Život v izolaci: Pro Provazníka jsou hrdiny Vietnamci, Horská si nestihla pořídit nové kolo

Scenárista Ondřej Provazník a ekonomka Helena Horská - Foto: Koláž Echo24
Život v izolaci: Pro Provazníka jsou hrdiny Vietnamci, Horská si nestihla pořídit nové kolo

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jak se žije lidem v této podivné době? Jak prožívají nutnost zdržovat se především doma a velmi často možnosti dělat to, co obvykle? Podívejte se jak známé osobnosti prožívají dobu koronavirovou. Na anketní otázky inspirované Proustovým dotazníkem dnes odpovídá scenárista a režisér Ondřej Provazník a ekonomka Helena Horská.

Ondřej Provazník, scenárista a režisér

Scenárista a režisér Ondřej Provazník - Reprofoto: YouTube - KVIFF

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?
Až to skutečně skončí (kdo ví, kdy ten čas nastane), půjdu se prostě projít bez roušky ven, bez strachu, že bych někoho nakazil, nebo někdo nakazil mě. Na tenhle pocit života bez náhubku se těším.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?
Zrovna teď jsem u střihače doma na Žižkově. Z okna vidím transparent nad karlínským tunelem: „Nemít prachy na nájem, vadí.“ Nic proti pánům Svěrákovi a Uhlířovi, ale ten nápis ve mně jako „OSVČ umělci“ temně rezonuje.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?
Nic zásadního nepostrádám.

Kdo je pro vás hrdina této doby?
Všichni, kdo jsou takzvaně v „první“ linii. A pak Vietnamci. Jinak myslím, že hrdiny naší doby poznáme až s odstupem.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?
Do inventury papírů a všech věcí v bytě, kterých se potřebuju zbavit.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?
Koho by to nenapadlo. (Btw chodím každé pondělí na florbal, a jeden ze „sportovců“ to chytil. Bylo to v době před celkovou karanténou, nevěděl o tom, a když jsme naposledy hráli, byl infekční. Pak si prodělal docela těžkou covid chřipku. Testy s výsledky mu udělali až za dvanáct dní, a než nám ostatním zavolala hygiena, bylo po karanténě. Takhle se to šíří. My všichni ostatní hráči jsme ovšem nákaze z neznámých důvodů odolali. Mám na to jedno vysvětlení: Florbal!)

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?
Snažím se chodit běhat a v rámci možností držet tělo v kondici. Bojím se jen o své blízké.

Co alkohol?
Zatím velice mírná spotřeba. Překvapivě.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?
Snad k tomu, abys si člověk vážil svobody.

Jak dlouho to tipujete?
Návrat do plně funkční společnosti bez nějakých výrazných omezení se protáhne nejmíň do podzimu. To jsem asi optimista.

 

Helena Horská, ekonomka

Ekonomka Helena Horská - Foto: Helena Horská

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?
Navštívím své nejbližší a pozveme s manželem sousedy a rodinné přátele na grilovací párty. Raději než do nákupního střediska vyrazíme s dcerou na golf.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?
Bydlíme za Prahou, v malé obci. Z okna se dívám na louku a do lesa. Vše i přes noční mrazy pučí. Nádhera. Radost mi dělá i zahrada. Mám teď na ni i víc času. Ranní sestřih má už za sebou.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?
Nestihla jsem si pořídit nové kolo. Teď by se moc hodilo. Ale jezdím na starém, které jsem si pořídila ještě během studií na vysoké škole. Beru to jako výzvu – trénink fyzičky – nová disciplína: jízda na kole se zátěží.

Kdo je pro vás hrdina této doby?
Každý lékař, sestřička i pomocný zdravotní personál a personál v domovech seniorů a hospiců.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?
Do bláznivého jarního úklidu domu. Priority jsou jiné. Především zvládnout intenzivní práci z domova, dohlédnout na školní přípravu dětí a najít si v tak hektické době i čas pro sebe a rodinu.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?
Samozřejmě, několikrát denně. Pocit paniky se mě ale nezmocňuje. Chovám se zodpovědně a snažím se minimalizovat riziko nákazy respektováním omezení a nosením roušky.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?
Přiznám se, že tu a tam sáhnu po nějaké sladkosti. V kanceláři preventivně nic nemám, ale doma je k dispozici mnoho lákadel. Na druhou stranu nepřesouvám se každý den do kanceláře a volný čas využívám k pohybu, ranní józe, běhu, jízdě na kole apod. Ve výsledku se držím. Je to skvělý způsob, jak se trochu uvolnit, mentálně si odpočinout a načerpat energii na další náročné pracovních úkoly.

Co alkohol?
Po několika týdnech bez alkoholu, kdy jsem se připojila k výzvě „suchý únor“, si tu a tam už dopřeji sklenku oblíbeného Prosecca.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?
Každá krize i ta osobní nejen společenská či ekonomická nás někam posune. Záleží na nás samých, zda-li se tomu budeme bránit nebo naopak to pojmeme jako výzvu a „chytneme příležitost na zapačesy“. Kromě toho, že si uvědomíme strategický význam zdravotnictví, ubohou úroveň digitalizace státní správy a jiné další neduhy naší společnosti, cítím ve svém okolí i znatelný posun v přístupu k práci z domova. Nabourává se silně zakořeněný stereotyp – kdo nesedí v kanceláři, nepracuje. Po odeznění koronavirové krize se mnohde změní či upraví zaběhlý pracovní režim.

Až to bude příště, budete na to líp připraven?
Každá krize je v něčem jedinečná. Každá nová zkušenost nás ale obohacuje a podporuje naši víru ve schopnost se postavit na nohy a zvládnout to. Darwinova teorie či teorie kreativní destrukce se znovu prosadí.

Na jak dlouho to ještě tipujete?
Na červenec už plánuji rodinnou dovolenou po Čechách. Dovolenou za hranicemi státu jsme pro letošek „odpískala“. Věřím, že od května vláda postupně uvolní některá omezení a naše disciplína a ohleduplnost vůči ostatním například v podobě dodržování bezpečné vzdálenosti či nošením roušek zabrání opětovnému nárůstu počtu nakažených.
Držím všem palce a velké díky veškerému zdravotnímu personálu. Společně to zvládneme!

