Fotbalová Sparta je v hluboké krizi. Kde hledat příčiny?

Rozbitá hračka bohatého majitele

Fotbalová Sparta je v hluboké krizi. Kde hledat příčiny?
Rozbitá hračka bohatého majitele

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Když před Vánocemi skončila podzimní část české nejvyšší fotbalové soutěže, fanoušci klubů řešili kromě přestupových spekulací také jedno velké téma – katastrofální podzim Sparty, který v jejím podání po 19 odehraných kolech znamená průběžnou pátou příčku a propastnou ztrátu 17 bodů na vedoucí Slavii. „Sparta v závěru podzimu představovala fackovacího panáka, do kterého si bouchl každý, kdo šel kolem. Slovácko, Teplice a na závěr i Příbram,“ hodnotí nešťastný podzim fotbalový redaktor Deníku Sport Jan Vacek. Jak se něco takového mohlo stát a kdo může za úpadek historicky nejúspěšnějšího českého klubu, je na delší vyprávění.

Historií pozvolného úpadku nejslavnějšího českého fotbalového klubu u nás se jako červená nit táhne jméno jejího majitele Daniela Křetínského. Ten do Sparty vstoupil v roce 2004 a od té doby klub postoupil pouze jednou do skupinové fáze Ligy mistrů (sezona 2005/06) a získal pouhé čtyři mistrovské tituly. Ten poslední v roce 2014. Aktuální velká ztráta na vedoucí Slavii naznačuje, že dalšího titulu se fanoušci rudých dočkají nejdřív v roce 2020. Než se však podíváme na uplynulý zpackaný podzim v podání Letenských, je nutné se vrátit do léta 2017.

Klub tehdy oznámil, že na lavičku usedne Ital Andrea Stramaccioni, bývalý trenér italského Interu Milan či řeckého Panathinaikosu. Spíš než úspěchy a získané trofeje ho předcházela pověst talentovaného kouče. Stramaccioni dokázal mnohé, včetně majitele klubu Křetínského, okouzlit svým charismatem a vystupováním. Italský kouč dostal od pátého nejbohatšího Čecha de facto bianko šek na přestupy a začaly se dít věci, jaké do té doby česká liga nezažila. Jen v letním přestupovém období přivedla Sparta jedenáct nových fotbalistů, všechny z ciziny. Už od generálky na sezonu proti nizozemskému Vitesse však Stramaccioniho tým víc než cokoli jiného připomínal na hřišti naprostý chaos. Tvrdé jádro fanoušků Sparty pak italskému trenérovi přineslo na trénink rakev, koupilo letenku zpátky do Milána, zkrátka naznačilo, že jej ve Spartě nevítá. Jako cizinec s velkým platem byl, stejně jako mnozí další hráči, velmi snadným cílem.

Sparta nejdřív na začátku ročníku vyhořela pod Italovým vedením v pohárové Evropě (vyřadila ji srbská Crvena zvezda) a následně proklopýtala i ligovým podzimem, na jehož konci bylo stejně jako letos jasné, že se jí boj o titul týkat nebude. Stramaccioni dostal po posledním zápase první poloviny sezony důvěru i pro jarní část ligy a jako posilu mu vedení Letenských přivedlo na neobsazenou pozici sportovního ředitele Zdeňka Ščasného, který na Spartě jako trenér skončil v září 2016. Ano, Ščasný, který musel klub kvůli neuspokojivým výsledkům opustit, se na Letnou vrátil o rok později do pozice ještě vyšší. Sluší se však říct, že zimní přestupové období Sparta zvládla pod Ščasného taktovkou o poznání lépe než to v horkém létě. Mužstvo posílili mimo jiné záložníci Nicolae Stanciu a Guélor Kanga, kteří přes své občasné disciplinární excesy dokázali, že jsou v rudém dresu platnými fotbalisty. Ani nákup rozdílových hráčů, kteří svým profilem a národností svědčili o pokračující internacionalizaci klubu, však nebyl na výkonech Stramaccioniho svěřenců znát a italský trenér byl i s celým svým realizačním týmem v březnu odvolán a na jeho místo bleskově dosazen trenér Pavel Hapal, který do té doby vedl slovenskou reprezentaci do 21 let. Jenže ani s novým koučem kýžené výsledkové a herní zlepšení nepřišlo a Sparta s Hapalem zakončila ročník až na pátém místě. Kromě toho Sparta v ročníku 2017/18 hospodařila se ztrátou téměř 724 milionů korun – to je nejhorší výsledek v éře Daniela Křetínského vůbec.

