Ženská obřízka místo pásu cudnosti

  - Foto: Tomáš Nídr
Ženská obřízka místo pásu cudnosti

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Pauline Kinyarkyová je statná padesátnice, která kvůli množství chřestících korálků na krku a pestrým pruhům látky obtočeným kolem těla vypadá jako Masajka z prospektu cestovní kanceláře zvoucího k návštěvě východoafrické Keni.

Jenže právě popisuje temnou stránku barvité masajské kultury, která turistům zůstává skryta. Není to vyprávění pro slabé žaludky. Při líčení detailů toho, jak jí jako jedenáctileté holčičce příbuzné zmrzačily genitálie, aby se mohla stát třetí manželkou movitého a výrazně staršího muže, se jí oči zalijí slzami.

„Život se ti změní několika říznutími. Sice už jako dítě víš, že se to dělá, ale pořádně ti nikdo nic nevysvětlí. Krátce po rozednění mi ženské příbuzné včetně matky přidržely ruce a roztažené nohy. Ta, co obřízku provádí, si předtím omyla ruce kravským mlékem a pak vzala do ruky nůž. Jiným to dělají střepem,“ říká, zatímco si na hlavě upravuje čelenku, jejíž zdobení jí padá do očí.

Moucha jako symbol sexuální zralosti

Podle masajské tradice se při obřízce odstraní klitoris a malé stydké pysky. Pokud se tak nestane, zůstane žena podle tamních zvyklostí dítětem, i kdyby sama na svět přivedla osm potomků. „Strašně jsem krvácela. Ale měla jsem štěstí, mnohé to nepřežijí. Aby to tolik nebolelo, potřely to kravím mlékem a sádlem,“ vzpomíná, jak při „operaci“ ležela na místě, kde obyčejně spí dobytek. Jako by tyto otřesné hygienické podmínky nestačily, ještě přišla ke slovu symbolika. „Chytly jednu mouchu a vhodily ji do mě na znamení toho, že do mě může vstoupit muž,“ vypráví se znechucením.

Celý rituál provádějí výhradně ženy, pánové mají na starost pouze zabití krávy na oslavu toho, že se dcera stává dospělou. Nevěstu bez tohoto „pásu cudnosti“ si nemůže případný zájemce vzít, protože je nečistá. Pokud tak přeci jen učiní, vystaví se na vesnici všeobecnému posměchu a také izolaci. Mimochodem, jsou to právě ženy, které – zřejmě kvůli vlastnímu utrpení – dělají pomluvami a žerty těm, jež se mu nepodrobily, ze života peklo.

Kinyarkyová se v dospělosti stala protestantskou křesťankou. „Tak, jak nás stvořil Bůh, jsme přirozené. Ale muži nás nutí k obřízce, aby nás zbavili touhy, a zajistili si tak naši věrnost,“ kroutí hlavou. Každý pohlavní styk je bolestivý a pro ty šťastnější pouze nudný. Největší komplikaci představuje brutální zákrok později při porodu. Neexistuje jediné zdravotní pozitivum. Na rozdíl od pánské obdoby, kde odstranění předkožky zákonitě znamená lepší hygienu intimních míst.

Víra pomohla Pauline Kinyarkyové přežít těžké momenty, kdy ji manžel bez prostředků vyhodil z domova a musela se starat sama o sebe. Díky pomoci, kterou nalezla v kostele, se jako obchodnice s kukuřicí a rybami postavila na vlastní nohy. Nyní ve vesnicích v okolí města Naroku na jihozápadě Keni přesvědčuje rodiče, aby své dcery už bolestivému rituálu nepodrobovali, a dcery zas, aby zatvrzelým rodičům odporovaly.