 

Alena Mornštajnová, spisovatelka

Spisovatelka Alena Mornštajnová - Foto: Wikimedia.org/ Pavel Hrdlička, Wikipedia / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

K zubaři. Už dvakrát mě přeobjednal. Naštěstí to není akutní.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Bydlím v domku se zahradou, takže od počítače vidím krásně zelené smrky. Kdykoli můžu ven nebo do lesa, v tomto směru mě karanténa neomezuje.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Kromě některých lidí mi nechybí vůbec nic.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Zdravotníci v první linii, ale i prodavačky a všichni lidé, kteří nemůžou čekat v pohodě doma a čekat, až se pandemie přežene.

Do čeho se určitě nepustíte, i když byste třeba měla pocit, že byste mohla či měla?

Píšu, takže se rozhodně nenechám rušit jarním úklidem.

Napadlo vás už, že byste to také mohla chytit?

Samozřejmě, ale doufám, že se to nestane. Pro jistotu mám doma paralen, teploměr a kapesníky.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Kila navíc jsou téměř jistá. Ale nebude to koronavirem.

Co alkohol?

Asi by bylo fajn dát si večer sklenku vína, ale jsem migrenička, takže si můžu dát jen sklenku mléka.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Pokud ano, je to za příliš vysokou cenu. Nemyslím si, že jedna taková událost může lidstvo trvale změnit k lepšímu. Ale rozhodně je to poučení, abychom byli příště lépe připraveni na situaci, že přijde něco horšího, než je koronavirus.

Až to bude příště, budete na to líp připravena?

V to doufám.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Doufám v to lepší a jsem připravena na nejhorší. Takže doufám, že v květnu bude to nejhorší za námi, ale obávám se, že za hranice se letos v létě nepodíváme.

 

Martin Reiner, spisovatel a majitel nakladatelství Druhé město

Básník Martin Reiner - Foto: Wikimedia.org/ Michal Stránský / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Zajdu si někam na jídlo.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Já mám byt v šestém patře s velkými okny a krásným výhledem na Špilberk a Petrov, které jsou v noci osvětlené. A přímo přes cestu mám vietnamský obchod, kam chodí lidé i v čase koronaviru, takže nejsem ochuzen ani o tak důležitý sociální kontakt.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Filcová kolečka na nožičky křesla. Rozbitý odkapávač na příbory jsem U Vichra ještě stihnul, další den už měli zavřeno.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Lidi v první linii.

Do čeho se určitě nepustíte, i když byste třeba měl pocit, že byste mohl či měl?

Spíš některé věci chtě nechtě odkládám, jinak mám pořád dost co dělat.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Jistě, proč bych zrovna já měl být z téhle šlamastyky vyjmut?

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Když nechci, tak nepřiberu. I když nemůžu chodit hrát tenis, pinec, zavřeli nám saunu… Jím trochu míň než obvykle.

Co alkohol?

Ten se u nás v Brně dá normálně koupit.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Asi jak pro koho. Všechno zlé je k něčemu dobré, praví stará moudrost; tak snad ano.

Až to bude příště, budete na to líp připraven?

Já byl připraven skvěle. Mám našetřeno, mám potřebné kontakty, skoro bych řekl, že mi nic nechybí.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Netipuju, ale byl bych určitě rád, kdybych mohl jet v půli června do Třeboně do lázní, a pak za měsíc s rodinou do milované Itálie.

 

 

Jan Juchelka, generální ředitel KB

Generální ředitel Komerční banky Jan Juchelka - Foto: Twitter/ Komerčka

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Navštívíme rodiče.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Docela ano a fascinuje mě prázdná škola a prázdná ulice, jindy tak živá a plná lidí z různých zemí…a pohled na kostel, tak stejný, nehybný a připomínající věčnost.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Měl jsem víc chodit mezi lidi a měl jsem si pořídit ten vysněný cyklotrenažér do interiéru.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Mí kolegové na pobočkách. Denně v permanenci, v první linii, v kontaktu s klienty. Nikdo o nich nepíše, přitom odvádějí důležitou práci pro fungování naší ekonomiky. Taky kolegové v back office a v kontaktním centru pod náporem dotazů a obsluhy klientských potřeb. A ajťáci, kteří v pár týdnech zprovoznili fungování velké části banky „z domova každého z nás“. To jsou mí hrdinové.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

Nebudu si nejspíš letos plánovat dovolenou v příliš vzdálených krajích.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Ano, a nepropadám při té představě panice. Ale protože dodržuji striktně všechna nařízení a hygienická doporučení, riziko nákazy v této době minimalizuji.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Nebojím.

Co alkohol?

Velmi střídmě, téměř vůbec. Novoroční předsevzetí. Stále funguje.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Jsem přesvědčen, že ano. Posílí nás osobně, umožní nám se zamyslet na životními prioritami. Pro firmy, které tuto etapu ve zdraví přežijí, nastane „nový normál“ a vytvoří příležitosti. Již dnes akceleruje některé velmi zdravé tendence ve firmách (například v oblasti digitalizace a organizace práce). Věřím, že vytvoří příležitost pro pozitivní strukturální změny v české ekonomice.

Až to bude příště, budete na to líp připraven?

Do nějaké míry jsme všichni připraveni byli, my Češi jsme velmi adaptabilní a rychle reagující lidi. Příští „TO“ nás může znovu překvapit. Nevíme totiž, co to bude.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Doufám v postupné a pozvolné navrácení života do normálních kolejí počínaje květnem. Bude to důležité pro znovuobnovení české ekonomiky. U nás v bance postupujeme podle citátu uvedeného níže. Kolega Mirek Hiršl jej nadnesl na počátku pandemie a uvědomili jsme si znovu, jak důležité je chovat se racionálně dle stávající situace a současně doufat v lepší zítřek.

Expect the best, plan for the worst, and prepare to be surprised.

