Francouzský velvyslanec v České republice Alexis Dutertre je ve své funkci teprve od loňského října, ale Prahu má rád od roku 1990, kdy ji navštívil poprvé. Už v mládí četl Milana Kunderu, z dnešních francouzských spisovatelů doporučuje naší pozornosti dvě jména: Leila Slimaniová a Gaël Faye.

Na září byl do Prahy ohlášen knižní veletrh Svět knihy. A Francie je jeho čestným hostem…

Jsme velmi potěšeni a cítíme se poctěni, že Francie byla vybrána za čestného hosta tohoto mezinárodního knižního veletrhu. Českou republiku a Francii spojuje to, že obě země mají vysokou knižní kulturu, knižní průmysl, milují četbu, knihy a uvědomují si, jak je důležité v době digitalizace podporovat psaní a vydávání knih. Naše podpora knižní produkce má širší dopad. V roce 2022 bude Francie předsedat Radě Evropské unie a na předsednictví Francie naváže Česká republika. Pro Evropu to bude znamenat francouzsko-český rok. Na předsednictví se připravujeme, v našem programu klademe důraz na pocit evropské sounáležitosti a na podporu tvůrčího kulturního průmyslu, zejména na knižní publikace. Evropa a budování Evropy se neobejdou bez kulturní dimenze. Členské státy musejí pomáhat evropské kultuře, aby se ubránila kultuře internetových gigantů. Digitalizace je úžasný pokrok, ale my musíme používat náš kulturní průmysl, abychom evropskou kulturu posílili. Proto Francie podporuje programy pro publikace knih a také pro ochranu autorských práv. Ve Francii funguje už čtyřicet let takzvaný Langův zákon, jméno má podle bývalého ministra kultury Jacka Langa, o jednotné ceně knih. Za knihy se ve Francii platí jen 5,5 % DPH, ať jsou tištěné na papíře, nebo vydávány v digitální podobě. Musíme také chránit autorská práva. Jinak by trh zahltili internetoví giganti vnucující světovému publiku svůj vkus.

Máte nějakého oblíbeného českého spisovatele?

Letošní knižní veletrh bude věnován Milanu Kunderovi. To je velmi výrazná osobnost. Je jedním z mála spisovatelů, jejichž spisy jsou vydané ve velmi prestižní edici La Pléiade ještě za jeho života. Říká se o něm, že je nejčeštější ze všech francouzských spisovatelů a nejfrancouzštější ze všech českých spisovatelů. Před třiceti lety, jako mladý student politických věd, jsem si chodil číst do malé kavárny poblíž naší školy, v rue de Sèvres, a do téže kavárny chodíval na kávu také Milan Kundera se svou paní. Velmi jsem ho obdivoval, byl jsem Kunderou okouzlen a byl jsem šťasten, že mohu sedávat tak blízko něj. Trvalo mi měsíce, než jsem se osmělil ho požádat, aby mi napsal věnování do knihy Nesnesitelná lehkost bytí, kterou mám moc rád. Vím, že Kundera loni obdržel Cenu Franze Kafky. Jeho – a ovšem nejen jeho – překladatelce Anně Kareninové jsem letos předal řád Rytíř umění a literatury. Na Svět knihy přijede dlouholetý Kunderův přítel, nakladatel Antoine Gallimard, o propojení hudby a textu v Kunderově díle bude hovořit spisovatel a skladatel Benoît Duteurtre. Budou čteny úryvky z Kunderových prací.

Na veletrhu se ale nebude mluvit jen o Kunderovi…

To máte pravdu. Pozvání přijal i mladý spisovatel Laurent Binet, autor bestselleru HHhH, milovník historie, který v románě poutavě vylíčil atentát na Heydricha, od té události, jak víte, příští rok uplyne už osmdesát let. Velký úspěch knihy ve Francii svědčí o zájmu francouzského publika o československé dějiny.

Kdo z francouzských spisovatelů ještě přijede do Prahy?

Svou novou práci představí spisovatelka Muriel Barberyová, kterou proslavil její román S elegancí ježka. Mladá kreslířka a autorka komiksů Pénélope Bagieuová představí českou verzi svých komiksů o slavných a nezdolných ženách Nebojsy. Jednou z hrdinek je také slavná černošská tanečnice a zpěvačka Joséphine Bakerová, která na začátku minulého století opustila Spojené státy a usídlila se ve Francii, kde necítila diskriminaci ze strany společnosti ohledně barvy své kůže. Za německé okupace se aktivně podílela na odboji, získala mnoho ocenění a po celý zbytek života se věnovala kromě své výjimečné umělecké dráhy boji proti rasismu. Prezident Emmanuel Macron navrhl, aby byla Joséphině Bakerové vzdána národní pocta a její ostatky byly symbolicky uloženy v pařížském Panthéonu po boku slavných žen a mužů Francie. Tento slavnostní akt proběhne letos v listopadu.

