Sněmovna po několika měsících finálně schválila kurzarbeit, který má v krizi ochránit ohrožená pracovní místa. Podle schválených pravidel by zaměstnavatelé platili pracovníkům za neodpracovanou dobu nejméně 80 procent jejich výdělku. Stát by firmám poskytl čtyři pětiny této náhrady i s odvody, a to do 1,5násobku celostátní průměrné mzdy. Zaměstnanci by mohli být doma až čtyři dny v týdnu, nejvýše rok. Projednávání tohoto nástroje se protáhlo na několik měsíců. A to z důvodu, že se zejména vládní strany nebyly schopné dohodnout na kompromisních parametrech.

Původně se se schválením kurzarbeitu počítalo v říjnu loňského roku. Ministři se ale nebyli schopni domluvit na základních podmínkách, kolik musí zaměstnanec odpracovat dnů nebo jak se bude dělit jejich mzda mezi stát a zaměstnavatele. Projednávání ve sněmovně pak narušil spor mezi hnutím ANO a sociální demokracií. Strany totiž proti sobě podávaly jiné návrhy a mezi poslanci se hovořilo o sporu mezi ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou a ministryní financí Alenou Schillerovou.

Finálně byl ale návrh schválen ve spolupráci sociální demokracie, komunistů a hnutí ANO. Verzi podporují i zástupci zaměstnavatelů, kteří na přijetí tlačili již od prosince loňského roku. Podle podkladů k návrhu by se podpora vyřizovala stejně jako dosavadní příspěvky na mzdy z koronavirového programu Antivirus. Peníze od státu by ale firma nemusela dostávat až po vyplacení výdělků. Zaměstnavatel by mohl nejprve podat měsíční přehled nákladů na náhrady mezd zaměstnanců, získat příspěvek, a až poté vyplatit náhradu mzdy, stojí ve zdůvodnění.

Spuštění kurzarbeitu ale bude záviset na vládě. To je rozdíl oproti Německu či Rakousku, kdy zkrácenou práci vyřizují úřady práce. Tento úřad by byl pouze kontaktován, pokud by podnik chtěl přejít na kurzarbeit. Současně by se také zavázal, že pracovníky nepropustí ani při kurzarbeitu, ani po určitou dobu po něm. Tento čas by měl trvat polovinu času, po který člověk dostával příspěvek při zkrácené práci. Firma by také v posledním měsíci před vyhlášením kurzarbeitu, při něm či rok po jeho skončení nesměla vyplatit dividendy, mimořádné podíly na zisku či předčasně splatit úvěr. Při nesplnění pravidel by se příspěvky vracely.

Kurzarbeit by mohla spustit vláda při ohrožení zaměstnanosti po projednání v tripartitě. Přikročit by k němu mohla po přírodní pohromě nebo kybernetickém útoku, při epidemii i v době ohrožení ekonomiky. V nařízení by kabinet stanovil, pro jaké území, odvětví či okruh zaměstnavatelů by se zkrácená práce se státním příspěvkem vztahovala.

Pro zákon zvedlo ruku 79 ze 100 přítomných poslanců. Proti byl pouze Mikuláš Ferjenčík (Piráti). Opoziční ODS většinově zákon podpořila, přesto řada poslanců se zdržela. „Přestože finální návrh není ideální, větší část poslaneckého klubu ho nakonec podpořila. Signálem pro nás bylo i souhlasné stanovisko firem a velkých zaměstnavatelů a shoda z tripartity,“ řekl místopředseda výboru pro sociální politiku Jan Bauer.

Ten také zkritizoval ministra průmyslu Karla Havlíčka, že na finální schvalování nepřišel do Poslanecké sněmovny. „Co považuji za obzvlášť nepochopitelné, že k návrhu se vůbec nevyjadřoval klíčový ministr obchodu a průmyslu Havlíček, přestože kurzarbeit se přímo dotýká zaměstnavatelů. Pan ministr dokonce projednávání ani nebyl přítomen. Je vidět, že vláda si jen vytváří témata, rozpoutává kolem nich mediální mlhu a budí dojem hektické práce. Na reálných lidech a řešení konkrétních problémů jí ale vůbec nezáleží,“ dodal Bauer.