo zvládnout více,“ dodává s tím, že největším problémem jsou především vodní stavby, které ryby odrazují od jejich překonávání. 

Další překážka v podobě jezu možná vyroste u Děčína

Ministerstvo dopravy trvá na stavbě vodního stupně u Děčína i přes negativní ekologické dopady projektu na okolní krajinu. Podle ministerstva převažuje v případě děčínského jezu veřejný zájem nad případnými zásahy do okolní krajiny. Ekologové upozorňují, že stavba by byla protiprávní a Česku by hrozily sankce od EU.

Podle ministerstva dopravy je plavební stupeň nepostradatelný pro další budoucnost vodní dopravy v tuzemsku. Měl by výrazně zvýšit splavnost Labe v úseku, který je podstatnou část roku pro lodě uzavřen. Jeho stavbu si dlouhodobě přejí rejdaři.

Stavbu ovšem dlouhodobě brzdí problémy s vyhodnocením jejího vlivu na životní prostředí. Vláda před rokem podmínila stavbu plavebního stupně stanovením kompenzačních opatření za případné zničení přírody. V této souvislosti loni rozhodovala Správa národního parku České Švýcarsko o stanovení možných kompenzačních opatření. Správa došla k závěru, že negativní dopady stavby na krajinu nelze v tuzemsku dostatečně kompenzovat.

„Pokud vláda poruší vlastní zákony, dá nám jasně najevo, že platí jen pro někoho, kdy se mu to hodí. Pro vládu není evidentně důležitá ochrana přírody, ani ekonomické zájmy. Investicí do výstavby jezu u Děčína za pět miliard korun zničí cenné přírodní hodnoty za cenu zcela pochybné návratnosti,“ uvedl Jiří Káňa z Arniky.

Jan Skalický, předseda představenstva Vodní cesty, však tvrdí, že jez žádnou barieru představovat nebude. „Vodní systém funguje a dokonce dochází k migraci ryb. Na plavebním stupni, který je na Labi, tak lososi úplně v pohodě projdou a dostanou se až k nám. Na navrhovaném plavebním stupni Děčín jsou tři rybí přechody, ty budou mít různé rychlosti a výšky,“ řekl již dříve pro Echo24.

Proti tomu ale argumentuje Křesina: „Plavební stupeň je vždy bariérou migrace, přestože jsou na něm rybí přechody. Rybí přechod totiž nikdy nemá stoprocentní účinnost. Ta se samozřejmě snižuje, když se ty rybí přechody kumulují za sebou. Překážku pro migraci ryb představuje i vzdutí vody, které doprovází plavební stupně.“ Zároveň dodal, že by stavba navíc ohrozila možnost migrace lososů do Ploučnice a Ohře.