Denis Waitley

 

 

Petr Stančík, spisovatel

Petr Stančík - Foto: Wikimedia Commons/ David Konečný - fotografie

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Do kostela, do knihkupectví a do hospody. V tomto pořadí.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Mám okno hned vedle psacího stolu, takže se dívám často. Nad střechami domů vidím krásnou krajinu ze Starých pověstí českých. Ten zarostlý kopeček je mohyla Krlíš, kde sní svůj věčný sen hrdina Tur, vítěz nad kmenem Lučanů. Když je čistý vzduch, táhne se řetěz mohyl až k Řípu. Leč jako typická sova vidím za oknem nejčastěji tmu, někdy rozhvězděnou, jindy jalovou.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Jsem zarytý očekávač apokalypsy, takže mám doma kde co, včetně chirurgických jehel i nití či padesátilitrového kanystru dezinfekce. Ale zapomněl jsem na roušky. Takže teď musím čekat na Mlhu po horách, až „truchloroušky obstará“, jak napsal Mácha v Máji.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Zdravotníci, hasiči… A vůbec každý, kdo dělá něco pořádného a neutápí se v nudě a nihilismu.

Do čeho se určitě nepustíte, i když byste třeba měli pocit, že byste mohli či měli?

Nebudu se pouštět do diskusí o epidemii na sociálních sítích.

Napadlo vás už, že byste to také mohli chytit?

Mráz kopřivu nespálí. Už jsem přežil i horší věci. Navíc věřím, že Prozřetelnost má se mnou ještě nějaké plány.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Nejvíc se bojím, že lidé přestanou kupovat knihy a já budu muset žebrat. Jen bych si přál, aby to bylo jako na obrazu Jaroslava Čermáka „Šimon Lomnický žebrá na Karlově mostě.“ Moc se mi líbí, jak je tam básník Lomnický malebně rozvalen na jakémsi dřevěném křesle a kolem něj se rojí, obsypaný kolegy vágusy a kurvami, nábožně naslouchajícími jeho veršům.

Co alkohol?

Zásoby mám slušné a navíc téměř neubývají. Jsem totiž společenský piják a té společnosti se teď jaksi nedostává.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Doufám, že ano. Především k tomu, že vyhubí jedno z nejhorších zel poslední doby – turistický průmysl. Že zmizí všechna letadla i auta, která zbytečně létají a jezdí jen proto, že miliony lidí hledají na druhém konci světa to, co tam stejně nenajdou, protože to mají ukryté v sobě. Že rodiny se zase naučí žít spolu, povídat si a mít se rádi. Že lidé se zase naučí, jak si vzájemně pomáhat a postarat se o sebe i bez pevné ruky táty státu.

Až to bude příště, budete na to líp připraveni?

Až se to uklidní, pořídím si zásobičku roušek. Jenže si myslím, že při dalším Velkém průšvihu bude zase potřeba něco úplně jiného. Třeba lapače pitné vody z povětří nebo naopak plovací vesty.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Do léta. Vlastně je to úplně jedno, protože jsme planetu i lidský genom tak zhuntovali, že hned přijde nějaká další pohroma. Kdo to neumí, měl by se rychle naučit, jak přežít v divoké přírodě, jak se pěstuje obilí, a tak podobně. Ale hlavně neztrácet radost ze života a bujarou mysl!

 

 

Jáchym Topol, spisovatel

s

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

S partou kamarádů si už dýl děláme plány, jak zase vyrazíme na sever. Budu trochu tajemnej, neřeknu to přímo, to místo omejvaj hluboký, ledový a slaný vody, ale Island to není. Moje nejbližší cesta ale povede do Podolí, pořádně si zaplavat. Jsem teda na rozdíl vod dneska mnoha fest trpících lidí dost rozmazlenej, přiznávám. Když ale pár dní neplavu, rozlejzaj se ve mně nelibý nepokoje a právě tomu chci v zase brzo otevřeným podolským bazénu zamezit.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Mám to dobrý, je tam ohniště, sekyrky pod stříškou a taky halda dříví a dvě velký haldy větví, soused musel porazit strom.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Moc bych chtěl mít psa, tak jako celý dětství. Byli jsme už ve fázi vybírání, šmejdění po Letný i Folimance a okukování hafanů. Budeme v tom pak pokračovat.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Je to pořád ten samej hrdina, umírající a vosamělej starej člověk.

Do čeho se určitě nepustíte, i když byste třeba měl pocit, že byste mohl či měl?

Do skypování. Mejlování, četování, mobilování a všeho tohodle votravování sebe i druhejch. Hnedka co vám vodešlu tyhlety svý ponaučení, tak zavřu krám, těšim se velice velmi.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Napadlo mě dokonce, že dyž už, tak ať to veme rychlej konec. Dost nerad bych tu zůstal samojedinej a aby vokolo mě všici kapali. I když to se taky může stát.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Já se ňák vůbec nebojim.

Co alkohol?

To sem před časem vypustil a pořád to držim. Je to tak lepší. Je ale pravda, že tenhlecten setrvalejší střízlivej stav si spíš vychutnáte, když už máte něco za sebou.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Jo, budeme se snažit to všelijak votočit k lidskýmu dobru, zpomalení civilizace a nadějná lidská vzájemnost a úžasný úkazy solidarity a tak. Ale myslím, že to jsou žvásty. Na tenhle už se vynořující korona kýč tu bude trochu moc zoufalejch, ztracenejch lidí. K ničemu to není dobrý. Navíc se zrozuje taky i fest korona fašismus, kterej už cejtím i sám na sobě. Jakože lidskej rod se zbaví všech starejch a nemocnejch, aby se planeta lípějc votáčela, však vás to už taky napadlo, že jo?

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Pudu plavat, to už jsem přece říkal!

Až to bude příště, budeme na to líp připraveni?

Ano, budeme už spíš věřit ve vše dřív nepředstavitelný. I teď žasnu, jak si zvykáme. Lidská přizpůsobivost je obrovská, víte, holenku, ona ta člověčí přizpůsobivost znamená vlastně odolnost. Vida jak mi to pálí, jak mi to sakra rychle pseudo čapkovsky kurva korona kýčuje, do frasa! Nekoledujte si už radši vo další vodpovědi, jo?

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Dva až tři měsíce s nějakým tím dojezdem.

