Na dohled od busty s výrazným knírem, díla Michala Blažka z roku 2013, opatřeného slovy ZDE / V HOTELU / »KRÁSA« / ŽIL V LETECH / 1915–1927 / FILOSOF / LADISLAV KLÍMA, stojí historická budova vysočanské radnice. A právě v ní v Galerii 9 uspořádali výtvarníci Jan a Jana Majcherovi krátkou, skromnou, avšak působivou výstavu u příležitosti dvou letošních jubileí výjimečného spisovatele: roku 1878 se v Domažlicích narodil, roku 1928, čtyři měsíce před padesátými narozeninami, v Praze zemřel.

Konvencemi a establishmentem pohrdající „cynický bohém“ (Karel Čapek v nekrologu) měl štěstí, že sílu jeho intelektu docenil na počátku 20. století Otokar Březina („jeho sloh je velkolepý“). Byl to on, kdo na Klímovu filozofickou prvotinu Svět jako vědomí a nic upozornil literárního historika Emanuela Chalupného. Ten se s Březinovým úsudkem shodl a dílo veřejně pochválil. V dalších letech oba muži starého mládence podporovali, morálně i finančně. Za Březinou do Jaroměřic nad Rokytnou se filozof (prozaik, dramatik, ale také osobitý epistolograf) vypravil až roku 1926 a básník měl prý ze setkání „dojem krásný“.

Tou dobou už Ladislav Klíma dávno bydlel ve vysočanském hotelu Krása. Budova z roku 1902 se mu stala domovem stala za první světové války a byla jím až do roku 1927. Nepředstavujme si však luxusní apartmá, podobné třeba tomu, jaké obýval Nabokov v posledních letech svého života v hotelu Palace ve švýcarském Montreux. Čeněk a Anna Pučálkovi, periferní hoteliéři, poskytovali Klímovi místnost č. 17 v prvním poschodí, smutný pokojík s jedním oknem, starým nábytkem, umyvadlem a kamínky, v nichž se netopilo. Také proměnám hotelu Krása (býval v letech komunistické vlády sídlem OV KSČ, to by Klímu jistě velmi pobavilo) se aktuální výstava zabývá, byť okrajově. Hlavními exponáty vedle prvních vydání Klímových knih, sběratelsky dnes velmi ceněných kousků, je několik málo dochovaných Klímových portrétních fotografií a hlavně zvětšeniny téměř kaligrafického rukopisu. Z laciného hotelu Krása docházel umělec mimo jiné do společenského salonu, který ve svém bytě v Divadelní ulici provozovaly sestry Hellerovy, dcery spisovatele Serváce Hellera. Všimla si ho tam začátkem 20. let i mladičká Olga Scheinpflugová a po letech vzpomínala: „Ladislav Klíma se neuvelebil rád u velkého stolu, sedl si obyčejně do kouta a přitáhl si k sobě vlčáka Jaga, který cloumal křehkými silami hubené Mariany, kdykoliv ho vlekla do ulic vyvenčit. Nikdy jsem nemohla pochopit, proč tento domácí postrach pod jeho rukou zkrotl, ale ještě víc mě udivilo, když ho Ladislav Klíma líbal na tlamu opovrhuje našimi výklady o bacilech a nečistotě. Byl lidský, samozřejmý a nezávislý jako tulák, nesnášel péči o svůj zevnějšek a jistě si neuvědomil, že právě to rozhodlo, aby mezi ním a romantickou Marianou zůstalo jen při přátelství, ačkoliv se Klíma netajil v slovech i v dopisech svým přiznáním, že má pro ni pod svým odřeným sakem mnoho vážného citu. A ona vždycky prorokovala, že mu jednou svět přijde na chuť.“

Arne Novák se domníval, že Klíma, „v krásné próze jenom ochotničící“, je přeceněn, současně však o něm napsal, že je to „virtuos paradoxní ražby myšlenek i slov v knihách Svět jako vědomí a nic a Traktáty a diktáty“. Známá jsou slova F. X. Šaldy, publikovaná ještě za Klímova života: „Snesl se na nás Klímou noční nádherný motýl, jehož křídly prokmitá záře záhrobní krásy a tříští se o ně krůpěj tichých hvězdných kaskád popůlnočních. Co s ním jenom? Těšit se z něho, byla by odpověď rozumného a slušného ducha a čistého lidského srdce. Ale tohoto čistého srdce nehledej nikdo mezi námi, umouněnci, uspěchanci, štvanci a psanci zisku a výdělku, otroky užitkovosti v nejhrubším smyslu slova.  A tak, bojím se, jediná odpověď, na niž se vzmůžeme, bude odpověď sběratelova: – Polapte jej opatrně a přišpendlete a vystavte pak za sklem ve skříni muzejní!“

Inu, „za sklem ve skříni muzejní“ teď Ladislav Klíma ve Vysočanech jaksi byl. Současně však máme k dispozici jeho práce v nových vydáních. Stačí sáhnout, číst, bavit se i přemýšlet .

Filosofa L. Klímy nalézání aneb Vysočany, hotel Krása. Galerie 9 v Praze-Vysočanech, od 21. srpna do 6. září 2018, otevřeno pondělí až čtvrtek 10–18 hod. Vstup volný.