Ten černající se objekt na zasněženém obzoru brdského pohoří není horská chata, jak by se mohlo zezdola zdát, ale železobetonový bunkr. Monstrum jménem Jordán, poněkud eufemisticky nazvané „pěchotní srub“, nacházející se na stejnojmenném vrcholku s nadmořskou výškou 826 metrů. Jordán patří k nejvyšším kopcům Brd, vrchoviny uprostřed středních Čech. Jen kousek nad bunkrem se zvedá nejvyšší zdejší vrchol, Tok (865 metrů).

Pohledem do rozlehlé okolní krajiny, která zvláště v mrazu a pod sněhem vypadá navzdory blízkosti hlavního města jako liduprázdná divočina hodně daleko od civilizace, se odtud devadesát let mohli kochat jen vojáci. Pokud tedy našli čas během cvičení, k nimž byl zdejší vojenský újezd určen. Třetí lednový pátek se po Jordánu prošli dva ministři, náčelník generálního štábu a další činovníci, aby udělali symbolickou tečku za dlouhým úsekem československých a českých dějin.

V zemi tu nekopejte

Vojenský újezd Brdy, který byl založen v roce 1926 a sloužil prvorepublikovému vojsku, wehrmachtu, vojákům bránícím „mír a socialismus“ i armádě demokratického státu po roce 1989, skončil oficiálně na silvestra 2015 svou existenci. Časy se mění, během málo let docela překotně. Ještě před sedmi lety se sem sjížděli politici, aby se místním i zbytku národa pokusili prodat ideu amerického radaru, jenž měl být právě v srdci Brd vztyčen. Dnes tu vzletnými slovy propagují ochranu kosatců sibiřských, rašelinišť a vzácných plazů. A to přesto, že mezinárodní situace je mnohem napjatější než v době sporů o radar. NATO však zřejmě usoudilo, že se ubrání, i když brdské kóty opustí.

Území tedy přechází pod civilní správu, stává se přírodní rezervací. Ministr obrany Martin Stropnický v městysi Jince 15. ledna obřadně sejmul ceduli s názvem, který nemohl vymyslet nikdo jiný než vojáci a jenž zněl Újezdní úřad vojenského újezdu (ÚÚřVÚ), a jeho kolega, ministr životního prostředí Richard Brabec přišrouboval ceduli správy chráněné krajinné oblasti. Z 26 tisíc hektarů, na nichž žije pouhých 27 stálých obyvatel, zůstane armádě jen 3200 hektarů coby střelnice. Přesto se „civilům“ čili turistům od 1. ledna zpřístupňuje zatím pouze méně než třetina celé oblasti. Proč, to naznačují cedule rozmístěné po okolí.

„Cílová dopadová plocha. Vstup zakázán. Životu nebezpečno“ nebo „Vstup zakázán. Prostor bez pyrotechnické asanace“, varují nápisy. „Střílelo se tu od 30. let a klukům to vždycky nepadalo tam, kam mělo,“ upozorňuje jeden z dvou tuctů lidí žijících uvnitř bývalého újezdu, správce loveckého zámečku Tři trubky František Kubů. Pyrotechnikům se v Brdech zatím podařilo zkontrolovat a vyčistit od munice jen část oblasti (podle ministra padesát procent) a celá má být prohlédnuta do konce příštího roku. Příchozím se tedy důrazně nedoporučuje vstupovat na zakázaná místa, kolem nichž povede na 450 kilometrů cyklostezek a desítky kilometrů pěších tras. Ty se brzy začnou budovat.

Občané by ale neměli vrtat či kopat v zemi ani na vyčištěných místech, radí ochranáři. Pyrotechnický průzkum se v souladu s normou uskutečnil pouze do hloubky třiceti centimetrů a případný hledač „pokladů“ by mohl ve větší hloubce narazit třeba i na nevybuchlý granát. A přísný zákaz vstupu bude pochopitelně stále platit v případě vojenské střelnice Brda, kterou si armáda ponechává jako „pistolové cvičiště k boji o osadu“, jak nám řekl jeden z vojáků. V blízkosti střelnice bude také „trhací jáma“ na likvidaci nepotřebné munice. V Brdech tedy vzniká poněkud neobvyklá přírodní rezervace. Jedna z nejatraktivnějších stezek se tu bude třeba jmenovat „Po stopách dělostřelectva“ a povede právě kolem zmíněného bunkru Jordán.

Květiny, které milují vojáky

Co je to za divočinu, když velké plochy lesů v Brdech armáda v uplynulých desetiletích vykácela a třeba právě na Jordánu či Toku se bělají holiny? Jenže překvapivě právě v jámách po granátech či korytech po pásech tanků se daří rostlinám či živočichům, kteří jinde příliš či vůbec k vidění nejsou. V září se celé svahy pod Jordánem zbarví do fialova, když se tudy táhnou nekonečné koberce vřesů. Uměle vzniklá step láká zmije, užovky hladké, chřástaly... Na jiných místech se zachovala rašeliniště s pozoruhodnou rostlinou rosnatkou okrouhlolistou. „Máme tu rostlinné druhy, které milují činnost armády,“ prohlašuje ministr Brabec. Pokud ale koryta po vojenské technice zarostou, vzácné druhy zmizí. Ochranáři nyní vymýšlejí způsob, jak a čím pohyb těžkých bojových vozidel suplovat.

Některé obyvatele bydlící na hranici bývalého vojenského újezdu ale zřízení rezervace spíše znervózňuje. „Byla jsem proti radaru, ale tohle se mi taky nelíbí. Ten les náš živil. Dostávali jsme od armády propustky a sbírali houby, borůvky a dříví,“ vypráví na návsi v Jincích bývalá pracovnice kotelny Eva Pašíková. Bojí se, že si to nyní v chráněné krajinné oblasti nebude moct dovolit.

Jsou to fámy, ujišťuje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. „Lesní plody budou lidé moci sbírat jako v každém jiném hospodářském lese,“ tvrdí Pelc. Do CHKO však budou mít zakázán vjezd auta, a to včetně místních, výjimky může udělit správa vojenských lesů. Pro turisty se začnou těsně za hranicí rezervace budovat parkoviště, do Brd se lidé dál dostanou jen pěšky nebo na kole. V rezervaci nebude možné stavět – ani turistické chaty, kiosky či třeba vyhlídkové věže. Územní plány s žádnými stavbami nepočítají, protože byť se armáda území na papíře vzdává, Brdy díky svému terénu a blízkosti Prahy zůstávají i nadále strategickou oblastí podle vojáků využitelnou v případě napadení země.