Není to snadné, dívky jsou odmala vychovávány k absolutní poslušnosti především vůči otci. Pokud se rozkazu vzepřou, riskují, že je čeká vyhnání z domova a opovržení zbytkem společnosti. Jedinou záchranu nabízejí protestantské církve, které proti tradici brojí už od koloniálních časů. Ani žena, která se vdá nožem nedotčená, nemá vyhráno. Existují případy, kdy příbuzní ženicha nesnesou ponížení mít v rodině nečistou nevěstu, takže zařídí její dodatečné obřezání třeba při porodu.

Matka šesti dětí Kinyarkyová založila neziskovou organizaci, jež bojuje za práva Masajek. Mimo jiné tím, že jim dává šanci na výdělek díky výrobě náramků a náhrdelníků, které jejich fotogenickou kulturu proslavily po celém světě. Na shromáždění v Olerai, kam přijde šperky vykupovat, dorazí zhruba stovka vesničanek. Kinyarkyová, jež školní docházku ukončila po provedení obřízky, šestnáct z nich odděluje stranou. Ony sedí tiše na udusané trávě, zatímco ona před nimi přechází ze strany na stranu a kazatelským tónem i gesty hlásá, jak je důležité, aby pokračovaly ve vzdělání. „To jsou ty, které se před zmrzačením povedlo ochránit,“ říká pyšně dáma, z níž sálá autorita. „Ale chtěla bych, aby jich bylo více. Aby už žádná dívka neprošla tím samým utrpením jako já,“ dodává.

Na pozvolném ústupu

Z celkového počtu shromážděných představuje ta šestnáctka výraznou menšinu. Ale pozitivní je, že všechny patří k mladším ročníkům. Tradici se přece jen daří pozvolna narušovat. To potvrzuje v metropoli Nairobi právnička Alice Marangová, která se tématem dlouhodobě zabývá. Mimochodem, před lingvisticky nenápadným termínem obřízka preferuje označení „zmrzačení ženských genitálií“, které má na první poslech lépe vystihovat hrůzu zákroku, jenže nakonec se dlouhé sousloví smrsklo do sterilní anglické zkratky FGM (female genital mutilation), jež však zamýšlený odstrašující efekt určitě nepřinese.

Advokátka vytahuje oficiální statistiky. „Zatímco v roce 1998 bylo v celé republice obřezáno 38 procent Keňanek ve věku 15 až 49 let, v roce 2008 už jen 27 procent a předloňský rok vykazuje 21 procent,“ ukazuje na čísla v tabulce. Přestože je v Africe nutné brát veškeré statistiky s rezervou, je trend zřejmý. Podle těchto údajů je FGM na ústupu i mezi Masajkami, obřezány jich jsou tři čtvrtiny. Smutně poznamená, že u etnika Kisii, ke kterému náleží ona, je to 93 procent.

Samozřejmě se na frekvenci tohoto jevu pozitivně podepisují takové faktory, jako je výše příjmů nebo dosažené vzdělání. Také ve městech je obřezaných daleko méně než na vesnicích. V těch nejzapadlejších, pokud v nich nemají progresivního náčelníka či faráře, mrzačí pohlavní orgány všem obyvatelkám bez výjimky.

Málo platný je fakt, že od roku 2011 v Keni provádět ženskou obřízku zakazuje zákon. „Viníkům hrozí pokuta 200 tisíc šilinků (49 000 Kč) a k tomu minimálně tři roky vězení. Ale může z toho být i dvacet let, záleží na soudci,“ vysvětluje Marangová, zatímco se v zasedačce Federace keňských právniček choulí do zimního kabátu. Ale nevypadá to, že by to byl zločin, jímž by se justice i přes jeho masový výskyt zabývala nějak často. Advokátka si vzpomene jen na dva případy odsouzených lékařů, jimž při zákroku pacientky vykrvácely. Obřezány jsou i dcery těch, které by právo měly prosazovat.

