Nejvyšší soud Spojených států ve sledovaném případu rozhodl, že katolická charita může odmítnout umístění dětí do homosexuálních rodin. Jedná se o další ostře sledovaný spor týkající se práv homosexuálů, který byl tentokrát nečekaně rozhodnut jednohlasně - i liberálními soudci. Podle vyjádření předsedy soudu Johna Robertse názor charity na manželství je chráněn prvním dodatkem ústavy na základě svobody vyznání. Informuje například Reuters či Times of Israel.

V případu se jednalo o spor mezi katolickou charitou Catholic Social Services (CSS) a městem Filadelfie, které odmítlo ponechat charitu v systému pěstounské péče poté, co vyšlo najevo, že charita neposkytuje své služby nesezdaným či stejnopohlavním párům. Podle města Filadelfie touto praktikou porušovala pravidla certifikace. Město, které zaštiťuje pěstounskou péči pro potřebné děti, podepisuje se soukromými subjekty smlouvy, na jejichž základě pro město službu zajišťují.

Charita jako pěstouny vybírala pouze sezdané páry. Nesezdané či stejnopohlavní páry nechtěla podporovat, protože to odporuje katolickému učení. A odvolávala se při tom na svobodu vyznání. Město Filadelfie tuto praktiku považovalo za diskriminační.

Předpokládalo se, že rozhodnutí soudu by mohlo mít dopad na práva homosexuálů osvojovat si děti. Součástí žaloby byla také žádost o zvrácení rozhodnutí soudu z roku 1990, kdy soud uvedl, že zákony omezující náboženské postoje neporušují první dodatek na svobodu vyznání, pokud jsou obecné povahy, jsou neutrální a nejsou namířeny proti náboženství.

Soud se však vyhnul rozhodnutí, zda je osvojování homosexuálními páry neústavní, a své odůvodnění vztáhl pouze na tento případ. Svým verdiktem zvrátil rozhodnutí soudu nižší instance, který postup charity považoval za diskriminační.

Ve svém rozhodnutí uvedl, že katolická charita má právo na odmítnutí pěstounů na základě svobody vyznání. Přitom se opíral o samotný pěstounský systém Filadelfie, podle kterého si sami pěstounské organizace mohou určovat podmínky, které musí rodiče splnit. Rozhodl se však neměnit své předchozí rozhodnutí, na jehož základě je možné za určitých podmínek omezit náboženskou svobodu, jelikož pěstounské služby nepovažuje za „všeobecně dostupné“ služby, na které se uvedený precedent vztahuje.