Takže když to shrneme…

… na veletrh přijede z Francie šest nakladatelů, šestnáct autorů, budou tady přítomny tři kulturní instituce: Atlas, který se zabývá překlady, Villa Gillet z Lyonu, což je evropský ústav podporující současnou písemnou tvorbu, a festival komiksu v Angoulême.

Jací soudobí francouzští autoři vás oslovují? Myslím teď bez ohledu na festival Svět knihy.

Je jich hodně, například Leila Slimaniová, mladá spisovatelka, která se proslavila románem Něžná píseň, za který dostala Goncourtovu cenu v roce 2016. Tato autorka zosobňuje propojení Francie a severoafrických zemí Maghrebu (Alžírsko, Libye, Maroko, Mauritánie a Tunisko – pozn. red.), odkud pochází. Právě Leilu Slimaniovou vybral prezident Macron jako představitelku frankofonie. Nebo mladý spisovatel Gaël Faye, to je francouzsko-rwandský raper a spisovatel, autor knihy Petit pays (Malá země – pozn. red.), za kterou získal Goncourtovu cenu gymnazistů, le Prix Goncourt des Lycéens. Podle knihy, kde líčí poetický svět chlapce v africké zemi za občanské války, byl také loni natočen film. Faye stejně jako Leila Slimaniová představuje různorodost francouzské literatury, její bohatost, energii a mládí. Faye oslovuje mladou generaci – a ta mu rozumí. Přál bych si, aby se kniha Petit pays dostala v překladu do rukou českých čtenářů. Mimochodem, na překlady, jejich publikace a autorská práva máme zvláštní rozpočet, za posledních necelých třicet let vyšlo 650 překladů z francouzštiny do češtiny.

Jak je na tom francouzská mládež se čtením? Čtou dnešní děti ve Francii hodně?

Čtou, komiksy, mangy, ale i vážnou literaturu. Ale je jisté, že mládež víc baví koukat do mobilů než číst knížky. A mezi dětmi je málo velkých čtenářů. Proto prezident Emmanuel Macron vyhlásil školní rok 2021–2022 za rok četby. A čtení prohlásil za veřejně prospěšnou věc. A protože před  400 lety se narodil básník Jean de la Fontaine, tak se ve školách čtou jeho bajky a pořádají se soutěže v přednesu. Žáci se mohou vzdělávat a upevňovat svou identitu i čtením a přednesem poezie, nejen sledováním všeho možného na mobilním telefonu.

Byl jste sám v dětství velký čtenář?

Já patřím ke generaci, která sice už měla doma počítače, ale ne jako hlavní zábavu, a ještě jsme hodně četli. Než jsem začal studovat politické vědy, tak jsem studoval literaturu. Když se dnes dívám na svoje děti, tak vidím, že prezident Macron má pravdu, když považuje četbu za veřejně prospěšnou. Mládež je velice zvídavá, ale trpí také určitou leností, ráda vyhledává líbivé seriály s plytkým obsahem. Musíme děti přivést k tomu, aby četly.

Jakou knížku jste měl rád, když jste byl malý?

Měl jsem rád knížku Tistou les pouces verts od Maurice Druona, člena Francouzské akademie, slavného autora historické fresky Prokletí králové (tato heptalogie vyšla i česky – pozn. red.). Tistou je příběh chlapečka, kterého starý zahradník učí, jak se mají pěstovat rostliny. Stačí strčit prsty do země a dotknout se semínka. To je nerozsáhlá knížka pro děti. Potom jsem rád četl Dvacet tisíc mil pod mořem od Julesa Verna.

Když se Češi chtějí naučit francouzsky, kam se mají obrátit, pominu-li studium romanistiky na filozofických a pedagogických fakultách?

V Praze to je Francouzský institut ve Štěpánské ulici číslo 35. Ten loni oslavil sto let od založení, při té příležitosti byla vydána dvojjazyčná publikace o této instituci. Je velmi originální – je to komiks od výtvarnice Lucie Lomové vyprávějící historii těch sto let. Ve Štěpánské se cítíte jako ve Francii, je tam velké moderní kino, výstavní prostory, mediatéka, kde si přijdou na své děti i jejich rodiče, také kavárna a učí se tam francouzština. Jste ve Francii. Náš jazyk se můžete dokonale naučit i v Plzni, Českých Budějovicích, Liberci, Pardubicích, Ostravě a Brně, tam všude působí Alliance française.