Memento mori a Mr. Spray

Memento mori a Mr. Spray

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Dnes už se nikdo nepozastaví nad tím, že v galeriích a v mnoha soukromých interiérech najdete umění, které má pouliční kořeny. Živelné psaní tagů, jakýchsi streetartových podpisů či přezdívek převážně nečeských jmen, zkratek a čísel, které často působí jako záhadné a nečitelné šifry, se stalo nezřídka začátkem umělecké tvorby, jež se v čase rozvinula buď v malování tzv. pieců, tedy větších prostorových jmen, či později muralů, několikametrových obrazů na venkovních zdech plných lineárních i nelineárních dějů, abstrakcí, textů a fantazií.

Jistá část této výtvarně nadané skupiny původně nelegálních writerů se postupem času přeorientovala na galerijní prostředí a zaměřila se na vytváření uměleckých děl, kterými se už nekochají či se nad nimi nepohoršují pouze kolemjdoucí na ulici, ale můžeme si je pořídit k soukromé radosti i domů. Inspirace tématy z ulice, typografií, estetikou či stylem venkovních realizací na plátnech fungují někdy více, někdy méně.

Příkladem respektovaného vývoje a obdivuhodně pracovitého přístupu je cesta Michala Škapy alias Trona, Mr. Spraye, Keye atp. Spolu se svými generačními souputníky vytvořil na české scéně silnou vlnu street artu, který svou osobitostí a úderností mnohokrát zapůsobil i za hranicemi naší země na bezpočtu přehlídek, festivalů, výstav či jako součást české prezentace na Expu v Šanghaji. Michalův rukopis má dva silné a záměrně odlišné postupy. Oba ale vycházejí z vlastního písma, které se podobá hieroglyfům či keltským runám, ale vychází z brazilského obrázkového pouličního písma zvaného pixacao, typického svou radikalitou a jednoduchostí v provedení, která je u streetartu zásadní. Škapa svůj font, který si vytříbil podle svého, používá na gestických expresivních poloabstraktních obrazech, založených na stékající barvě a rychlém provedení, ale využívá jej i v precizní drobnokresbě při stříkání airbrushem u svých barevných mandal, do kterých vypisuje a šifruje texty písní, básní či různých vzkazů.

Obraz Motýlek je z ojedinělého cyklu obrazů, které září barevnými neony a jsou mimo plátno obohaceny další vrstvou, zjednodušenou kresbou trubicemi a světlem, které z nich vyzařuje. Vrstvy pozadí působí jako změť plakátovacích ploch po bezpočetném odtrhávání jejich obsahu, nad kterými se vznáší s ledovým a důstojným klidem lebka s mírně ironickým motýlkem pod krkem. Dílo funguje jako celek díky světelnému prvku svébytně a rozdílně ve dne a v noci. Obraz byl vystaven po covidové výstavě s Michalem Cimalou v Trafo Gallery s názvem Duo Neone i v rámci skupinové výstavy Vanitas v Centru pro současné umění DOX, kde vítal a svým tichým „Memento mori“ zval návštěvníky k tématu pomíjivosti, před kterým velká část populace utíká, ale které je tu s námi stále přítomné. A zval nás s grácií a důvtipem sobě vlastním.

Blanka Čermáková

23. října 2021