Bedekr, který vsadil na obrázky a nemazal se s textem

Co všechno ještě musíme

Bedekr, který vsadil na obrázky a nemazal se s textem
Co všechno ještě musíme

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Vypadá to jako luxusní katalog nějaké cestovní kanceláře, avšak údaje o cenách hotelů, letenek, jízdenek, šerpů atd. tady nenajdeme. Co je to tedy? Soubor tipů na takzvanou zážitkovou turistiku, nazvaný 1 000 míst, která musíte vidět, než zemřete. Hlavní autorka sice všechna ta místa zatím neviděla, ale třeba má ještě dost času. „Tvůrci knihy (...) procestovali Zemi křížem krážem a na základě svých zážitků vytvořili jedinečný soubor velkých i malých dobrodružství.“ Je ta věta napsaná (či přeložená) poněkud neobratně, tušíme však, co se tu chce říct.

Spolupracovníci paní Kath Stathers, jež „navštívila mnoho zajímavých míst“, celkem třináct mužů a žen, „zkušení autoři cestovních průvodců, nadšení dobrodruzi, novináři a publicisté z celého světa“ (budiž, z celého), prý „za sebou mají celou řadu sportovních reportáží“, někteří z nich, vida, „ochutnali nejlepší jídla světa“, někteří dokonce, nechce se tomu věřit, „cestovali na velbloudech“. Takoví lidé jistě vědí o planetě všechno. A velkoryse se tu o své zkušenosti dělí s námi, pecivály, které zatím nenapadlo, že by v čase zbývajícím do smrti měli například nejen hrát, nýbrž rovnou vyhrát v Budapešti „šachovou partii, a to během horké koupele“ (tip č. 227), naučit se v Bangkoku „thajskou masáž hlavy a šíje“ (tip č. 726) nebo pozorovat v San Pedru de Atacama v Chile „západ slunce v Měsíčním údolí“ (tip č. 926). Jistěže všechna ta popisovaná místa existují a lze se na ně většinou komfortně dostat. Ale přemýšlet  v maďarských termálních lázních po pás ve vodě, jestli na d4 obětovat pěšce, to přece není žádné dobrodružství. Tip č. 346 zní takto: „Začněte den v typickém newyorském bistru.“ A pro nechápavé: „Jediný způsob, jak se pořádně připravit na celodenní prohlídku New Yorku [,] je zajít na Manhattanu do typického amerického bistra a objednat si velkou porci něčeho smaženého.“ Proč by to měl být „jediný způsob“? Navíc existují i lidé, kteří si snídani rádi odpustí, natož tu „s velkou porcí něčeho smaženého“. Že by eventuální žlučníková kolika představovala „dobrodružství“? Leda tak.

Když už jsme tu diskrétně připsali čárku v hranatých závorkách, zastavme se u jazykové stránky této obrazově působivé, avšak textově problematické příručky. Čteme tu „Saudská Arábie“ místo „Saúdská“, vem to čert. Čteme tu však také o zákazu „vstupovat nebo opouštět císařský palác“, vida, to je zeugma, zanedbání dvojí vazby, probírá se už na střední škole, inu, stane se. Narazíme tady však také na „sepjetí“ (tip č. 167: „Přeplavte kanál La Manche“, podnětná rada!), to už je úkaz poměrně vzácný. Tipy č. 664 a 896 uhodí do očí svými titulky i žáky prvního stupně základní školy: „Pozorujte poslední volně žijící asijské lvi“ a „Poznejte psi hyenovité v Krugerově národním parku“. Jaké školy tady nesou odpovědnost?

Ale zpátky od formy k obsahu. Českého čtenáře jistě napadne, co se tu tak asi doporučuje z naší vlasti, pokud vůbec něco. Ale ano! Jsou tu tři tipy. Čtenáři jsou lákáni do Prahy (tip č. 182: „Pozorujte padající vločky z Karlova mostu“, to prý lze „od listopadu do března“, hahaha), do Karlových Varů (tip č. 185: „Vyzkoušejte si foukání skla v české sklářské huti“, rozumí se ve sklárně Moser) a do Kutné Hory (tip č. 186: „Pomodlete se v kapli z kostí“, míněna kostnice v Sedlci). Tak vidí Česko autorka, respektive editorka svazku. Proč ne.

Snad by její kniha mohla posloužit jako chvilkové rozptýlení třeba pro toho, kdo se nechce pořád dívat z okna na krajinu, jsa delší dobu rukojmím dopravního prostředku, jejž neřídí (tip č. 719: „Vypravte se vlakem na cestu po Vietnamu“), protože do postele, ale i „k vodě“ je příliš těžká. Ten, kdo má opravdu ambice cestovatelské, však musí sáhnout po jiné literatuře. Třeba po „cesto-faktopisech“, jak své knihy nazývá sama autorka, cestovatelka Dana Trávníčková, dáma, jež opravdu poznala celý svět. Už vydala sedm svazků, co rok, to jeden. První byl Sen o Tichomoří (2012) a právě v těchto dnech vychází Příběh Arábie. 

 

1 000 míst, která musíte vidět, než zemřete. Sestavila Kath Stathers. Z angličtiny přeložila Eva Vyčítalová. Vydává CPress v Brně ve společnosti Albatros Media, 2018. 496 str.          

Jaromír Slomek

19. října 2018