Ve sbírkách českých sběratelů umění najdeme nemalou skupinu, která se orientuje na geometrickou abstrakci. Pod takto široce obecným pojmem se mohou vyskytovat jak historická díla například Karla Malicha, Zdeňka Sýkory, Vladislava Mirvalda, Zdeňka Kučery a Jana Kubíčka, tak sochařů Huga Demartiniho, Jiřího Hilmara či Stanislava Kolíbala, nebo třeba autora akustických kreseb Miroslava Grygara. Každý s jinou filozofií přístupu, uvažování a techniky, spojeni však zjednodušenými liniemi a tvary, prostorovou kresbou za použití pravítka, počítače nebo drátů a provázků. Jejich princip zobrazování je postavený na minimalistickém propojování bodů, budování pomyslné architektury, ploch, objektů, vazeb, modelování struktur a vrstev.

I v mladší generaci umělců najdeme autory s obdobným uvažováním a osobitým geometrickým postupem, který opět vychází z umělcova naturelu a logiky jeho smýšlení. Bezpochyby do ní patří malíř Karel Štědrý, který se dřív prosadil svými hravě prostorovými obrazy malovanými na motivy barevných tvarů plastelíny. Reálný prostorový model se mu pak stával skicou k akrylovému obrazu. Tato abstraktní a radostně barevná plátna po čase nahradil cyklem Tetris, kde modelovací hmotu vyměnil za suchý pastel v kontrastu se sytým akrylem a oblé tvary přeměnil na přímé linie. Redukované architektonické či geometrické prvky předem promyšleně skládal na plátno a vytvářel tím 2D i vícedimenzionální prostor, volně odkazující na oblíbenou, dnes již historickou počítačovou hru Tetris.

V dosud poslední sérii obrazů s lakonickým názvem Kresba, které byly nedávno vystaveny mj. na společné výstavě Paralely se Stanislavem Kolíbalem v dejvické Ville Pellé, se Štědrý oprostil od barev a jejich vzájemných vazeb a na základě volné inspirace obrazy Picassa či Kubišty v duchu analytického kubismu modeloval prostor vlastnoručně vyráběným uhlem a sprejem, a to živelným, ale zároveň promyšleným způsobem. Černobílé obrazy, vytvořené jen s občasným náznakem hnědých odstínů uhlu, umocňují intenzitu jednotlivých vrstev a dimenzí, které se nám rozehrávají před očima. Abstraktní obraz, ve kterém je zahrnutá poučená zkušenost i kulturní paměť, provokuje pozorného diváka k hledání prostorů, úměrnosti vztahů i celkové harmonie.