 

Petra Soukupová, spisovatelka

Spisovatelka Petra Soukupová - Foto: Youtube.com/ Český rozhlas Plus

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Vůbec mě zatím nenapadlo, že bych se okamžitě, jak to skončí, někam vypravila. Asi půjdu brzo na jídlo do své oblíbené hospody, která je teď zavřená, ale jinak nevím.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Z okna se dívám asi tak stejně často. Vidím protější dům, lampu. A když vstanu, tak ještě kousek ulice se stromy.

Co jste měla udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Nevím o ničem.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Jednoznačně všechny profese, které se starají o ostatní, často bez ohledu na své zdraví. Sestry, doktoři, pomocný personál.

Do čeho se určitě nepustíte, i když byste třeba měla pocit, že byste mohla či měla?

Nic takového mě nenapadá.

Napadlo vás už, že byste to také mohla chytit?

Jo, jistě. Ale jsem zdravá a ještě relativně mladá, tak doufám, že by to proběhlo bez větších komplikací. Ostatně v nic jiného asi doufat nelze.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Haha, ani ne. Bojím se spíš, že to chytí někdo z mé rodiny, pro koho by to bylo více ohrožující. A bojím se ekonomických dopadů.

Co alkohol?

Stejně jako kdykoliv jindy.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Snad ano. Možná k tomu, aby si lidi uvědomili, jak samozřejmě brali to, jak mohli žít předtím, a třeba že by si toho, co mají, více vážili a snažili se žít tak, aby to mohli mít co nejdéle. Ale to už mluvím o ochraně životního prostředí.

Až to bude příště, budete na to líp připravena?

Já sama za sebe nemám moc být jak připravená nebo nepřipravená. Spíš je asi otázka, jak na to bude připravena vláda, třeba z hlediska připravenosti krizového plánu, podpory zdravotnictví, rezervami a distribucí ochranných pomůcek atd.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

V řádu měsíců, v létě to poleví a příští podzim/zimu se to vrátí.

 

Marta Kubišová, zpěvačka

Marta Kubišová - Foto: Facebook

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

S dcerou a přáteli navštívím naše oblíbené hospůdky.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte.

Normálně se koukám často z okna. Vidím rozkvetlé stromy a keře, které teď pomrznou.

Co jste měla udělat či si pořídit, a teď vám to chybí?

Všechno, co jsem potřebovala zařídit, jsem kupodivu stihla, aniž bych tušila, že se dočkáme nouzového stavu.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Ti, co jsou v 1. linii – lékaři, sestry, ošetřovatelky, záchranáři, hasiči, policisté, vojáci, ale i prodavačky, poštovní doručovatelky, kurýři s jídlem a nákupy, také všichni dobrovolníci! Myslím na ně s velkým obdivem a poděkováním! Stejně jako na všechny, díky kterým ještě máme vodu, elektřinu, teplo a plyn!

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohla či měla?

Do šití roušek… Dojalo mě jak se okamžitě všichni zmobilizovali, od amatérské švadlenky až po ČVUT. České kutilství tady tentokrát sehrálo hlavní roli!

Napadlo vás už, že byste to také mohla chytit?

Občas, ale raději si to nepřipouštím.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Věřím, že nepřiberu, protože mi lékař zakázal sladkosti a uzeniny. Jinak už mi docela schází návštěva kadeřnice!

Co alkohol?

Ten mi nechyběl ani předtím.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Zatím jsem si uklidila lodžii a zrevidovala jsem po zimě květiny.

Až to bude příště, budete na to líp připravena?

Pokusím se zásobit ochrannými prostředky.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Tak do léta tohoto roku a na podzim uvidíme…

Ivo Zelinka, podplukovník

Podplukovník Ivo Zelinka - Foto: ČT24

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Nikam daleko, do Kutné Hory. Pocházím z ní a mám tam rodiče. S bratrem jsme je navštívili naposledy před vyhlášením nouzového stavu a řekli jsme si, že je navštívíme, až bude po všem.


Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte.

Neřekl bych. Mám sice rohovou kancelář v horním patře prvorepublikové vily v kasárnách na kraji Chrudimě, ale času na koukání z okna jsem od vyhlášení nouzového stavu zrovna moc neměl.


Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Měl jsem si pořídit nové střelecké brýle, mám je poškrábané. Při kontrolách na hranicích je nosím v kombinaci s rouškou a dost mě to irituje. Ale už jsem si objednal nové.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

O tom nemám sebemenších pochyb – zdravotníci. My vojáci jsme teď nasměrovali sílu celé své organizace k tomu, abychom jim co nejvíce usnadnili jejich práci, a děláme všechna myslitelná opatření, aby ji měli co nejméně. Myslím, že bychom se všichni měli zamyslet nad tím, jak jim práci alespoň nepřidělávat.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

Přišla mi kniha od fenomenálního československého důstojníka Ferdinanda Otta Mikscheho „Blitzkrieg“, první vydání z roku 1941. Jako vůbec první vysvětlil principy úspěšné bleskové války nacistického Německa. Chci na ní mít klid. Počká tedy na dobu, kdy současné nasazení výsadkářů ve prospěch republiky nebude tak intenzivní.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Samozřejmě. Děláme, spolu s naším útvarem, vše pro to, aby k nakažení výsadkářů pokud možno nedošlo před kulminačním bodem epidemie, a my jsme tak byli schopni zmírňovat její dopad v ten nejkritičtější okamžik.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Ne, to určitě ne. Jím stále stejně, a byť cvičení doma není tak efektivní jako v crossfitové tělocvičně, kam jinak pravidelně chodím, tak v současné situaci nic lepšího nevymyslím.

Co alkohol?

Není čas ani prostor. Ale až bude po všem, tak si sedneme s kaplanem výsadkového pluku a pár dalšími kamarády u něj na zahradě u dobrého vína. O to cennější to pak bude.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Určitě. Je jen na nás, zda si z toho něco odneseme. Já jsem osobně nadšený z té obrovské vlny solidarity a vzájemnosti, kterou vidím kolem sebe. Ať už civilistů vůči sobě nebo vůči nám výsadkářům. V tomhle jsou Češi jako hobiti – ukážou, co v nich je, až když o něco jde.

Až to bude příště, budete na to líp připraven?

Zřejmě ano. Jenže kde je napsáno, že příště bude průběh takový, jaký zažíváme dnes? Jsem tedy docela opatrný, ale určité lekce budou bezpochyby přenosné i do budoucna.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Na to se zeptejte plukovníka Prymuly.

