Více než 24 tisíc preferenčních hlasů vyšvihlo Hayata Okamuru (KDU-ČSL) až z 15. místa pražské kandidátky SPOLU do Poslanecké sněmovny. Bratr předsedy SPD Tomia Okamury v rozhovoru pro deník Echo24 nastiňuje, čemu se chce v parlamentu věnovat. Zároveň řekl, že je dobře, že byla SPD jeho bratra odstavena. SPD označil jako „krajní pravici“.

Dostal jste 24 328 preferenčních hlasů. Co na ten výsledek říkáte?

Mám obrovskou radost z toho fenomenálního úspěchu na celostátní úrovni. To předčilo veškerá očekávání. Češi jsou povahou spíš takoví pesimističtí, skeptičtí, ale vznikl výsledek, který je nad očekávání, nejlepší možný, jaký mohl být. Ale je i tvrdě odpracovaný. Mnoha lidmi, nejen kandidáty, ale i těmi řadovými tzv. pěšáky. Taky jsem rád, že se realizuje dobrá koaliční spolupráce demokratických stran, že se osvědčila v praxi. Teď je důležité nezklamat tu ohromnou důvěru, kterou nám dali voliči. Vím, že pro koalici SPOLU, i možná proti očekávání, hlasovalo mnoho mladých lidí, takže já sám jako poslanec zvolený v Praze cítím velký závazek a cítím velkou pokoru. Chci s pokorou, naplno a skromně sloužit lidem, hlavně těm sociálně slabým.

Jak si vysvětlujete to, že jste získal 24 328 hlasů, čímž jste přeskákal z nevolitelné 15. pozice a jste poslancem?

Ty preferenční hlasy, to je zhmotnění důvěry jednotlivých lidí, kteří se na mě dívali, poslouchali mě, četli má vyjádření, potkávali mě také v ulicích a na náměstích hlavního města, kde jsem řadu měsíců dělal velmi vytrvalou kontaktní kampaň. Prostě mi uvěřili jako člověku, jako osobnosti. A když se dívali na to, kdo kandiduje, jaké strany a kandidáti, tak dali hlas mně, a tím pádem i koalici SPOLU.

Nedávno jste řekl, že pokud se nedostanete do sněmovny, stáhnete se politicky do ústraní.

To nebylo žádné teatrální vyjádření, byla to ale jen taková opatrná poznámka. Myslel jsem to tak, že bych v tom případě potřeboval nějaký oddechový čas, prostě fyzicky jako člověk. Stejně jako každý si občas potřebuje po nějaké bitvě odpočinout. Určitě jsem to nemyslel tak, že bych se dál veřejně neangažoval. Třeba bych se angažoval někde jinde v jiné sféře, třeba kulturní, možná církevní. Ale teď jsem zvolen, takže jak jsem předem avizoval, jsem připraven naplno sloužit.

Čemu se kromě sociálních témat chcete věnovat?

Na prvním místě bych se pokusil zamířit asi do zahraničího výboru, jsem totiž několik let spolupracovníkem zahraniční komise KDU-ČSL, moc mi leží na srdci zvládnutí komunikace mezi naší západní civilizací, demokracií na Západě a východní Asií. Tou největší a nejproblematičtější veličinou je Čína. To je velký úkol pro řadu dalších desetiletí, aby tento vztah mezi Čínou a demokratickými státy Západu nevyústil v nějaký hrozný konflikt, ale aby nakonec i přes všechny rozdíly a různá momentální nedorozumění vzniklo harmonické soužití. Já sám jsem člověk, jak víte, který má částečně východoasijské kořeny, v dětství jsem žil osm let v Japonsku, takže toto téma je mi velmi blízké a pracoval bych na něm skrze zahraniční výbor.

Pokud se podíváme na výsledky voleb, tak v nich ztratili extremisté. Méně hlasů má také váš bratr Tomio, který se pravděpodobně nebude moci podílet na vládě. Jak se na to díváte?

Úplně odhlížím od toho, že je předsedou SPD můj rodný bratr Tomio Okamura. Prostě je dobře, že krajní pravice – v Německu je to AfD, v naší zemi je to SPD – je eliminována. V žádném případě nebudou moci jít do žádné vlády, jsou zcela odstaveni. To je pro naši demokratickou společnost a politickou kulturu jedině dobře.

Prezident Zeman opakovaně řekl, že pověří sestavením vlády tu stranu, která bude mít nejsilnější poslanecký klub. Nemůže vzniknout nějaký pat, kdy by prezident na sílu jmenoval premiérem Andreje Babiše, i když neměl většinu v Poslanecké sněmovně?

Jsem přesvědčený, že potenciál důvěry voličů, který se projevil v těchto volbách, je tak silným činitelem v pozitivním smyslu, že nikdo nemůže zabránit vzniku široké demokratické koaliční vlády. Nikdo. Ani pan Zeman.