Drahou italskou anabázi přitom Křetínský a jeho klub vůbec prodělávat nemuseli. Před angažováním Stramaccioniho totiž klub jednal jak se současným koučem Slavie Jindřichem Trpišovským, tak s Pavlem Vrbou, strůjcem plzeňského zázraku. Jenže s prvním jmenovaným nenašel společnou řeč majitel klubu a Pavla Vrbu zase neuspokojila nabídka Sparty po peněžní stránce, takže zvolil jistější cestu návratu domů do Plzně.

Na startu letošní sezony vedl Spartu jako trenér právě Stramaccioniho nástupce Hapal, který mužstvu během jara ani v předsezonní přípravě nedokázal vtisknout svůj osobitý styl a herní tvář. Sparta víc než cokoli jiného pod jeho vedením působila jako soubor (na českou ligu nadprůměrných) individualit, který na hřišti nedokáže táhnout za jeden provaz. Situace se opakovala skoro v totožném duchu v pohárové Evropě, když Sparta pod Hapalovým vedením prohrála v předkole Evropské ligy 2:0 na hřišti srbského Spartaku Subotica a kouč byl po pouhých dvou odehraných zápasech nového ročníku odvolán.

Na vyhazovu hlavního trenéra bez explicitního souhlasu Ščasného, tedy člověka, který Hapala do jeho funkce vybral, lze demonstrovat problém, s kterým se Sparta potýká už roky a chronicky se opakuje. Majitel klubu Daniel Křetínský o klíčových věcech rozhoduje zásadně sám. Své by o tom mohl vyprávět kupříkladu Karel Poborský, kterého Křetínský vyhodil v září 2005 zasláním textové zprávy. Právě majitel klubu navíc do užšího vedení dosazuje své blízké přátele a známé, kteří k němu sice jsou velmi loajální, nicméně v horším případě jde de facto o jeho loutky. Lidem dosazeným Křetínským do vedení Sparty často chybí odbornost, kvalifikace a výsledky.

Od července byl tedy trenérem a zároveň sportovním ředitelem Sparty Zdeněk Ščasný. Nedokázal sice odvrátit vypadnutí Sparty z Evropské ligy, což pro Spartu znamenalo další ránu po finanční stránce, ale po solidním vstupu do domácí soutěže byl potvrzen ve funkci hlavního trenéra minimálně pro zbytek podzimu. „Zlom ale přišel dvěma venkovními porážkami 0:1 v Plzni a Olomouci. Od té doby se tým zmítal v problémech, rozložil se herně i
psychicky. Když loni v létě Tomáš Rosický mluvil o tom, že se klub bude z éry italského kouče Andrey Stramaccioniho vzpamatovávat dva až tři roky, rozhodně dobře věděl, co říká,“ pokračuje Vacek.

Ščasný navíc na konci září přišel o svého věrného asistenta Stanislava Hejkala, který ho doprovázel na všech angažmá. Hejkal se stal totiž novým trenérem Teplic. Sluší se dodat, že kromě solidního zdařilého vstupu do domácí soutěže vedly k potvrzení Zdeňka Ščasného v roli hlavního kouče klubu zřejmě také zkušenosti s rošádami trenérů v minulosti. Případ Stramaccioni Spartě ukázal, že specifika českého prostředí a místní ligy jsou pro cizince dost možná nepřekonatelným problémem. Angažmá Pavla Hapala zase vedení klubu na Letné přesvědčilo o tom, že rychlé řešení má své riziko, a pokud není na trhu vhodný kandidát na hlavního trenéra, je zřejmě lepší řešit situaci aspoň dočasně za pomoci vlastních zdrojů. Jenže po počátečním impulzu, které mužstvu Ščasný dodal, přišly zmíněné prohry s Olomoucí a Plzní a Sparta dokázala z posledních deseti ligových zápasů vyhrát pouhé dva. Společně s bilancí tří remíz a pěti proher to pro Ščasného znamenalo v druhé polovině podzimu nuzný zisk 9 bodů ze 30 možných a přezimování na celkové páté příčce ligové tabulky. „V kádru Sparty zůstává (po Stramaccionim) celá řada hráčů, která nároky pro oblékání rudého dresu nesplňuje. Ať už čistě výkonnostní, ale taky osobnostní. Tým není dobře složený, příliš velký důraz na individuální schopnosti jednotlivých hráčů vedl k tomu, že se nepovedlo vytvořit pevné jádro kabiny,“ hodnotí situaci Vacek.