Stanislav Křeček, ombudsman

Stanislav Křeček - Foto: Jan Zatorsky

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Na chalupu, na návštěvy k blízkým. Ale také na mnoho jednání.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte.

Často a nikoliv jen v těchto časech. A to í v nejnemožnějších – nočních – hodinách. Vidím školu kam jsem chodil, park kam jsem chodil „na rande“, ale kde jsem také sáňkoval a „lyžoval“ před lety sám jako dítě a pozdě se synem a s vnoučaty. Příjemný pohled.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Měl jsem si opatřit domácí běžecký pás. Mám jej v kanceláří a potřeboval bych ho i zde.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Každý kdo se dnes chová jako v dobrých časech pokud se i v dobrých časech choval odpovědně a se svědomím. A dnes je do obzvláště důležité.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

V mém věku něco odložit na později znamená, že to už také neuděláte nikdy. Vždy jsem si myslel že bych mohl a měl napsat paměti. Ale dne si již nic nepamatuji tak, jak bych chtěl. Za to koronavirus ovšem nemůže.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Mám výhodu v jakémsi fatalistickém rysu povahy. Ano, napadlo a co? V mém věku?

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Tak to určitě ne, „nepřibírám“ už 50 let. Ale fysická kondice odchází, chybí pohyb, dlouhé pochody, práce na chalupě.

Co alkohol?

Děkuji za optání. Vždy jsem soudil, že komu smrdí rum, tomu smrdí práce. A pokud dnes není práce.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Nemyslím. Snad jen k uvědomění si toho jak se jako národ umíme postarat. Tak jak jsme se sami rychle vybavili doma ušitými rouškami, myslím že nemá nikde na světě obdoby.

Až to bude příště, budete na to líp připraven?

Nemyslím. Toto vše patří k událostem na které se nelze dost dobře a smysluplně připravit. Zaskočí nás vždy. Jako smrt blízkých.

Na jak dlouho to ještě tipujete?
Snad Vánoce budou jako před lety. Ale nejsem si jist, zda opravdu pro každého.

Robert Geisler, scénárista

Robert Geisler - Foto: Jan Zatorsky

Co uděláte první, až to skončí?

Pokusím se alespoň tři dny být všude jinde, jen ne v bytě.

Kam se vypravíte?

Někam, kde bude víc lidí nežli jeden.

Díváte se častěji z okna?

Ne, dívám se častěji z balkónu.

Popište, co z okna vidíte?

Mám výhled na dvorek mezi domy. Je pustý.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Měl jsem vytunelovat pár firem a nacpat si konto v bance k prasknutí. Takže mi chybí akorát peníze, všechno ostatní už mám.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Hrdinů je naštěstí spousty. Zdravotníci, pošťáci, policisti, dobrovolní šiči, vědci, čeští výrobci, kteří chtějí pomoci… Nevyjmenuji všechny, kteří jasně ukazují, že v téhle společnosti je jen pár lidí, kteří zneužívají situace ve svůj prospěch a svou propagandu. Bohužel, zrovna těch pár lidí sedí ve vládě tohoto státu.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

Zatím do uklízení. Karanténa ještě není tak dlouhá, aby mi definitivně hráblo. Ale po dvou měsících, kdo ví?

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Napadlo. Ale jako silný kuřák, bych asi nepoznal rozdíl.

Bojíte se, že přiberete?

Tak to je něco, co mně opravdu netrápí.

Nebo něčeho jiného?

Bojím se, že i po tom všem, co předvedlo současné vedení státu, si určitá část obvatelstva nechá (až bude po všem) ráda vysvětlit, že jeho neschopnost a nekompetentnost byla jen kampaň nactiutrhačů.

Co alkohol?

Díky za optání, má se se mnou dobře.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Může. Myslím, že lidé s pamětí si budou pamatovat, kdo a jakým způsobem pomohl a kdo naopak tu pomoc brzdil. Když vám premiér říká, že nejsou roušky a nikdo nemohl předpokládat, že je všichni budou potřebovat a přitom nezruší rozhodnutí o centrálním nákupu a prodeji státem a vy přijdete do vietnamské večerky, kde vám nabízí roušky a rukavice k nákupu zdarma, tak se musíte zamyslet. Možná by zkrátka neškodilo, kdyby příští premiér nebyl Slovák, ale Vietnamec a řídil stát jako večerku.

Jan Vodňanský, textař a autor knih

Jan Vodňanský (Foto: Petr Novák, Wikipedia)

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Do centra Prahy. Na Václavák a okolí. Do Literární kavárny Academia.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Nedívám se z okna vůbec, a tak tam ani nic nevidím.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Moje paní Ivanka všechno perfektně obstarává, takže mi nic nechybí.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Ne jeden, ale tisíce hrdinů, lékařů a sester, kteří s mimořádným nasazením a osobním rizikem vykonávají svoji práci.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

O tom, do čeho se pustím nebo nepustím, se rozhoduji tak cca půl hodiny před zahájením akce.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Napadlo a také moje paní mi to připomíná, a proto mně ani na krok nikam nepouští.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Nebojím se přibrání ani ničeho jiného. Přežil jsem už Hitlera, Stalina, americký nálet na Královské Vinohrady, 21. srpen 1968, výslechy na StB, a tak pevně věřím, že budu rezistentní i na na ten koronáč.

Co alkohol?

V menších dávkách než dřív. Tak cca jednu deci vína k obědu.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

V osvícených komentářích stále slyším, že i taková globální pohroma je šancí konečně zdigitalizovat školství i mezinárodní kongresy, a tím pádem přestat nadbytečné létat, a tak vyslyšet volání Grety po ekologickém obrození lidstva. A tak to vidím i já.

Až to bude příště, budete na to lépe připraven?

Já jsem vždy připraven kalamitu kreativně zvládat s pomocí intuice a situační improvizace.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Za téměř osm dekád, co jsem na světě, jsem si zvykl na to, že život na této planetě je kauzální řetěz nečekaných kalamit přerušovaný jen vzácnými chvílemi relativní pohody.

