Začátky existence života fascinují vědce, filozofy, historiky, stejně tak i nás laiky či vynalézavou fantazii umělce. Téma počátků planety Země, nerostů, probiotických polévek, které na ní postupně vznikaly, zachycuje z makropohledu, ale i na pravěkých přírodovědných artefaktech výstava Aetas Praehistorica (latinsky pravěk).

Výstava je autorským a zároveň kurátorským dílem Jana Dotřela, umělce a kurátora výstavního prostoru pražské galerie Kvalitář. Koncept, který vznikal dva roky, vychází z jeho dlouhodobého zaujetí propojením vědy a umění. Jeho fotografie a konceptuální objekty ilustrují chemické prvky a biologické procesy, ze kterých začal vznikat první život a následně se na planetě Zemi vyvinul. Jan Dotřel tyto fotografie vždy komponuje reálným způsobem, tedy bez techniky retuše či digitální montáže. Podstatným prvkem těchto fotografií je výběr jejich prostředí (industriální krajiny, kaolinové lomy, tropické lesy či savana) nebo iluzivní levitace v prostoru autorova ateliéru.

Soubor vystavených děl však nestojí pouze na mikroskopických fotografiích meteoritů či snímcích fotokoláží rekonstruované krajiny Hadaika (období vzniku zemské kůry a kontinentů). Tento způsob krajinářské reprezentace navazuje na panoramatické fotografie vesmírných vozítek pohybujících se na jiných planetách sluneční soustavy. Atmosféru dokonale dokreslují prehistorické i současné biologické artefakty. Dnes už bychom o nich mohli metaforicky mluvit i jako o uměleckých dílech – najdeme zde například „sochu“ ostatků předchůdce člověka nebo „objekt“ pravého dinosauřího vejce, „instalaci“ schránek podmořských živočichů upletených na první pohled jako z krajky a další odkazy na dobu dávnověkou ze sbírky Oldřicha Th. Uttendorfského.

Současný umělecký pohled na stejné téma dávnověku dotváří výběr z děl, která vznikla na přání kurátora a často vycházejí i z dlouhodobého tvůrčího postupu zvolených umělců – jsou to olejomalby Adama Kašpara zobrazující první minerály, uhlíkový obraz Milana Housera, keramický měsíční glóbus Štěpánky Sigmundové, dřevěná spirála Tomáše Medka, skleněná socha venuše Evy Eisler nebo křišťálový objekt pěstního klínu v mosazné záři Jakuba Berdycha Karpelise. Komplexní instalace ve třech galerijních prostorách původně zdánlivě nesourodých předmětů vytváří čtivý a výpravný příběh minulosti a současnosti, které spolu úzce souvisí a mažou relativní jednotky času.

Jan Dotřel: L.U.C.A. (Poslední univerzální společný předek), 2021, fotografie, fineart cotton papír na dibondu pod akrylátovým sklem, 35 x 25 cm.