Musí se změnit muži

„Nic se nezmění, dokud se nezmění masajští muži,“ povzdychne si Martha Shunetová. Na rozdíl od většiny Masajek, které při týdenním pobytu v Naroku a jeho okolí potkám, tato čtyřicátnice nepůsobí zakřiknutě. Právě sama přijela novou toyotou s pohonem na všechna čtyři kola zkontrolovat, jak se na rodinných polnostech daří rajčatům.

„Ať obřezaná, nebo neobřezaná, Masajové na rozdíl od jiných keňských etnik berou svoji choť jako dítě, které je musí bezpodmínečně poslouchat,“ říká. „S vámi mohu klidně mluvit a dívat se vám přitom do očí, ale z manžela mám strach. Když mu potřebuji sdělit něco nepříjemného, jako že dítě je nemocné nebo že potřebuji peníze na cukr, přiblížím se takhle opatrně,“ hrbí se, schovává hlavu mezi ramena a oči klopí k zemi.

Ví, že partner nejde pro ránu daleko. Nejen ten její. Mlácení choti, která si příliš dovolí otevřít ústa, je mezi Masaji něčím tak normálním, až se diví, že u nás je domácí násilí trestným činem. Ještě více je překvapí, že fyzické ubližování družce není povolené ani podle keňských zákonů. Jenže stěžovat si kvůli němu na policii je pro postižené něčím nemyslitelným. „Je to přeci můj manžel. Udat ho by znamenalo překročení všech společenských hranic,“ říká Shunetová káravě a názorně předvádí, jak je rychlá změna, nebo dokonce zrušení staletých tradic obtížný proces.

Aktivistka Pauline Kinyarkyová souhlasí, že bez změny pánského postoje k obřízkám ničeho nedosáhne. „Masajky se celého procesu účastní, protože je k tomu nutí společnost ovládaná muži,“ tvrdí. Ale nejde na ně udeřit zpříma. Postupuje takticky oklikou. „Přesvědčíme otce o důležitosti vzdělání, aby provedení obřízky, a tedy i brzký následný sňatek s jím vybraným ženichem odložil na dobu, až dívka dokončí základní školu. To už je pak více sebevědomá a nenechá sebou manipulovat jako malá holčička,“ argumentuje.

Čím více takových děvčat, která si prosadí svou, bude, tím obtížnější bude pro otce těch dalších nutit je k obřízce. Je to ale běh na dlouhou trať, kde cíl prozatím zůstává v nedohlednu.

200 milionů obětí tradice

Ženská obřízka rozhodně není masajskou ani keňskou specialitou. Podřídit se jí, byť zákony ji téměř všude zakazují a OSN ji označuje za porušování lidských práv, musí obyvatelky ve třiceti zemích světa, především v Africe, ale i v Jemenu, Iráku a Indonésii. Díky mezikontinentální migraci se s takto zmrzačenými pacientkami čím dál častěji potkávají i evropští gynekologové.

Například v Somálsku se FGM týká celé ženské populace, jinde, jako v Keni, je to jen zvyk některých etnik. Dohromady má ve světě z důvodů společenského nátlaku znetvořené genitálie 200 milionů žen. Čtyřicet procent z nich podstoupilo nejhorší způsob obřízky, kdy jim většinou před prvními měsíčky expertky odstranily i velké stydké pysky a ránu zašily tak, že zbyl jen minimální otvor pro odvod moči a menstruační krve.

Zmrzačení pohlavních orgánů s účelem zajistit cudnost budoucích manželek je pradávná pohanská tradice, která dokázala přežít i nástup křesťanství a islámu. Ani v Bibli, ani v Koránu není dámská obřízka na rozdíl od té pánské vůbec zmíněna. Autority obou monoteistických náboženství proti rituálu vystupují, ale někdy to přináší opačný účinek. Právě v Keni anglikánská církev brojila proti obřízce ještě za koloniálních dob, což z ní za odboje proti Velké Británii dělalo pro vlastence poněkud bizarní symbol keňské identity.

15. dubna 2016