Radim Špaček, scenárista a režisér

Radim Špaček Foto: Printscreen ČT

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Zřejmě do práce – mám roztočený seriál a kola showbusinessu se přece musí točit dál. Ale snad předtím stihnu ještě drink v mém oblíbeném baru.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Z jednoho směru koukám do dvora a do oken protějšího domu, z druhého přes střechy až na Petřín. Ale koukám se ven, jen abych se ujistil, jaké je počasí nebo jestli už odvezli odpadky.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Že to bude zrovna tak bizarní předmět, jako rouška, by mě nikdy nenapadlo. Naštěstí jsem jednu kdysi dostal jako suvenýr z Vietnamu. A nic jiného nepostrádám, všechno se dá pořád koupit – i nový román Ondřeje Štindla v papírové podobě mi dorazil.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Všichni, kdo se chovají zodpovědně, něco si dokážou odepřít a pomáhají druhým.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

Nepřestanu kouřit.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Samozřejmě, dokonce jsem byl ještě před dvěma týdny skálopevně přesvědčen, že jsem to musel dostat, ale zdá se, že jsem tomu (zatím) unikl. Výhledově ovšem souhlasím s názorem odborníků, že si tím bude muset projít většina z nás.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Spíš že zlenivím a otupí se moje komunikační schopnosti. Nebo že úplně zblbnu a začnou se mi líbit komentáře Martina Weisse.

Co alkohol?

Toho jsem se bál asi nejvíc, ale překvapivě jsem sám od sebe přestal pít přes den a dám si pár piv a jointa večer k filmu/seriálu.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Nepochybně. Každá krize nebo válka je vždy impulsem ke změně paradigmatu, pohledu na fungování společnosti, k novým vynálezům a objevům. Jo a taky jsem rád, že je na chvíli pokoj od těch přitroublých “kritiků” médií veřejné služby, zejména České televize.

Kdy tipujete, že to skončí?

Dávám koronaviru rok – maximálně dva! (A lidstvu? Asi o trochu víc...)

Nick Archer, britský velvyslanec v Praze

NIck Archer - foto britské velvyslanectví

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Pozvu si domů hosty. Skutečné lidi. Do jedné místnosti. Bez roušek. A půjdu nakupovat do obchodů, které bych rád podpořil, protože budou naši podporu potřebovat.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Vidím zahradu své rezidence, která je přímo pod Pražským hradem, a která je den ode dne krásnější. Vidím neobyčejně modrou oblohu, magnolie a třešně, které právě kvetou, a zelenající se trávu. Všechno strašně rychle roste.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Nemůžu si stěžovat, jsme naštěstí dobře zásobeni a mně ani mé rodině nic zásadního nechybí. Ale měl jsem v úmyslu pořídit si román Nadějné vyhlídky od Charlese Dickense při plánované cestě do Londýna, ke které už ale nedošlo. Svůj starý výtisk jsem bohužel ztratil.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Můj přítel, který je britským velvyslancem v Budapešti. Jeho zástupce zemřel na koronavirus. Jde o první oběť z řad britské diplomacie. Nedokážu si představit, jak nesmírně těžké musí být v takové situaci vedení ambasády. Velvyslanectví ve své podstatě připomínají rodinu – jsou to malé týmy lidí, kteří jsou si často velmi blízko.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

Rozhodně neplánuji začít cvičit, venčení psa bude muset stačit.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Myslím na to každou chvíli a pozoruji možné příznaky – jako většina ženatých mužů jsem i já hypochondr.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Ne, nebojím se, že bych ztloustl. Ale pokud to bude trvat tak dlouho, jak někteří predikují, tak mám obavu, že zestárnu.

Co alkohol?

Je půst, alkoholu jsem se vzdal.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Ano – mohlo by to být dobré pro společnost. Zjišťujeme, na kom jsme opravdu závislí a co si za peníze nekoupíme. A ačkoliv tohle v žádném případě není důvod, abychom tuto epidemii vítali, prokazatelně přispívá ke snižování uhlíkových emisí. Alespoň k tomu je to tedy dobré, vzhledem k tomu, že globální oteplování je pro nás všechny mnohem větší výzvou. Doufám, že chystaná opatření na podporu ekonomiky budou myslet i na životní prostředí.

Až to bude příště, budete na to líp připraven?

Ne.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Pokud to nedokážou odhadnout odborníci, tak ani já ne. Ale protože jsme už museli zrušit zimní rodinnou dovolenou, tak doufám, že na tu letní v srpnu se už vydáme.

Jan Prušinovský, filmový a televizní scenárista a režisér

Jan Prušinovský - Printscreen ČT

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Strašně mi chybí nějaký kolektivní sport. Byl jsem zvyklý na podvečerní fotbálek, večerní hokej, smradlavý kabiny a blbý vtipy co se v nich vedou. Takže na fotbal, nebo na led.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Naštěstí mám zahradu a můžu na ni vyjít. Vidím z ní Zbraslav, Komořany a Pražský okruh. Měl jsem nepříjemný pocit z toho, že neslyším ten monotónní šum aut z okruhu. Už jsem si na to ticho zvykl. Jinak pracuji především jako scenárista, což je práce, která je z devadesáti procent vykonávána o samotě. Děláme si s kolegy scenáristy legraci, že se pro nás zase tolik nezměnilo. Tedy kromě toho, že nemáme zakázky a psát můžeme leda do šuplíku.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Chybí mi mulčovací kůra, hnojivo na maliny, nemám na počítači kameru, zjistil jsem, že jsou vyprodané. Takže nemůžu používat skype. Můžu teda přes telefon, ale to není úplně ono. Teď jsem docela dlouho sháněl acetátový transparentní silikon. Plošná karanténa mi znemožnila dozkoušet divadelní představení na Zábradlí. Chybí mi pocit z ukončené práce, která teď někde stojí a pomalu na ní padá prach.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Docela často se zamýšlím, jaké to asi je pro nějakou samoživitelku s dítětem, která bydlí v paneláku, v nějaké garsonce. Takoví lidé jsou pro mě dnes hrdinové. A nedejbože kdyby to byla třeba zdravotní sestra!

