Chce se vám někdy na veřejném místě zakřičet do ticha? Vracíte se opakovaně k autu, jestli jste opravdu zamkli, nebo nadáváte při řízení? Jíte těsto na koláč ještě před upečením? Mluvíte se svým psem jako s člověkem? Víte všechno nejlépe nebo skáčete ostatním do řeči? Stahujete opakovaně topení? Zkuste se zamyslet, co patří mezi vaše časté zlozvyky. Chvíli to možná potrvá, než z vás začne padat kromě kouření a nočního vyjídání ledničky něco, co vás provází většinu života a lidem kolem vás to leze na nervy. Možná snadněji vyjmenujete na první dobrou zlozvyky svých nejbližších, partnera nebo rodičů, možná zjistíte, že některé zvláštnosti jste po nich dokonce podědili, jestli je vůbec možné dědit návyk.

A to je právě myšlenka, která stála na začátku nového projektu Celej von umělkyně Kateřiny Šedé, když byla oslovena vymyslet osobitý způsob zviditelnění Johanna Gregora Mendela při jeho letošních dvoustých narozeninách. Stála před otázkou, jak v současnosti neotřele přiblížit zakladatele genetiky a objevitele základních zákonů dědičnosti všem věkovým generacím, aby ho hlavně ti nejmladší nepovažovali za youtubera nebo fotbalistu. Na základě plánu přibližně 10 tisíc podnětů na stránce Sbirkazlozvyku.cz a vlastním sběrem po školách a seniorských domovech chce autorka se svým týmem vygenerovat Mendelovu tabulku zlozvyků, sepsat knihu a umožnit najít vám příbuzného člověka podle podobnosti návyků, na které jste pyšní, nebo se za ně možná naopak stydíte.

Kateřině Šedé je vlastní vyhledávání neobvyklých cest, práce na dlouhodobých projektech s velkou skupinou lidí, neodradí ji ani znovuobjevovaná složitost nebo kritika, jestli její práce je ještě umění, nebo už je za jeho hranicí. Naopak, tyto výzvy jsou pro ni posláním a zábavou v jednom. Jedním z nemála důsledků je propojování větší části společnosti, přemýšlení mimo zaběhlé rámce a vybočení ze stereotypů. Na začátku zapojovala převážně členy své rodiny, například svou letargickou babičku (Je to jedno, 2005–2007), kterou probudila ze smutného nicnedělání opět k životu tím, že ji podrobila mnoha rozhovorům a přivedla ji k překreslení celého obchodu s nářadím, který kdysi vedla a pamatovala si doslova každý šroubeček. Jindy s Muzeem moderního umění v San Franciscu iniciativně zapojila obyvatele města Los Altos, kde se snažila místním připomenout jedinečnost každého z nich takovým způsobem, že se jí sami hlásili do kanceláře světových rekordů obyčejných věcí, ve kterých rovnou vítězili. Mezi její nedávné iniciativy patří pokus oživit Český Krumlov (UNES-CO), vylidněný běžnými obyvateli, nebo kniha Brnox (2017), jíž popsala brněnské obávané ghetto ve stylu Bronxu ve snaze polidštit většinové společnosti území plné předsudků. Jednou z neznámějších akcí, rozvíjenou po dobu pěti let, je krátkodobé přestěhování obce Bedřichovice do centra Londýna, aby tam její obyvatelé žili stejným způsobem jako doma. Místní umělci je pak zaznamenávali ve snaze porozumět jejich životu na moravské vsi.

Teď se můžete stát součástí díla umělkyně i vy, když se připojíte s přiznáním svých neotřelých návyků a nebudete se ostýchat anonymně je popsat na jejím webu. Třeba zjistíte, že v tom na světě nejste sami.