Po katastrofálním podzimu se však na Letné zatím k radikálním personálním změnám neodhodlali, ty jsou nakonec spíš kosmetického rázu. Zatímco Zdeněk Ščasný setrvá v roli hlavního trenéra, novým sportovním ředitelem se stala legenda klubu, bývalý reprezentační záložník Tomáš Rosický. Ten sice nemůže nabídnout manažerské zkušenosti z podobné pozice, ale minimálně v začátku bude hrát v jeho prospěch respekt, který k němu lidé spojení se Spartou chovají. Angažmá v Anglii a Německu mu dala do vínku zkušenosti ze štací, kterými se v českých poměrech může pochlubit málokdo. „Já vidím v situaci Sparty obrovskou příležitost, jak celou tu situaci uchopit, i když na začátku budu muset dělat nepopulární rozhodnutí,“ řekl Rosický v rozhovoru pro klubovou televizi, a jak řekl, tak učinil, když ve funkci podržel trenéra Ščasného.

Nový sportovní ředitel bude mít hodně práce s navrácením klubu na vrchol, nicméně má na čem stavět. Letenští mají dlouhodobě zřejmě nejlepší mládež v republice, přičemž věhlas akademie na Strahově, kterou vede sedmdesátiletý nestor českého fotbalu Jaroslav Hřebík, přesahuje hranice státu. Fotbalová observatoř CIES zhodnotila akademii Sparty jako osmou nejlepší v Evropě. V nejvyšších evropských soutěžích totiž působí přesně 52 fotbalistů, kteří prošli Hřebíkovou líhní. Mimo jiné má Sparta ve svém kádru šestnáctiletého Adama Hložka, který je odborníky považován za největší talent své generace. I přes neúspěchy na hřišti mají hráči Sparty potenciál. Její mužstvo je totiž s věkovým průměrem 26,47 roku čtvrté nejmladší v lize, a dá se tak očekávat, že mnozí fotbalisté ještě nedosáhli svého výkonnostního vrcholu. Konkurenční výhodou oproti Plzni, Slavii a dalším týmům měla být pro Spartu díky projektu trenéra Stramaccioniho internacionalizace kádru, tedy větší zapojení cizinců do fotbalového života klubu. Úředním jazykem v kabině měla být angličtina a klub se podle této filozofie snažil překotně řídit. V přestupovém prostředí se začal orientovat na zahraničí trhy, a tak na podzim docházelo k zápasům, kdy v základní sestavě Sparty nastupoval jediný Čech. Za tuto praxi byl klub především svými bývalými hráči hojně kritizován, ačkoli pro zpochybnění této cesty v mnohých případech chyběly kritikům jakékoli racionální argumenty. Jak už to však na Letné pod vedením Daniela Křetínského bývá, rozhodli se v klubu v tomto ohledu k další změně kurzu.

Mnohá řešení přijatá na Spartě jsou totiž jenom opačným extrémem předchozího řešení. Klub se v posledních letech fakticky zmítá ode zdi ke zdi, což se projevilo i v případě internacionalizace, kdy po pouhém roce a půl opuštění této filozofie naznačil v rozhovoru pro Deník generální ředitel klubu František Čupr, kterého Křetínský dosadil do klubu v říjnu, ačkoli neměl s fotbalovým byznysem do té doby žádné profesní zkušeností: „Primárně jde o rozhodnutí majitele, nicméně můj názor zní – ano. Bylo by lepší mít ve Spartě víc českých hráčů, ideálně charakterově silných lídrů, kteří by ji vedli.“

Vypadá to tak, že Sparta, ať už se vydala v poslední době na jakoukoli cestou, není schopná udržet v ničem nastavený kurz déle než několik desítek měsíců. Jestli se něco změní pod taktovkou Rosického, je ve hvězdách, obzvlášť v situaci, kdy o hvězdy české ligy soupeří na malém trhu tři kohouti a pro potenciální posily Sparty už adresa na Letné dávno ztratila zvuk a dobré jméno.

7. ledna 2019