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

Často si pohrávám s myšlenkou, že bych mohl napsat knihu. Ale moc dobře vím, že moje slovní zásoba je tak chabá, že to nemá smysl zkoušet. Scénáře psát můžu, ty čte jen štáb a herci, takže je to menší ostuda. Nebudu to zkoušet ani teď.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

Nedávno jsem vybíral něco z Alzaboxu. Už jsem sahal na ten dotykový displej a pak mi ruka instinktivně uhnula. Naštěstí jsem měl v kapse igelitový pytlík. Myslím na to asi každý den. Ale víc myslím na to, že to chytnou moje děti. I když všude píšou, že nejsou riziková skupina, stejně na to myslím.

Bojíte se, že přiberete?

Přibírám konstantně již několik let, zvykl jsem si na to.

Nebo něčeho jiného?

Že mi jebne?

Co alkohol?

Každý rok dostanu darem nějakou tu flašku. A protože moc nepiju, mám toho tady spoustu.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Někteří lidé možná zjistí, jestli jejich rodina k něčemu opravdu funguje, nebo vůbec nefunguje. Přírodě se trochu uleví. Viděl jsem záběry, jak desinfikují Václavák. Tam už bylo fakt špinavo. Možná se naučíme umývat ruce, přestaneme dávat usoplené děti do školek a nebudeme chodit do práce s chřipkou utlumenou ibalginem.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

To nevím.

Karel Schwarzenberg, politik

Karel Schwarzenberg - Shutterstock

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Pokud nebude zasedat sněmovna, tak se vydám do Vídně, abych konečně zase viděl vnoučata. Do Velikonoc nevidím, že by to bylo. Strašně jsem se těšil, že je uvidím na Velikonoce.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte.

Okolí Dřevíče: stromy, les, louku a tak dále. Velmi krásný pohled.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Mně po pravdě řečeno nechybí nic. Tedy chybí – příjemná společnost. Ale smyslem karantény je být příjemné společnosti zbaven.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Hrdina této doby je anonymní. Ošetřovatelky a lékaři, kteří pracují k padnutí. Těžko jmenovat jednoho, když jich je tolik. Skutečně je obdivuji.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?

Upřímně řečeno teď vůbec netuším, do čeho bych se tak pustil.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?

No samozřejmě! Jsem v takzvané rizikové skupině, samozřejmě je možné, že se nakazím. U mě to pak asi bude mít těžší průběh, třeba na to zgrajznu. No a co.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Ano, moc se nepohybuji, ale z jiných důvodů. Dosti dodržuji dietu kvůli cukrovce. Takže problémy s váhou nebudou tak strašný.

Co alkohol?

Ten si užívám. Aspoň jedno potěšení tady na samotě chci mít.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Byla by dobrá, kdyby lidi začali přemýšlet. Ale o tom pochybuji. Naopak mám obavy – totiž že pod vlivem té pandemie se zase bude šířit sklon, ne, že už se šíří sklon k silné vládě. Jako jsme to měli v 30. letech za hospodářské krize. Mám obavu, že lidi začnou zase blbnout a hledat vůdce. Všude na světě. Ono už to začalo před koronavirem, a teď ty hlasy slýchám víc, čtu je na facebooku nebo v mailech. Tady normálně projde, když prezident řekne, že máme držet hubu a krok. Bojím se, že si zase navykneme poslouchat.

Až to bude příště, budete na to líp připraven?

Ne. Je to jako s válkami. Taky se budeme připravovat na minulou infekci, tu budoucí si nikdy neumíme představit.

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Nejsem lékař a nevím, jak dlouho to bude nutné z epidemiologických důvodů – a jak dlouho z úplně jiných. Mám strach, že jisté pravomoci se vládě zalíbí a ona bude mít puzení si je ponechat.

Miloš Urban, spisovatel

Miloš Urban Wikimedia Commons - Jindřich Nosek (NoJin) - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Milo%C5%A1_Urban_(2019)_II.jpg

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?

Ráno do práce, pak s kolegy na oběd, odpoledne do kina, večer do divadla a v noci do nějakého technoklubu.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?

Doma mám výhled leda tak na protější střechu. V práci na pěknou žižkovskou ulici. Je v ní teď jediný člověk, na ústech má fialovou roušku a mluví do mobilu.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?

Všechny kalhoty mám roztrhané. Kalhoty se odkládat nemají. Myslím jejich koupi.

Kdo je pro vás hrdina této doby?

Lihovarník Žufánek. Vařil chybějící dezinfekci, než mu to celníci zatrhli.

Do čeho se určitě nepustíte, i když byste třeba měli pocit, že byste mohli či měli?

Do malování bytu.

Napadlo vás už, že byste to také mohli chytit?

Ano, ten vir je podle všeho strašně agresivní.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?

Já marně hubnu už rok. Takže nepočítám, že by se to nějak dramaticky zhoršilo.

Co alkohol?

Špatné. Ale to už mám špatné tak od osmnácti.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?

Lidi si ozřejmí nebo připomenou své hodnoty a priority.

Až to bude příště, budeme na to líp připraveni?

Všichni budeme mít doma aspoň ty roušky a dezinfekci, že?

Na jak dlouho to ještě tipujete?

Do poloviny května.

Tomáš Halík

Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?
Ke svým povinnostem na fakultě a ve farnosti.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?
Na to opravdu čas nemám. Dívám se do knížek a na monitor počítače při práci. Bratr koronavirus mi daroval to, čeho si na světě nejvíc cením a co jsem druhým záviděl: trochu víc času bez presu každodenních povinností.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?
Naprosto nic mi nechybí. Knihovnu mám zásobenou na několik životů a jídlo k přežití mi donesou přátelé.

Kdo je pro vás hrdina této doby?
Zdravotní personál a všichni, kteří se teď starají o nemocné a ohrožené.

Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?
Asi do generálního úklidu bytu, vyhazování zbytečností, utřídění písemností a knih, pro které už nemám kam šlápnout.

Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?
Jistě, ale na něco člověk umřít musí. Až tu nebudu zapotřebí, Hospodin mne přeřadí do jiného řádu reality, plného překvapení. Nespěchám tam, ale neděsím se té představy.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?
Tak toho se opravdu nebojím, konečně nejsem v čase postním odkázán na menzu a restaurace a za telefonické asistence zkušené kuchařky si dělám jednoduchá postní jídla a celkem mne to baví.
Bojím se toho, že nestačím naplnit svá předsevzetí a velká očekávání, která mám od této mně velkoryse darované doby: že budu víc v klidu přemýšlet a meditovat, že konečně dopíšu několik věcí, k nimž jsem se nemohl odhodlat a přečtu aspoň kus z té pyramidy knih, které si vždy šetřím na vánoční prázdniny, i když vím, že je to četba aspoň na napůl roku.

