Berlínský filmový festival českému režisérovi a herci Jiřímu Menzelovi udělil cenu Kamera Berlinale. Převzal ji za něj rakouský herec Peter Simonischek, s nímž si zahrál ve filmu Tlumočník. Menzel, který nyní pobývá v nemocnici, slaví 23. února osmdesátiny. V listopadu režisér prodělal náročnou operaci hlavy, podle manželky Olgy se jednalo o komplikace po těžké meningitidě. Menzel je od té doby v péči specialistů nemocnice ve Střešovicích.

Laskavá a soucitná poetika jeho filmů přinesla Jiřímu Menzelovi světový úspěch už na začátku režisérské kariéry. V roce 1967 získal za Ostře sledované vlaky, natočené podle románu Bohumila Hrabala, Oscara pro cizojazyčný film. Podle Hrabalových knih točil Menzel i později. Dílo filmaře, který se uplatnil též jako osobitý herec ve snímcích svých i cizích, patří k tomu nejlepšímu, co tuzemská kinematografie vytvořila.

Jeho poslední režisérský počin je starý pět let. „Prostopášná komedie o vášni k životu, hudbě a k ženám“ Donšajni ale u diváků i kritiky propadla – na rozdíl od předchozího hrabalovského titulu Obsluhoval jsem anglického krále (2006), který měl ohlas i v zahraničí. Předcházelo mu ovšem osm let sporů o práva na natočení slavného románu, korunovaných proslulou scénou s „Menzelovým proutkem“. Tím rozhořčený režisér veřejně sešvihal producenta Jiřího Sirotka na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1998.

V delší pauze mezi filmováním – předchozí snímek Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina je z roku 1993 – se Menzel věnoval hlavně divadelní režii v ČR i v cizině. Divadlo mu bylo vždy blízké, i kvůli hravému režijnímu rukopisu. V pražském Činoherním klubu například inscenoval Machiavelliho Mandragoru, která se tam hrála 11 let. Velmi úspěšný byl i Feydeaův Brouk v hlavě v Divadle na Vinohradech. Menzel má na svém kontě rovněž několik oper, režíroval i na Letních shakespearovských slavnostech.

„Věci musí vznikat lehce, pracovat musíte přirozeně, jako když dýcháte,“ tvrdí osobitý tvůrce, který se již v dětství zamiloval do filmů Reného Claira, Charlieho Chaplina či Jeana Renoira. Menzel se narodil 23. února 1938 v rodině publicisty, spisovatele a dramaturga animovaných filmů Josefa Menzela. Na pražské Filmové a televizní fakultě (FAMU) studoval v letech 1958 až 1962 u Otakara Vávry v silném ročníku, který je dnes považován za osu české filmové vlny – mimo jiné s Věrou Chytilovou nebo Evaldem Schormem.

Publikum i odborníky zaujal Menzel hned svou první režií, kterou byla adaptace Hrabalovy povídky Smrt pana Baltazara ve filmu Perličky na dně (1965). Atmosféra jeho Rozmarného léta podle Vladislava Vančury (1967) dokonale souzní s předlohou. Květnatý archaický jazyk, kvůli kterému byla předloha pokládána na nezfilmovatelnou, Menzel citlivě vyvážil záběry, v nichž se takřka nic neděje, ale „hraje“ v nich hladina řeky, déšť či zmoklé sklenice na stole. Nalezl zde křehkou rovnováhu mezi humorem a poezií.

Skřivánci na niti podle Hrabalových povídek z roku 1969 skončili nakonec v trezoru pro svou kritiku komunistické zvůle a k divákům se dostali až po změně režimu – a 21 let po svém vzniku získali na Berlinale Zlatého medvěda. Menzelovy další hrabalovské filmy, malebné Postřižiny či Slavnosti sněženek, stejně jako komediální snímky ze 70. a 80. let, často podle scénáře Zdeňka Svěráka (Na samotě u lesa, Báječní muži s klikou či na Oscara nominovaná Vesnička má středisková), patří k tomu nejlepšímu, co v té době vznikalo.

Před kamerou pak Menzel uplatnil civilní projev, postavený na klaunství a komediantství. Hrál například ve filmech Kdyby tisíc klarinetů, Rozmarné léto, Pension pro svobodné pány či Hra o jablko. Za dlouholetý umělecký přínos českému filmu dostal Menzel v roce 1996 Českého lva a v roce 2003 na Filmovém festivalu v Karlových Varech cenu za celoživotní dílo. Jeho rukopisu dobře rozumějí i v zahraničí, kde je velmi žádaný. Mimo jiné je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Rytíř umění a literatury.

Dlouhá léta zarputilý starý mládenec se v roce 2004 oženil s Olgou Kelymanovou (40), absolventkou produkce na DAMU. V roce 2008 se v manželství narodila Anna Karolína (jejím biologickým otcem je ovšem režisér Jaroslav Brabec), o šest let později přibyla Eva Maria.