Co alkohol?
To není můj problém, mám báječnou zásobu dobrých čajů.

Může ta věc být taky k něčemu dobrá?
Pro mne určitě, jak jsem už prozradil. Ale může být velmi užitečná lidstvu jako celku: snad pochopíme, že nejsme suverénními vládci ani nad přírodou, ani nad dějinami, ani nad svými vlastními životy. Náš svět a náš život je zranitelný, i bohaté společnosti zchudnou, bude třeba změnit životní styl a pořadí hodnot. Ne samým chlebem živ je člověk.

Až to bude příště, budete na to líp připraven?
Skaut je vždy připraven, paní redaktorko! A život v nejskromnějším podmínkách a neustálém ohrožení jsem si už nacvičil před 19 lety na expedici v Antarktidě a samotu si užívám každý rok během 5 týdnů rozjímání a psaní v lesní poustevně v Německu.

Na jak dlouho to ještě tipujete?
Dokud aspoň určitému počtu lidí nedojde, co nám tím má být řečeno (a nezavážou se vnitřně toto poznání předávat dál), tak to neskončí. Vzpomeňte na starou židovskou legendu o 36 skrytých spravedlivých, na nichž stojí svět (ani oni o sami sobě nevědí, že patří k tomto počtu). Anebo se takoví lidé nenajdou a pak to bylo celé nadarmo a za čas musí přijít něco ještě horšího. Bůh nás netrestá a neposílá na nás pohromy, avšak uprostřed pohrom (z nichž většinu jsme si sami zavinili) nás učí mnohé věci hlouběji pochopit.
Já neumím šít roušky a jako senior nesmím vycházet, abych ostatním seniorům nakupoval či venčil psy, tak se snažím dělat to, co umím: myslet a druhé povzbuzovat a inspirovat k myšlení.

Michal Viewegh


Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?
Pochopitelně za těmi, které teď nemůžu vidět dost či dokonce vůbec a kteří mi samozřejmě chybí: za dcerami, za vnoučkem, za mámou, za bratry, za kamarády, za sousedy… Obě mladší dcery jsem ale tento víkend naštěstí viděl.

Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?
Žiju v Sázavě v domě se zahradou, s rouškou stále ještě můžu třeba k nedaleké řece – ale ano, možná se i tak četnost mých pohledů do zanedbané zahrady lehce zvýšila.

Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?
Věcí, které jsem měl v životě udělat (a neudělal) bohužel pár je, ale jaksi nesouvisí se současnou karanténou. Jsou-li onou otázkou myšlena protikoronavirová opatření, pak jsem si kromě roušky nic nepořídil – a vlastně jsem dosud ani nic neudělal. Nikam nemůžu, nic nesmím, jako starší občan s nemocným srdcem se prý mám hlídat dvojnásob… Všechno je zavřené, zrušené – mimo jiné i křest mého nového románu. Za týden mi bude padesát osm, beru jedenáct prášků denně (včetně antidepresiv) a cítím jakousi zvláštní rezignaci. Dokonce s národem nezpívám, a ani netluču na balkóně do hrnců… Jsem ztracený případ. Morous. „Ať zhyne rod smutných, k němuž patřil jsem!“ – mohu-li sebedestruktivně citovat Halase.

Kdo je pro vás hrdina této doby?
Všichni, kteří boji s nákazou obětují svůj čas, energii, soukromý život, své pohodlí. Všichni, kteří nerezignovali a kteří myslí především na druhé. Všichni ti zdánlivě obyčejní hrdinové našich všedních koronavirových dnů.

Do čeho se určitě nepustíte, i když byste třeba měli pocit, že byste mohli či měli?
Jako právě teď? Určitě nebudu nakupovat potraviny, dělat si zásoby léků ani kupovat zbraně – a dokonce ani nehodlám budovat podzemní kryt. Možná se pokusím využít náhle přebývající čas a trochu v domě uklidím.

Napadlo vás už, že byste to také mohli chytit?
Samozřejmě. Tím spíš, že jsem byl na samém začátku března – když to všechno teprve začínalo a cestovky zájezdy ještě nerušily – s dcerami lyžovat v Itálii. Ale bál jsem se pak především o ně, nikoliv o sebe. Já už jaksi svou historickou úlohu splnil. Umřít jsem ostatně mohl už v roce 2012, kdy mi praskla aorta – od té doby vlastně přesluhuju.

Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?
Ať už je autorem této otázky kdokoliv, každopádně mě pobavil. Takhle: ne že bych se ve svém současném životě vůbec ničeho nebál, ale nadváha to opravdu není… Nadváhu už ostatně dávno mám a vycházíme spolu celkem kamarádsky. Ale abych jenom nevtipkoval: ano, občas mám strach o své mladší blízké – tedy o ty, kteří mají větší část života teprve před sebou.

Co alkohol?
Taky kamarád, už mnoho let. Aby to nevyznělo jako nějaký coming-out alkoholika: tvrdý alkohol téměř nepiju a taky skoro nikdy nepiju přes den. Navečer či večer si ovšem skoro každý den dám sedmičku vína, většinou ji vypiju celou. Epidemie tento můj letitý zvyk nezměnila. Trvalé hodnoty je třeba chránit.

Až to bude příště, budete na to líp připraveni?
Logicky by to tak být mělo. Ale mohlo by být paradoxně i hůř – třeba proto, že už tu nebude „strach z neznámého“ a my už zase budeme všechno znát a všechno vědět a situaci fatálně podceníme…

Na jak dlouho to ještě tipujete?
V tipování nebývám úspěšný – nedokážu totiž zůstat objektivní a nepromítat do tipů svá očekávání a přání, jakož třeba i některé špatné životní zkušenosti. Například tuhle: Co se může posrat, to se většinou posere. Takže to bude asi na dlouho.

4. dubna 2020